Jak ukecat Gotta, tragický konec velké lásky s Maškovou a osudné dvě promile alkoholu v krvi. Tajnosti slavných
10.04.2024
Foto: Se svolením Supraphonu
Popisek: Jiří Štaidl s Karlem Gottem na obalu alba Konec ptačích árií
AUDIO / VIDEO Měl našlápnuto na kariéru geniálního hitmakera, stanul na startu opravdové české pop music, zazářil a naplno si užíval. Jenže byl příliš mladý na to, aby včas dokázal zatáhnout za „záchrannou brzdu“. (Pokračování z pondělí 8. dubna)
Na počátku mimořádně rychlé kariéry stanul starší z bratrů Jiří Štaidl u zrodu legendárního divadla Apollo, z kterého se později zrodila kapela Apollo Beat. Působil v něm jako umělecký šéf, napsal pro ně svoji první hru Pouť pro dva, a dokonce postupně „ukradl“ Semaforu jeho hlavní hvězdy. Slavná historie této hudební scény ale měla krátké trvání. Ke konci roku 1967 byla divadlu vypovězena smlouva z prostor v Korunní ulici na pražských Vinohradech a následné zájezdové působení definitivně skončilo se srpnem 1968. Lví podíl na tom měla i skutečnost, že Jiří podepsal výzvu 2000 slov, kterou sepsal spisovatel Ludvík Vaculík a vyšla v Lidových novinách přesně den poté, co byla 26. června 1968 zákonem zrušena cenzura.
Já dovedu lhát:
Jak ukecat Mistra
Počátkem sedmdesátých let odstartovala tvrdá normalizace, Jiří měl ale štěstí. Spolupracoval totiž s Karlem Gottem, který už byl v zahraničí tak populární, že se režim neodvážil příliš mu zakazovat. Počátkem roku 1971 Gottova kapela zůstala v západním Německu o několik týdnů déle, než měla povoleno, a její členové vážně uvažovali o emigraci. A tenkrát to prý byl právě Jiří, kdo nakonec při rozhodování o celé další budoucnosti přispěl k tomu, že se nakonec do Československa vrátili. Pro zahraniční kariéru měl totiž nejobtížnější pozici. Muzikanti se vždycky uplatní, jenže co by si počal v cizím jazykovém prostředí textař? „Neuměl jsem tak brilantně hrát, abych se uživil jako plnohodnotný muzikant, a česky bych psát nemohl, tak co bych tam dělal? Než se ten jazyk dobře naučím, tak už bude pozdě,“ prohlásil později.
Práce snů
Po návratu se konečně dostal k vysněnému psaní scénářů, s jeho přispěním vznikly mimo jiné i slavné filmové muzikály Noc na Karlštejně a Hvězda padá vzhůru na motivy hry Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák, v hlavní roli s Karlem Gottem. Měl spoustu plánů. Chtěl psát knihy, filmové povídky, dokonce koketoval i s myšlenkou na režii. „Když jsem začal psát, nikdy mě nenapadlo, že bych se tím mohl živit. Teprve když jsem se dozvěděl, kolik se na tom dá vydělat, začal jsem se tím vážně zabývat,“ komentoval své úspěchy. A také si je naplno užíval. Jenže až příliš. Jeho život byl jeden velký mejdan. Utrácel za luxusní oblečení a starožitnosti, zbožňoval krásné ženy a rychlá auta. Šílenou rychlost každodenního kolotoče umocňoval stále většími dávkami alkoholu.
Noc na Karlštejně:
Láska z jiného světa
Změnu vnesla do jeho života až legendární krasobruslařka Hana Mašková. Poprvé se setkali po jednom z Gottových koncertů, krátce poté, co se stala v roce 1968 ve švédském Västeras mistryní Evropy. A láska prospěla oběma. Jiří se zklidnil a Hanka si uvědomila, že na světě existuje i něco jiného, než jen vstávání ve čtyři ráno a nekonečné tréninky. Stali se hvězdným párem a byli spolu téměř tři roky. Pak ale Hanka přijala angažmá v lední revui Holiday on Ice, kvůli níž odjela do Paříže, Jiří prožil dočasnou emigraci a láska vzala zasvé. Na obzoru se totiž objevila další krásná a úspěšná sportovkyně, sjezdařka Ivana Zelníčková, pozdější manželka Donalda Trumpa. Přesto prý Jiřího rozchod s Hankou velmi poznamenal. Její život předčasně ukončila 31. března 1972 autonehoda ve francouzské obci Vouvray, když se s kolegyní Květou Celfovou vracela z Paříže a narazila v hustém dešti do kamionu. Zemřela na místě, Celfová a francouzský stopař utrpěli těžká zranění.
Jak utopit žal
Přestože už tehdy spolu nechodili, Hančina smrt Jiřího psychicky zlomila, občas prý dokonce dával najevo, že pro něj život ztratil smysl. Vrátil se k velkým dávkám alkoholu, opravdu si prý užíval jen za volantem. Sebevědomě prohlašoval, že bourají jenom špatní řidiči, kombinaci vysoké rychlosti a alkoholu nakonec ale nezvládl. Osudného 9. října 1973 se řítil po silnici, spojující dálnici D1 a Říčany. Mířil k rodičům do Jevan, v krvi téměř dvě promile, po boku krásnou dívku. Když mu z vedlejší silnice vjel do cesty náklaďák, marně se snažil vyhnout. Vyletěl z vozu, narazil do svodidel a na místě zemřel. Slavnostní premiéry svého posledního megahitu, ústřední melodie pohádky Tři oříšky pro Popelku, se už nedočkal.
Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš:
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Jaroslav Kříženecký: Jiří Štaidl, Český hudební slovník)
Vložil: Adina Janovská