Symbol lásky a něhy hvězdou s „fotogenickým“ hlasem aneb Libuše Švormová a láska bez budoucnosti. Tajnosti slavných
17.04.2024
Foto: Se svolením Filmové studio Barrandov - Josef Janoušek
Popisek: Libuše Švormová jako doktorka Adéla Neradová s filmovým manželem, fotografem Petrem v podání Jiřího Valy, v úspěšné povídkové krimikomedii Aféry mé ženy, kterou natočil v roce 1972 Vladimír Čech podle knihy novináře, scenáristy a spisovatele Jiřího Mareše
AUDIO / VIDEO Přirozená noblesa a elegance, jemný humor a životní moudrost. Křehká dívka s výtvarným nadáním se měla stát grafičkou, pak ale obrátila její svět naruby Dana Medřická se svou Evženií Grandetovou.
Být sexy, a přitom zůstat elegantní dámou, to je umění, které nelze naučit. Prostě vám to musí být dáno shůry. Jedna z nejkrásnější hereček své generace to uměla naplno předvést i na divadelních prknech. V legendární adaptaci psychologického románu Vladimíra Párala Mladý muž a bílá velryba rozehrála Libuše Švormová v roce 1977 své umění a šarm na jevišti pražského divadla Rokoko mimo jiné i ve spodním prádle. A protože tenkrát opravdu svůdných kousků nebylo moc u nás k mání, měla na sobě klasickou „triolku“ v tělové barvě a „stahovačky“ do pasu, které se nejedna dnešní nositelka spíš snaží před světem utajit. Její „kostým“, který spíš řadíme do kategorie drtičů vášní, vyvolal v hledišti přímo erotické dusno, přesto ani přítomní pánové zjevně nepřestali současně vnímat i to, co říká. A to je opravdu kumšt.
Inženýrka Edita Beningerová s bývalým manželem, chemikem Viktorem Pancem (Eduard Cupák), v pražském divadle Rokoko v roce 1977; foto Městská divadla pražská
Domácí divočina
Po rodičích se jmenuje Schwormová, kvůli poválečné nechuti k čemukoli německému si ale při vstupu do hereckého světa příjmení počeštila. Do rodiny tehdy už čtyřicetiletého elektroinženýra, v níž se vždy dbalo na to, co by to mu řekli lidi, se mladší ze dvou dcer narodila 23. srpna 1935 v Praze, po dvou letech se ale stěhovali do Kolína. Rodiče prožili mládí za první světové války, a když konečně začali žít spokojeně, vypukla druhá. A tak svůj uzavřený svět nedobrovolně vyměnili za strach o každodenní obživu. Otec žil v podstatě sám, uzavřený ve svém mikrosvětě s milovanou hudbou, a Libuši brával odmalička s sebou do divadla, především na opery. Společenská matka se mu marně snažila porozumět, takže nastávaly konflikty. Protože si navíc občas našel nějakou „spřízněnou duši“, uražená manželka mu tropila žárlivé scény, což prý Libuše naplno vnímala už v šesti letech.
Osudová Medřická
Po osvobození se kvůli otcově práci znovu rodina stěhovala, tentokrát až do Šumperka. Zpočátku to vypadalo, že by se Libuše mohla stát profesorkou přírodopisu nebo grafičkou, dokonce vystudovala Střední školu uměleckých řemesel v Brně. Kvůli ní musela už v patnácti letech odejít z domova, takže si zbožňovaného tatínka moc neužila, domů se ale vracela, jak to jen šlo. Problémy rodičů ale přestala vnímat, protože se musela postavit na vlastní nohy. Už během studia se začala zajímat mnohem víc o literaturu a recitaci poezie, a nakonec se profesi grafičky nikdy nevěnovala. „Vždycky jsem ráda recitovala. Na UMPRUM mi jeden profesor říkal, že mám fotogenický hlas,“ ráda často přiznává jednu z nejpříjemnějších vzpomínek. K rozhodnutí stát se herečkou ji přiměl mimořádný zážitek, když v prostějovském divadle uviděla Danu Medřickou jako Evženii Grandetovou v dramatizaci jednoho z vrcholných románů Honoré de Balzaca Lidská komedie.
Charleyova teta:
Ani na „oblasti“ neunikla pozornosti
Po maturitě byla přijata na pražskou DAMU do třídy legendární herečky a profesorky Vlasty Fabianové, která byla plná výrazných talentů. Co posluchač, to budoucí velká osobnost. Po absolutoriu v roce 1959 nastoupila do prvního angažmá v Pardubicích, kde rozhodně neunikla pozornosti. Na jeho jevišti sice prožila jen dva a půl roku, ztvárnila ale řadu krásných rolí. Tou první byla Ester v dramatizované novele Jana Otčenáška Romeo, Julie a tma a stala se pro ni osudovou. Právě tehdy totiž začal její dlouhodobý partnerský vztah se spisovatelem a dramatikem Janem Otčenáškem.
Hrdá matka
Tatínek už její první úspěchy nezažil, maminka si je ale vychutnávala. Jezdila na všechna představení a ráda se prý nádhernou a populární dcerou chlubila sousedkám. A všimli si jí i filmaři, takže už v roce 1959 si zahrála hned ve čtyřech projektech. Nejprve ji obsadil režisér Vladimír Sís jako zdravotní sestru v dramatu Život pro Jana Kašpara, pak si zahrála v povídkovém dramatu Zdeňka Brynycha Pět z milionu, Jiří Krejčík jí dal roli Hanky v psychologickém dramatu Probuzení a zahrála si i manželku, žádající o byt na úřadu v dramatu Dům na Ořechovce. O dva roky později dostala první výraznou příležitost jako Gusta Fučíková ve válečném dramatu Jaroslava Balíka Reportáž psaná na oprátce. A v té době také stanula poprvé před mikrofonem v dabingovém studiu, kde propůjčila hlas Barbaře Loden v americkém melodramatu Třpyt v trávě.
Jak se krade milión:
Láska bez budoucnosti
Když si jí všiml režisér Ota Ornest a nabídl jí angažmá v Městských divadlech pražských, neváhala prý ani vteřinu. Její první pražskou rolí byla vlastně dvojrole Šen Te – Šuej Ta v Dobrém člověku ze Sečuanu Bertolda Brechta. Časem se za ní maminka přestěhovala za ní do Prahy, žily ale každá ve svém bytě a stárnoucí dáma prý velmi těžce nesla její vztah se spisovatelem a scenáristou Janem Otčenáškem, s nímž se seznámila, když jí bylo čtyřiadvacet. „Prý si řekl, když mě viděl, tak to je ona. Tak to alespoň později vyprávěl,“ prozradila serveru ona.idnes.cz. „Měla jsem dost velké zábrany, protože byl ženatý. A taky jsem byla zaláskovaná do místního herce. Ale láska vzklíčila. Trvala devatenáct let.“
Pokračování v pátek 19. dubna
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, FTV Prima, Východočeské divadlo Pardubice, Městská divadla pražská, iDnes.cz)
Vložil: Adina Janovská