Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Neplacená dovolená, která se nečekaně protáhla aneb Neodpustitelný hřích křehké Marie. Tajnosti slavných

26.04.2024
Neplacená dovolená, která se nečekaně protáhla aneb Neodpustitelný hřích křehké Marie. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením České televize

Popisek: Marie Tomášová jako Zina Zasekina v televizním dramatu První láska, které natočila režisérka Věra Jordánová v roce 1969 podle stejnojmenné povídky ruského spisovatele a dramatika Ivana S. Turgeněva

VIDEO Křehká kráska se stala synonymem poctivosti, duchaplnosti a odhodlání. Pak se ale odvážně pustila s manželem do projektu, za který jim vzápětí soudruzi nekompromisně vystavili účet.

Patřila k největším hvězdám konce padesátých let a její jméno bylo opravdovým pojmem. Všichni obdivovali její křehkou krásu, Marie Tomášová ale všem doslova brala dech i hlubokým a oduševnělým uměleckým projevem. Koncem šedesátých let ale vykročila s manželem cestou svobodné tvorby, čímž se provinila, podobně jako celá řada kolegů, v očích nastupující normalizační vládnoucí garnitury. Jediný tvrdý zákaz jakéhokoli veřejného působení smetl jednu z nejvýraznějších osobností pražského Národního divadla na desetiletí téměř do zapomnění, jediné, co až do listopadu 1989 směla, byla umělecká recitace v Lyře Pragensis.

 

Anna proletářka:

Chudá, ale vzdělaná

Jedna z našich předních divadelních hereček se narodila 18. dubna 1929 v Dobrovicích u Mladé Boleslavi, navzdory velmi skromným poměrům, v nichž vyrůstala, se jí ale dostalo velmi kvalitního základu pro hereckou profesi. Oba její rodiče měli velmi úzký vztah k umění, především k literatuře a hudbě, takže ji vedli ke vzdělání v oblasti kultury. Od útlého dětství se učila hrát na klavír, zpívala, četla českou a ruskou klasickou literaturu a zdokonalovala své recitační umění častým vystupováním na veřejnosti. Během druhé světové války ale nebyla přijata na gymnázium, začít studovat mohla až po osvobození.

Kráska z „oblasti“

Po maturitě se přihlásila na DAMU a už jako studentka dokonce poprvé hostovala na jevišti Národního divadla v nestárnoucí hořké komedii Antona Pavloviče Čechova Višňový sad. První angažmá dostala po absolutoriu mimo Prahu, nejprve působila jednu sezónu v Horáckém divadle v Jihlavě, pak další dvě v Krajském oblastním divadle v Plzni. Přesto její zajímavý, lyrický dívčí projev neunikl pražským režisérům, takže se už v roce 1955 stala členkou souboru činohry Národního divadla. Tam se také seznámila s budoucím manželem, o osm let starším uznávaným režisérem Otomarem Krejčou, a na jevišti často spolupracovala s tehdy čerstvou hvězdou naší první scény Janem Třískou.

 

Taková láska:

Prodloužená dovolená

V polovině šedesátých let nastal v její kariéře zlom, poté co se její manžel umělecky neshodl s vedením divadla. Odešel tudíž a založil slavné Divadlo Za branou, kam ho vzápětí následovala i Marie. Z Národního ji ale jen tak pustit nechtěli, a tak si vzala neplacenou dovolenou a ze zaměstnaneckého poměru byla oficiálně propuštěna teprve v roce 1969. V Divadle Za branou excelovala především pod Krejčovým režijním vedením a jejím výkonům dominoval vedle nesporných fyzických předností mimořádně kultivovaný projev.

Zrození proletářky

Před filmovou kamerou stanula poprvé hned v titulní roli, režisér Karel Steklý si ji v roce 1952 vybral jako představitelku hlavní hrdinky budovatelského dramatu Anna proletářka, natočeného podle stejnojmenné novely Ivana Olbrachta. Tímto románem vstoupil poprvé v roce do české literatury nový typ hrdiny – dělník. Dělník, který bojuje za uskutečnění socialistických ideálů. Příběh popisuje vývoj venkovské služky, která se pod vlivem svého muže dělníka a politických událostí v Praze v roce 1920 mění v uvědomělou proletářskou ženu, toužící po převratu a změně společnosti.

 

Čtyři malá hlasová cvičení na texty Franze Kafky:

Kohoutova hvězda

Podobné postavy uvědomělých dívek z prostých poměrů pak Marii provázely i v dalších filmových projektech padesátých let, ať již šlo o velkoryse pojatou husitskou trilogii Otakara Vávry či o adaptace klasických divadelních her. Zahrála si ale i v několika filmech ze současnosti, například v komedii z vojenského prostředí Váhavý střelec, v dramatu Zářijové noci, natočeném podle stejnojmenné divadelní hry Pavla Kohouta, či v příběhu o poválečné bytové krizi Dům na Ořechovce. Až do zákazu veřejného vystupování stanula před kamerou v téměř čtyřiceti projektech a postava Lídy Matysové v psychologickém dramatu Taková láska, které natočil režisér Jiří Weiss podle divadelní hry Pavla Kohouta, jí v roce 1959 dokonce vynesla ocenění za nejlepší herečku roku v divácké anketě.

Z vrcholu na dno

Srpnová okupace v roce 1968 a následné společenské změny obrátily Mariin život naruby. Divadlo Za branou bylo v roce 1972 definitivně zlikvidováno a většina jeho protagonistů, z pohledu tehdejšího režimu provinilců, hledala další uplatnění jen velmi obtížně. Marie dostala administrativní zákaz umělecké činnosti, až do roku 1989 byla zaměstnankyní Supraphonu a své umění mohla představovat publiku jedině v rámci recitačních pásem Lyry Pragensis. Ve filmu se dočkala pouze jediné vedlejší roličky, v roce 1982 si zahrála ředitelku dětského domova v ideologicky tendenčním dramatu režiséra Júlia Matuly Poslední vlak.

 

Divadlo za branou 1965:

Návrat s jepičím životem

Události roku 1989 umožnily návrat i Marii. Zatímco filmaři na ni mezitím zapomněli, takže se dočkala jen několika „štěků“, stěžejní pro ni bylo obnovení někdejšího Divadla Za branou. Její návrat na jeviště v představení Višňový sad se stal jednou ze zásadních událostí počátku devadesátých let. Poté se představila ještě v několika výrazných rolích, jenže i tentokrát měla historie této scény jen velmi krátkého trvání. Už v roce 1992 bylo divadlo opět uzavřeno a Marie se definitivně stáhla do ústraní. Před kamerou se pak už objevovala jen sporadicky, naposledy jsme ji mohli vidět v roce 2000 jako babičku v televizní inscenaci režiséra Vladimíra Michálka Jistota.

Vzpomínka jako živá

V roce 1999 obdržela Marie Tomášová čestné občanství Mladé Boleslavi, s níž jsou spojeny její umělecké začátky, a o deset let později převzala při příležitosti osmdesátin cenu Thálie za celoživotní mistrovství. V roce 2017 konečně vyšla i její kniha vzpomínek, nazvaná Věřit napsaným slovům. Je přepisem deseti dílů rozhlasového cyklu z roku 2013, o jejím dětství na venkově, cestě za divadlem, práci v oblastním divadle i na prknech předních národních scén, spolupráci s režiséry i recitační činnosti v Lyře Pragensis. Knihu, která je u některých knihkupců stále k dostání, doprovázejí unikátní fotografie s mnoha předními umělci dvacátého století, autorčin medailon i kompletní soupis jejích rolí, který zpracovala historička českého divadla Marie Valtrová. A také CD s nahrávkami, mimo jiné z představení Noc s Hamletem, Racek, Tři sestry, Romeo a Julie či Hodina lásky. Minulý týden oslavila Marie Tomášová v úctyhodné kondici 95. narozeniny.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, DFB, Národní divadlo, Český rozhlas, Česká televize, divadlo Viola, Encyklopedie Prahy 2, Marie Tomášová: Věřit napsaným slovům)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská