Co Josefa Laufera lákalo na kariéře kazatele a proč mu utekla hlavní role ve Starcích na chmelu. Tajnosti slavných
03.05.2024
Foto: Se svolením Supraphon
Popisek: Josef Laufer na oficiální podpisové kartě, kterou zveřejnil Supraphon v rámci pozvánky na jeho koncertní oslavu osmdesátin v pražském Divadle Hybernia
VIDEO S image neodolatelného svůdce mohl klidně konkurovat i Belmondovi, majiteli sametového barytonu nikdy nechyběl vedle mnohostranného talentu ani pověstný doutník. „Za peníze, utracené za doutníky, bych postavil dvě vily,“ říkával s oblibou.
Okouzlil mě už jako malou holku, pro tmavovlasé muže s jižanským charismatem a temperamentem mám prostě vrozenou slabost. A navíc ten hlas! Že mu z mého pohledu chybí pár cenťáčků výšky, to jsem zjistila až mnohem později, u muže, u kterého mě zajímaly především jeho písničky, mi to bylo úplně fuk. Hlavu si s tím nelámal ani on sám a filmaři si vždycky nějak poradili. Třeba při scénách s Helenkou v seriálu Cirkus Humberto. „Ani jsem nevěděl, …jak ji obejmout, a tak mi pořád pod nohy něco dávali, no, vypadalo to hodně zvláštně. Sousedi se mě pak ptali, jestli mám za ni nějaký příplatek…“ vzpomínal v rozhovoru pro deník.cz. „…asi musela hrát házenou, protože v jedné scéně mi ubalila levačkou strašlivou bombu za to, že jsem jí pohaněl Vaška, tedy Hanzlíka. Přišel jsem za ním, stál opřený v maringotce o dveře a říkal – teda, ta má koule!“ Dostatečně dlouhé kolonky pro celé své jméno a příjmení nejspíš Josef Laufer nenašel v žádném úředním formuláři, přesto se jím chlubil velmi rád.
Starci na chmelu:
Kráska na útěku
Vše začalo tím, že se jeho otec, Slovák Maxmilián Laufer, rozhodl v roce 1936 narukovat jako lékař do španělské občanské války, kde sloužil v lazaretu J. A. Komenského. Díky tomu potkal zdravotní sestru Edelmíru Ródrigéz-Montanéz z Nové Kastilie a vzali se přímo v nemocnici, v níž oba sloužili. Když byla Edelmíra v osmém měsíci těhotenství, byli internováni do Francie, jenže každý zvlášť. A tak se Edelmíra vydala s kamarádkou Rositou, která byla také těhotná, pěšky přes Pyreneje hledat své muže. Nakonec se všichni šťastně sešli ve sběrném internačním táboře v Saint Pierre de Sables d´Ollone v Bretani, kde se 11. srpna 1939 narodil Don José Pedro Rodriguez de Montagnes de Laufer. Po kapitulaci Francie se přes Mezinárodní červený kříž dostali do Londýna, kde k Pepovi přibyl o rok později bratr Allan.
Nikdo nepřežil
Až do konce druhé světové války pak Maxmilián Laufer pracoval jako lékař ve službách RAF. „Můj otec pocházel z položidovské obchodnické rodiny a měl osud kosmopolity. V roce 1947 se s námi vrátil do Čech, protože se toužil shledat se svou rodinou. Nevěděl, že maminka se sestrou válku nepřežily,“ prozradil a dodal: „Moje dcera Ester se nedávno začala zabývat historií naší rodiny a zjistila další nové skutečnosti. Rodiče mého otce a jedna jeho sestra skončili za války v jednom z nejhroznějších transportů smrti, který mířil z Brna do Minsku. Druhá sestra byla nezvěstná, ale pravděpodobně se dostala do Spojených států. Nikdy se ale už neviděli.“ Do Čech přijel Josef, když mu bylo sedm a půl roku. Když otec zjistil, že z jeho blízkých nikdo nacistické řádění nepřežil, chtěl se vrátit do Anglie. Už to ale nestihl.
Malé šípy:
Jako pěst na oko
Po komunistickém převratu v únoru 1948 se rodina místo do vytouženého Albionu stěhovala na Sokolovsko, kde Maxmilián pracoval jako lékař a Edelmíra mu zpočátku v ordinaci hodně pomáhala. Pak se přes další „štaci“ v Dolním Rychnově konečně dostali v roce 1950 do Prahy. „Byl vyhlášený ortoped a specialista na dětskou mozkovou obrnu a v pozdějších letech pomáhal pod hlavičkou Světové zdravotnické organizace zakládat nemocnice v řadě rozvojových zemí. Uměl spousty jazyků včetně svahilštiny a čínské mandarínštiny, rád kreslil a psal také knihy,“ zavzpomínal Josef na otce s tím, že ho matka často doprovázela. A talent na jazyky po něm syn zdědil, už jako malý mluvil plynně španělsky, anglicky, později k nim přidal i němčinu. Na češtině ale musel počátku zapracovat. „Zatímco my jsme se česky naučili poměrně brzy, maminka s tím měla potíže. Také naše středoevropské klima jí moc nesvědčilo, ale jinak byla velmi krásná a milá, vždycky elegantně oblečená a nalíčená,“ popsal nádhernou ženu, které vděčí za život a která působila v ulicích severočeského hornického a průmyslového města jako pěst na oko.
Vrchlabská škola disciplíny
V dětství se chtěl Josef stát lékařem jako otec, nebo kazatelem. „Když nás máma vzala do nějakého kostela, tak farář nebo kněz hovořil k čumícímu davu, fascinovalo mě, jak na něj všichni koukali s otevřenou pusou. To se mi líbilo, ta jeho pozice. Z toho asi potom vyšlo to herectví,“ prozradil v roce 2019 Českému rozhlasu. Na gymnázium mohl rovnou zapomenout, protože neměl dělnický původ, mohl se ale dostat do výzkumného ústavu vakuové elektrotechniky v pražském Hloubětíně. K tomu ale potřeboval výuční list, takže v roce 1955 putoval do Tesly ve Vrchlabí. „Bydlel jsem ve Vrchlabí na internátu, takže jsem byl předpřipravený na vojnu. Kolektiv, disciplína, buzerace, to všechno k tomu patřilo, a na vojně jsem pak s tím už neměl takové starosti,“ říkával. Škola ho nebavila, oblíbeným cílem pro něj byl se spolužáky dívčí internát v Herlíkovicích. „Vzali jsme gramofon pod paží a vyrazili za holkama.“
Podívej, šenkýři - Píseň pro Rudolfa III., 7. díl Hrabě Monte Christo:
Men in black po česku
Základní vojenskou službu prožil na Slovensku a v té době se začal věnovat pantomimě a hrál s ochotníky, s nimiž absolvoval i první režisérské kroky. Do Tesly už se pak nevrátil, pracoval jako tlumočník a překladatel ze španělštiny, několik měsíců dokonce strávil jako tlumočník na Kubě. Začal hostovat v Divadle ABC, v němž tančil v komedii Tři pomeranče, a připravoval se na přijímačky na DAMU, u nichž uspěl. Před kamerou stanul poprvé v roce 1964, ještě jako student, v povídkovém filmu Strakatí andělé a vzápětí zaujal celou republiku jako jeden z trojice kytaristů v legendárním filmovém muzikálu Ladislava Rychmana Starci na chmelu. Původně měl hrát Honzu, některým tvůrcům se ale zdál pro tuto postavu příliš exotický. Choreograf Josef Koníček ale o něj nechtěl přijít, a tak mu nabídl jednoho ze tří „men in black“. Jejich Milenci v texaskách zní ve filmu pětkrát, pokaždé ale s jiným textem a ani jedna z verzí nekoresponduje s nahrávkou, hranou v rozhlase. Pouze v pátém provedení se shodují poslední čtyřverší.
Pokračování v pondělí 6. května
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, idnes.cz, Blesk, deník.cz, novinky.cz, joseflaufer.cz, Česká televize, Český rozhlas, Supraphon, Divadelní noviny, Český hudební slovník, Josef Laufer: Roura od kamen)
Vložil: Adina Janovská