Sebevědomá, sarkastická a Frejkou zkažená aneb Živý kontrast emocí a chladného rozumu. Tajnosti slavných
22.04.2024
Foto: Se svolením Filmového studia Barrandov
Popisek: Jaroslava Adamová (herečka Camilla Pericholová, místokrálova milenka) a Jan Werich (peruánský místokrál don Andrés de Ribera) v komedii Kočár nejsvětější svátosti, kterou natočil v roce 1962 režisér František Filip podle nestárnoucí aktovky francouzského spisovatele Prospera Mérimée
VIDEO Rozená heroina, sarkastická komička, herečka s mimořádným citem pro plasticitu slova a vznosné gesto… Přezdívali jí herecká šlechtična, protože nejspíš už od první vteřiny přesně věděla, kdo je, co může a co chce.
„Byla to šlechtična. Fantastickým způsobem dokázala zahrát každou roli, všechno pravdivě,“ prohlásil o ní režisér Zdeněk Troška. Ve svých rolích Jaroslava Adamová naplno využívala emoce, v životě se však vždy řídila chladným rozumem a v soukromí dokázala být velmi nepříjemná. Kariéru noblesní a vždy důstojné dámy sledoval kdekdo, jen málokdo ale alespoň tušil, že byla už od šestnácti let velmi silná kuřačka a nebyla přírodní zrzka, přestože se tak celý život prezentovala. „Radši nebudu jíst, než bych chodila se šedivou hlavou,“ říkávala sarkastická dáma, která nikdy neztratila noblesu a důstojnost.
Sedm žen Alfonse Karáska:
Chápavá maminka
Narodila se 15. března 1925 v Praze a od dětství milovala poezii a ráda recitovala. Pochopení pro své umělecké sklony našla u maminky, která prosadila, aby hned po měšťance (nynější druhý stupeň základní školy – pozn. autorky) mohla studovat herectví na Státní konzervatoři. Díky mimořádnému talentu začala už jako studentka hostovat na naší nejvýznamnější scéně, v Národním divadle, a hned po osvobození se stala s řadou dalších skvělých kolegů členkou souboru divadla Větrník, který byl složen ze žáků soukromé herecké školy legendárního Emila Františka Buriana. Na jeho jevišti debutovala hlavní rolí v italské hře Cenerentola, tedy italskou Popelkou v operním dramatu o dvou jednáních Gioacchina Rossiniho, která velmi slibně nastartovala její kariéru.
Frejkova múza
V roce 1946 ukončila studia a vzápětí dostala nabídku angažmá v souboru Vinohradského divadla. O pouhé dva roky později už získala zvláštní cenu poroty na festivalu Divadelní žatva za svůj výkon ve veršované satirické komedii A. S. Gribojedova Hoře z rozumu. Její vývoj významně ovlivnil jedinečný divadelní režisér Jiří Frejka, který působil právě ve Vinohradském divadle a pod jehož vedením poprvé hostovala v roce 1950 v Městských divadlech pražských ve Figarově svatbě. Jedním z jejích velkých tajemství byl právě její vztah s Frejkou. Stala se jeho múzou a právě on jí dopomohl k rychlé kariéře. Ještě téhož roku Frejka přešel do Karlínského divadla a Adamová ho po krátkém působení v Komorním divadle následovala.
Rusalka:
Werichovy „lichotky“
Později sebekriticky přiznávala, že operetní žánr byl pro ni docela problém, protože neměla žádnou pěveckou průpravu. Frejka se ale 27. října 1952 zastřelil a k tomuto zoufalému kroku ho údajně kromě politických dohnaly i problémy osobní. Jaroslava vzápětí odešla do Divadla estrády a satiry, v němž se v polovině padesátých let setkala poprvé s Janem Werichem, poté co byl jmenován ředitelem. Říkal o ní, že je „ošklivá, zrzavá, expresionistická a Frejkou zkažená“, v jeho podání se ale vlastně jednalo o lichotky. Pod Werichovým vedením se Divadlo estrády a satiry změnilo v roce 1957 ve scénu Divadla ABC, která se zařadila k legendám pražského divadelnictví té doby především díky němu.
Katastrofická přítelkyně
Později si byli velmi blízcí a Jan Werich nazýval Jaroslavu Adamovou svou „katastrofickou přítelkyní“, protože mu byla nablízku hlavně v dobách, kdy ho trápily choroby a nepříznivé poměry. „S panem Werichem jsme natočili televizní film Kočár nejsvětější svátosti. Tam jsem poznala, že mívá obrovskou trému, jako každý normální herec. Bolela ho noha, měl potíže s chůzí. Nejsem naložený, Adamová, říkal. Když se pak začalo točit a když viděl, že to jde dobře, na potíže zapomněl,“ zavzpomínala kdysi v rozhovoru pro Právo, a na otázku, čím si získala jeho důvěru, odpověděla: „Já si nikdy nikoho nechtěla získat. Prostě jsem se k němu chovala tak, jak si zasluhoval.“
Pokračování ve středu 24. dubna
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Český rozhlas, Česká televize, Právo, Blesk, Divadelní noviny, Marie Valtrová: Ornestinum, Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník)
Vložil: Adina Janovská