Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Bohučovický fenomén, dodnes nevysvětlená záhada. Záhady života

14.04.2024
Bohučovický fenomén, dodnes nevysvětlená záhada. Záhady života

Foto: Záhady života

Popisek: Zakladatel psychotroniky a člen Řádu maltézských rytířů Zdeněk Rejdák

Nemusí jít vždy jen o zahraniční paranormální případy, i my máme ten svůj, i když trochu jiného rázu. Bohučovický fenomén v osmdesátých letech zaměstnal vědce a odborníky i v tehdejší ČSSR. A o tom, co se tehdy dělo, necháme vyprávět spisovatele Jiřího Kuchaře.

Od roku 1983 jsem byl členem Psychoenergetické laboratoře (PEL), kterou založil prof. RNDr. PaedDr. František Kahuda, CSc. O dva roky později se začalo v laboratorních kuloárech mluvit o výskytu neobyčejných jevů, jaké zažil na přelomu let 1967-1968 bavorský Rosenheim. Parapsychologická literatura pro ně má termín spontánní psychokineze, samovolné projevování nebo pohybování předmětů bez prokazatelné vnější fyzikální příčiny nebo souvislosti. Němčina jim dala jméno Poltergeist, hlomozící duch. Události, o kterých budu vyprávět, se týkaly domu v obci Bohučovice, ležící poblíž Hradce nad Moravicí.

Zakázaná televize

Bohučovický fenomén byl natolik silný, že se o něj tehdy zajímala i Československá televize. Před Vánocemi roku 1985 přijel do malé vesničky štáb v té době oblíbeného publicistického pořadu Aktuality. Příspěvek, který natočili, ale nebyl nikdy odvysílán. Zasloužil se o to mocný tajemník Krajského výboru KSČ pro Severomoravský kraj Miroslav Mamula, který prohlásil, že před 17. sjezdem KSČ (konal se v březnu 1986) „na Opavsku strašení nedovolí“. A malá poznámka: V tomto vyprávění záměrně nepoužívám celá jména lidí, jichž se případ osobně týkal.

Dům v Bohučovicích jsem navštívil před třicátým výročím událostí. Zazvonil jsem, dveře se otevřely, představil jsem se a řekl důvod svojí návštěvy. Muž středního věku je přede mnou přibouchnul tak silně, že ten závan větru cítím v tváři doteď.

Potkal jsem se tak s (v době událostí jedenáctiletým) T. S., kterého StB nechala umístit v opavské psychiatrické léčebně. Viník musel být odhalen, a protože tamní primář označil chlapce za duševně zdravého, nasadili estébáci prověřenou psychiatričku z odlehlejšího krajského města. S její pomocí vymámili z kloučka přiznání, které později vyšlo v lokálním periodiku. Článek zpochybňoval všechno, i duševní zdraví aktérů. Chlapec prý na sebe chtěl upozornit, a proto tvrdil, že je ve spojení s létajícími talíři. K zapalování si měl opatřit účinný prostředek, který se vyráběl v západním Německu. Nikdo už nepátral po tom, kde by k němu asi přišel. Vynucená falešná výpověď ale nic nevyřešila.

 

záclonyZáclony, které zničil záhadný chladný oheň

Bezradná kriminálka

Co se vlastně v Bohučovicích dělo? Zřejmě jako první návštěvnice zažila fenomény v domě rodiny S. paní J. L. z přestupkového oddělení Místního národního výboru v Hradci nad Moravicí. Okamžitě navrhla přivolat kriminálku, která pak pozvala kromě dalších i odborníky v oboru psychotroniky, jak se tehdy parapsychologie oficiálně nazývala.

Tým z Psychoenergetické laboratoře byl na místě téměř od počátku. Pak přijel i PhDr. Zdeněk Rejdák, který v té době vedl jiné výzkumné pracoviště. Doprovázel ho doc. MUDr. Josef Klapetek, CSc., neurolog z lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

V potaz se vzalo všechno, i odstřely v relativně blízkém kamenolomu a jejich potenciální souvislost s podivnými jevy. Během pátrání však odhalili nečekanou skutečnost. Za všemi podivuhodnými úkazy stála snacha majitele domu, která v domě také bydlela. Navenek byla sice tichou, trpělivou a ochotnou ženou, její utajovaná nespokojenost ale uvolnila podvědomé síly, které rozpoutaly řetězec událostí. Nejvíc jí vadilo, že s manželem a synem bydleli v menším mansardovém bytě, zatímco tchán obýval větší byt v přízemí. Vnuk s dědečkem se měli rádi, ale vztah mezi tchánem a snachou byl napjatý.

A pohár přetekl zdánlivou banalitou. Když snacha požádala manžela, aby vytapetoval jednu z místností, odmítl se slovy, že to neumí. Jenže o pár dní později tapetoval svému otci celou kuchyň. Tapety proto přišly na řadu jako první.

Opravdu unikátní artefakty

Když Zdeněk Rejdák v roce 1995 připravoval nové vydání svojí knihy Perspektivy telepatie, půjčil mi ke zdokumentování dva z bohučovických „artefaktů“. Prvním byla záclona, která zcela nepochopitelně hořela od centra požáru směrem dolů. Tento fenomén, který byl v domě zaznamenán několikrát, nedokázali objasnit ani soudní znalci z hasičského oboru. Druhým byl obyčejný porcelánový hrnek, který měl na dně čistý průstřel. Motiv byl dr. Rejdákovi celkem jasný, provedení však nikoli. Poblíž záclon stál tchán, když vyhlížel z okna, hrnek byl jeho oblíbený a on z něj pil rád kávu.

Paní J. L. se zde stala patrně první účastnicí toho, o čem slyšíte na každém správném hradě nebo zámku. V místnosti se náhle zvedl závan studeného větru, ozývaly se rány, předměty létaly velkou rychlostí prostorem a končily na zemi daleko od svého původního místa. Nikoho přitom nezranily, jako by se lidem vyhýbaly. To koneckonců zažili i Karel IV. s Buškem z Velhartic, jak stojí ve Vita Caroli.

V Bohučovicích se ale odehrávaly i jiné kousky. Pro kriminalisty a parapsychology nejpozoruhodnější měly něco společného s ohněm. Ohořel salám v ledničce i sáčky s cukrem nebo pyžamo v prádelníku, kde se později našel ubrus, prohořelý zevnitř, což na první pohled nebylo vidět. Jednoho dne začalo v domě samovolně hořet na jednadvaceti místech najednou. Zděšení nastalo v momentu, kdy tchán našel ve svojí peněžence ohořelou bankovku, známou zelenou stokorunu s dělníkem a družstevnicí. Mohl to být podnět k vyšetřování trestné činnosti poškozování státní měny.

Oheň působil materiální škody, což jsem sám viděl u záclon. Jak mi vyprávěl Zdeněk Rejdák, byl podle bezprostředních svědků událostí záhadně studený a nikdy nikoho nepopálil ani nezpůsobil požár, jak by se při jeho frekvenci a výskytu dalo předpokládat.

 

hrnekProstřelený hrnek

Nešťastné marmelády

Druhá skupina fenoménů měla mechanickou povahu. Kolem kamen opadaly kachličky. V pokoji, kde spával tchán, se posunul těžký příborník a přímo před zraky obyvatel domu se vrátil na původní místo. Rodinné závěsné bicí hodiny několikrát spadly ze stěny. Při posledním pádu se rozbilo sklo, a tak je nechali ležet na podlaze. Stolička náhle přistála na stole. V pokoji v přízemí, který od smrti tchyně nikdo neobýval, se nedělo skoro nic, vyjma toho, že květináč, který dědeček pravidelně chodil zalévat, se opakovaně sesouval z nočního stolku, aniž by se rozbil.

Neblahý byl osud marmelád, které syn zavařil a postavil do sklepa na široké dřevěné police. Za noci se všechny sklenice sesunuly na podlahu a naklonily se i regály, které byly upevněné do zdi hmoždinkami. Jinou skupinu bohučovických jevů charakterizovala jejich kuriózní balistická povaha. Kromě prostřeleného hrnku se něco podobného objevilo na okně, pod nímž se nedlouho předtím nevysvětlitelně vysunul parapet.

„Všechno tam bylo fascinující,“ vyprávěl mi Zdeněk Rejdák, „ale takový mentální průstřel jsem nikdy neviděl nebo neslyšel o něčem podobném.“ Tchán rád vyhlížel z běžného okna s dvojitou tabulkou. Zatímco vnitřní byla nepoškozená, objevila se jednoho dne ve vnější tabulce díra s naprosto čistými okraji, podobná té z hrnku. „Ani přivolaný expert na balistiku nám nedokázal vysvětlit, jak by bylo možné, že by se hrnek nebo okenní tabulka pod předpokládaným nárazem neroztříštily,“ vzpomínal po letech na události, které ho jako uznávaného světoznámého experta překvapily nejvíc. „Nebo že by jedna tabulka v tomtéž okně zůstala celá a druhá děravá.“ Podle jeho názoru i zkušeností byly bohučovické úkazy v mnoha ohledech inteligentnější a více cílené, než které byly zaznamenány v Rosenheimu.

Skryté hlubiny bytí

Od roku 1993 pravidelně přispívám do měsíčníku Regenerace. Za tu dobu jsem dostal řadu pozvání do „strašidelných domů“. Několik jsem navštívil. Nic z toho, co jsem vyslechl (a byly to někdy opravdu zvláštní historky) nebo viděl, se ani vzdáleně nepodobalo tomu, co se roku 1985 dělo v Bohučovicích.

 

V roce 1914 napsal Rudolf Steiner:
Zlo a nemoc
zůstávají záhadou,
pokud obraz světa
pouze smysly samotné
formovat se snaží.

Nevysvětlitelné se vyjasní,
začne-li hledat duch
pramen zla a nemoci
ve skrytých hlubinách bytí.

 

Za léta, po která se parapsychologií zabývám, jsem pochopil, že je lépe těmto veršům věřit. Jak je ale možné fenomény skrytých hlubin bytí integrovat do trojrozměrného života? A jaký je jejich morální aspekt? Možná by znal odpověď autor konceptu Mental Healing, německý spirituální učitel a spisovatel Clemens Kuby, který už několikrát na pozvání nakladatelství Eminent přijel do Prahy a napsal úžasné knihy, které seženete i u nás v České republice.

 

PhDr. Zdeněk Rejdák (1934-2004)

Byl nestorem české psychotroniky, které se metodicky věnoval mnoho desetiletí. Od začátku padesátých let minulého století se přátelil s význačným duchovědným badatelem Břetislavem Kafkou z Červeného Kostelce a při posledním rozloučení s touto legendou pronesl v roce 1967 nad jeho hrobem smuteční řeč.

V roce 1973 uspořádal v Praze 1. mezinárodní psychotronickou konferenci, které se zúčastnili badatelé z celého světa a během níž německý odborník na problematiku jevu zvaného Poltergeist, profesor Hans Bender z Freiburgu, podrobně referoval o slavných rosenheimských událostech.

Zdeněk Rejdák později v rámci Výzkumného střediska pro psychotroniku a juvenologii spolupracoval s celou řadou předních českých léčitelů a lidí, nadaných jasnovidnými schopnostmi. Byl dlouholetým přítelem pátera Františka Ferdy, s nímž provedl u nás i v zahraničí sérii unikátních experimentů. Jako první popsal a vysvětlil Bohučovický fenomén.

Zdeněk Rejdák je kromě jiných autorem knih Páter František Ferda a Perspektivy telepatie – Nejslavnější psychotronické fenomény 20. století, v níž jsou podrobně popsány nejvýznamnější případy fenoménu Poltergeist u nás i ve světě.

 

Převzato z časopisu Záhady života

 

Záhady života

Vložil: Redaktor KL