Obviněn z celoživotní neposlušnosti. Co by asi věčný kverulant Karel Kryl napsal dnes? Tajnosti slavných
15.04.2024
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Karel Kryl na Koncertu pro všechny slušný lidi, který se uskutečnil 3. prosince 1989 v Sportovní hale v pražských Holešovicích. K jeho nedožitým osmdesátinám vydává Supraphon poprvé na vinylu dvojalbum To nejlepší. Výběr jeho zásadních písní je mimořádný i tím, že návrhy Petra Dorůžky schvaloval či korigoval v roce 1993 jejich autor a interpret.
VIDEO Stejně upřímný a nekompromisní jako v šedesátých letech zůstal i po listopadové revoluci, a to se prostě neodpouští. Odstavit ho podruhé už ale nebylo tak snadné. (Pokračování z pátku 12. dubna)
Vždycky říkal, co si myslel, takže se velmi brzy stal trnem v oku i některým představitelům rodící se demokratické moci. „Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou: ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou…“ zpíval nenapravitelný buřič po návratu z emigrace. rozčarován rozdíly mezi ideály a novou realitou. „V jedné prognostické knize jsem pochvalně obviněn – ano, i to je možné – pochvalně obviněn z celoživotní neposlušnosti…“ napsal v jednom z komentářů, jejichž soubor vyšel v roce 2012 pod názvem Země lhostejnost. „Jsem občansky neposlušným, vyžaduji-li, aby vláda vládla, soudy soudily a hospodáři hospodařili? Aby zloději nekradli, a kradou-li, mašírovali po odsouzení do vězení? Jsem opravdu občansky neposlušný, odmítám-li legální či legalizované rozkrádání, bráním-li se čachrům a politickému hašteření? Není to právě občanská povinnost, kontrolovat svého zvolence?“ Co by asi napsal dnes?
Demokracie rozkvétá:
Klíče jako dobrý vtip
Do vlasti se vrátil řízením osudu 30. listopadu 1989. Přijel tenkrát na pohřeb své maminky, která 24. listopadu zemřela. Sbíral v Mnichově informace o událostech doma, líbila se mu jejich originalita, sympatizoval se studenty a zvonění klíči považoval za dobrý vtip. Přesto si nebyl jistý, jak se zachovají českoslovenští celníci, takže raději požádal o pomoc svého přítele, pátera Anastáze Opaska, který mu přes bavorskou vládu sehnal takzvané humanitární vízum. Původně ho měl jenom na 24 hodin, později mu bylo prodlouženo. Okamžitě začal zase koncertovat, poprvé vystoupil 3. prosince na Koncertu pro slušné lidi, a lidé konečně mohli spatřit legendu, kterou poslouchali dvacet let jenom z nelegálních nahrávek.
Trikolora proměněná v zástěrku
Kdesi se tam setkal i s Václavem Havlem a na jeho žádost pak zpíval společně s Karlem Gottem z balkonu vydavatelství Melantrich na pražském Václavském náměstí hymnu. Nepřestával koncertovat, jeho exilová alba konečně vycházela v reedici i ve vlasti. Stal se znovu symbolem a opět nikoli nadlouho. Velmi brzy totiž na něj začalo doléhat rozčarování, dalším vývojem po listopadu byl velmi zklamaný. Nemohl se smířit s tím, že nebyl zájem vypořádat se s konkrétními viníky, že si mnozí bývalí aparátčíci a kolaboranti hrdě připnuli na klopy trikolóry a vyrazili do ulic zpívat hymnu. „Staré struktury se spojily s novými a společně kradou, lžou a tlachají,“ říkával. Kritizoval i inklinaci k jediné straně, Klausově ODS.
Hle, jak se perou:
Nepochopený kritik
Karel měl obrovský dar, mnoho problémů dokázal přesně vystihnout a pojmenovat dříve než ostatní. Vycítil i napětí mezi Čechy a Slováky, které vyjádřil téměř vizionářsky v písničce Od Čadce k Dunaju. Nálepku rebela mu definitivně vyneslo publikování básně Timur a jeho parta, v níž zaútočil na Václava Havla a jeho poradce, či novináře, které vystihl veršem: „Ve všeobecné servilitě sní novináři o korytě…“ Odmítal pozici mlčícího a přikyvujícího klasika, snažil se znovu stát burcujícím svědomím národa. Kritizoval vandaly, kteří nastřeli sovětský tank narůžovo, velmi těžce nesl přístup Čechů k emigrantům. Lidé však byli v té době tak nadšení, že jeho kritika zůstávala nepochopena.
Náhoda, nebo úmysl?
Už zase začal být nepohodlný, stále více obdivovatelů se od něj odvracelo. Právě v té době napsal Demokracii, kterou znají jenom ti, kteří ji znát chtějí. Naplno v ní totiž kritizuje nové poměry – „ti, kteří kradli po léta, teď dvojnásobně kradou“ a „ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce“. Že by se snad zbláznil? Vůbec ne. Karel Kryl se nezměnil, ve svém nitru zůstal stále stejný. To jenom lidé okolo něj slevovali z hodnot, o které dvě desetiletí bojoval. A s tím se nemohl smířit. Jeho polistopadová kritická tvorba zůstávala před veřejností jakoby utajená. Jeho poslední album Monology obsahuje jen některé náznaky, Demokracie se na něm neobjevila. Stejně tak ji nenajdeme ani na žádném jeho „výběru“. Je to náhoda, nebo úmysl?
Od Čadce k Dunaju:
Dvojí život
V únoru 1991 se podruhé oženil s dlouholetou přítelkyní Marlene Brousert, v které našel i člověka, který byl ochoten o něj pečovat. Racionální bankovní úřednice mu poskytla klidné a bezpečné zázemí a Karel si ji pochvaloval i jako výbornou daňovou poradkyni. V Německu měl přátele, práci i zázemí, v Čechách zase nadšené publikum. Vyřešil to šalamounsky. Trvale bydlel s Marlene a do domů dojížděl. Žil vlastně dvojím životem. Český rebel a bouřlivák se rád vracel do Mnichova jako důstojný a spořádaný občan. Oba jeho světy byly přísně odděleny a paralelní existence mu mimo jiné umožňovala pozorovat události v Československu zvenčí a s odstupem.
Ignorace moci
Karel Kryl zemřel 3. března 1994 v Mnichově na následky infarktu, tím však jeho příběh neskončil. Na jeho památce se najednou chtěla spousta lidí přiživit, o místo na pohřbu se strhla bitva, nakonec na něj přišly zhruba čtyři tisíce lidí. Zádušní mši v klášterním kostele sv. Markéty v Praze sloužil jeho přítel, arciopat benediktinského Kláštera břevnovského Jan Anastáz Opasek, pohřben je na Břevnovském hřbitově. A traduje se, že v den jeho smrti upadlo křídlo anděla na pražském Vinohradském divadle. Smuteční událost se nakonec proměnila téměř v politický skandál, tehdejší vládnoucí koalice v čele s Václavem Klausem a Václavem Havlem ho ignorovala.
Děkuji:
Rebel, nebo vizionář?
„Na jeho pohřbu byli ti, kteří tam být měli, a nikdo nechyběl,“ komentovala událost tehdejší ministryně obchodu a cestovního ruchu Vlasta Štěpová. Tehdejší předseda sociální demokracie Miloš Zeman prohlásil: „Pohřbu Karla Kryla jsem se zúčastnil jako člověk, který měl Karla Kryla rád. Myslím si, že když někdo zemře, neměla by se jeho smrt politizovat.“ A historik Michal Stehlík v pořadu Českého rozhlasu Jak to bylo doopravdy před třemi lety dodal: „S povahou kverulanta dokázal být vizionářem, jeho texty staré přes třicet let jsou dodnes aktuální. Je výjimečnou postavou a pro mě je vizionářem.“
(zdroje: Wikipedia, Česká televize, Český rozhlas, Supraphon, Paměť národa: MF Dnes, Miloš Čermák: Karel Kryl - Půlkacíř, Karel Kryl: Země lhostejnost)
Vložil: Adina Janovská