Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jak jsme místo psaní PR článků v TV magazínu málem založili Stranu českého rohlíku. Vzpomínky staré markytánky

04.04.2024
Jak jsme místo psaní PR článků v TV magazínu málem založili Stranu českého rohlíku. Vzpomínky staré markytánky

Foto: S laskavým svolením Řeznictví Jirman

Popisek: Rohlíky, ilustrační foto

Těch nápadů, co já v životě měla! A teď nemyslím to, že jsem pracovně šla z projektu do projektu. Ale takových, které vznikly z náhlého pohnutí mysli. Nejčastěji to bylo s dobrými přáteli a ve chvíli zrodu myšlenky jsme byli odhodláni pohnout nebem i zemí. Ne ne, to není plýtvání časem, to je skvělý relax pro unavený mozek.

Jak tak člověk vzpomíná, proč se nestal multimilionářem a nezískal Nobelovu cenu, naráží v paměti na chvíle, kdy měl v práci dobrou partu a ve chvílích, kdy stres hraničil s odvozem do blázince, rodily se nápady brilantně řešící firemní i celosvětové krize. Co jsme se u toho nasmáli! Přitom možná stačilo málo a z ujetých myšlenek by se dal vypracovat skvělý projekt. Jenže tak daleko jsme nikdy nedošli.

Zásobárnou nápadů, co by se dalo udělat, aby všechno bylo zalito sluncem, byl kolega v mém prvním zaměstnání. O mrtvých jen dobré, PT byl renomovaný historik a inspirativní kolega, s těmi svými nápady mi ale dovedl lézt na nervy. S druhou kolegyní jsme byly zavaleny ne moc zábavnou papírovou prací, on přišel k nám do místnosti, posadil se do křesla, natáhl své dlouhé nohy, udělal si pohodlí, kochal se pohledem na naši práci a začal: Tak mě napadlo, že by se to mohlo dělat jinak. Případně: Co kdybychom na příští akci udělali… Nemohli bychom vydat moji knihu o… Sypal ze sebe i myšlenky mimopracovní. Jestli by se dalo to či ono uvařit v naší minikuchyňce, protože na to dostal chuť. Jestli by se nám lépe nepracovalo na balkóně atd. Ke všemu měl realizační doplňky, jak mu je tak uvolněný mozek servíroval. Nesmělo se ovšem říct: Hele, to není špatná myšlenka, jdi a udělej. V tu chvíli se ukázalo, že kniha není napsaná, akce připravená, na balkon by musel dotáhnout slunečník a vařit by musel někdo jiný, stejně jako nakoupit ingredience.

Tak takhle ne. Geniálními nápady je třeba pobavit nejen sebe, ale i partu okolo. A jejich dosah musí být mnohem větší, než jsou rozměry jednoho pracoviště. A že časem zapadnou? Aspoň jste se pobavili. 

PR podpora televizních pořadů je práce pěkná, občas ale poněkud oblbující. Naštěstí jsem na ni měla dva spolupracovníky, kteří dovedli rozjet kolotoč tak praštěné diskuse, že si člověk dokonale vyčistil hlavu a mohl se zase pustit do propagování Komisaře Rexe, Kobry 11 nebo padesátého sedmého kola rodinné zpěvácké soutěže. Jarda se Standou vyřešili vše. Stačilo je jen pošťouchnout. Vážná debata o tom, že se ze vstupného v kinech odvádí koruna na podporu domácí tvorby nám málem narušila pohodu. Je třeba cpát korunu do domácí tvorby, když se stejně točí filmy blbé a blbější? Nedala by se ta koruna použít lépe? Nedala. Ale když už ji tady máme, nedalo by se to aplikovat i na jiné produkty? Co takhle zavést rohlíkovou daň? Podotýkám, že se to odehrávalo v době, kdy cena supermarketového rohlíku byla tak nízká, že ji nikdo neřešil. Co takhle přidat k ceně každého rohlíku padesátník, odkládat ho ve státním rozpočtu stranou a financovat z něj některou ožehavou položku? 

Založení Strany českého rohlíku bylo na spadnutí 

Do rána se nám to všem rozleželo v hlavě a přišli jsme do práce rozhodnutí rohlíkovou daní změnit chod národního hospodářství. Bylo nám jasné, že nás čeká vstup do politiky. Založení Strany českého rohlíku bylo na spadnutí, kolegové procházející kolem nás po schodišti, kde jsme u kávy profilovali nový politický subjekt, nám radostně slibovali hlasy. Pak přišel skeptický moderátor politických debat a zeptal se, jestli budeme ty rohlíky rozdávat. Když jsme mu vysvětlili, že naopak, z rohlíků budou lidé odvádět, aby bylo dost peněz na sociální programy a platy učitelů, naházel nám hračky do kanálu. Na tohle koaličního partnera neseženete, pravil znalecky a odkráčel. S ním i naše odhodlání dosadit příštího předsedu vlády a ministra financí. Díky tomuto znalci politického terénu! Zůstali jsme šťastnými obyčejnými lidmi. Ale víte co? Dodnes si pamatuji, že v Čechách se ročně zkonzumuje víc než čtyři miliardy rohlíků. Státní dluh by to sice nevyřešilo, ale slušný příspěveček na rozdílení potřebným by to byl, co říkáte? Třeba tu myšlenku někdo zvedne ze země. Jenže při dnešní ceně rohlíků by to asi vyvolalo pobouření. 

Ban za farmu na slepýše

Jeden z posledních nápadů se zrodil v úplně jiné komunitě. S přibývajícím věkem totiž mezi mými kamarádkami přibývá i zušlechťovatelek zahrad a pěstitelek všeho, co se dá sníst. Takový dámský spolek, který sice poněkud zanedbává eleganci a ze všech botiček je nejvybíravější v oboru holínek s protiskluzovou podrážkou, zato má mnoho témat ke sdílení. A jednoho zásadního společného nepřítele – zrzavé slimáky. Dlouho se tvrdilo, že jediný druh, který dokáže tyhle ničitele úrody i květin zlikvidovat, je kachna indický běžec. Teď už se ale prý na jejich konzumaci adaptovali třeba i slepýši. Slimáků je na zahradě tisíce, jeden dva slepýši tu pohromu nevyřeší.

A tak moje zahrádkářská bublina začala rozvíjet podnikatelský záměr na slepýší farmu. My vám odchováme slepýše, vy si je vypustíte do zahrádky a oni ekologicky zlikvidují slimáčí přivandrovalce ze Španělska. Jely jsme debatu na sociálních sítích několik dní, řešily jsme s vážnou tváří, jestli slepýše budeme chovat v krabicích a v jehličí nebo v akváriích a v listí. A za kolik je budeme prodávat, abychom dokázaly konkurovat modrým granulím, chemické ochraně před slimáky. Zablokovali mi profil. Na můj dotaz, co jsem provedla, mi bylo řečeno, že ochránci přírody protestují proti tomu, že chceme týrat chráněného tvora. Tak si se zveřejňováním dalších geniálních nápadů dám asi chvíli pokoj.

 

Vložil: Ela Nováková