Málem ho zabili dřív, než se narodil aneb Start ve stínu Olympiku a samouk v Semaforu. Tajnosti slavných
29.03.2024
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Ladislav Štaidl v hudebním filmu z roku 1965 Recitál Jiří Suchý – Jiří Šlitr
VIDEO Kubelíkův žák a charismatický suverén se vrhnul na rockovou scénu po hlavě. Charismatický suverén vždy přesně věděl, co chce, a paní Štěstěna mu přála. Kromě staršího bratra, jedoucího vždy na plný plyn, mu totiž přihrála do cesty i Karla.
Legendární muzikant, kapelník, skladatel a textař byl typickým mužem své generace, když začínal, divoké mejdany po koncertech s potoky alkoholu a v náruči rozvášněných fanynek byly „normální“. A ženy svým hvězdám ochotně odpouštěly prohřešky, za které by v každodenním životě majzly svého partnera válečkem na nudle. Z fotografií to není patrné, museli jste se s ním setkat. Charismatický, sebejistý, skvělý společník… Ladislav Štaidl vždy věděl, co chce, a když snad někdy znejistěl, dokázal to alespoň mistrně maskovat. „Kdykoliv přišel na nějaké jednání, všichni věděli, že se dostavil Pan Někdo! Měl vystupování, mluvil plynně anglicky, německy a rusky, vyznal se dokonale ve své branži. Vždy bezvadně oblečený, příjemně vonící, s upravenými vlasy, s čistými botami...“ napsal o něm legendární bubeník a spoluzakladatel Pražského výběru Jan Žižka ve své knize Zlatá léta s Karlem Gottem.
Recital 64:
Peklo nad Prahou
Moc nechybělo k tomu, aby se vůbec nenarodil. Bylo krátce po poledni, 14. února 1945, když se v Praze rozhoukaly sirény. Jenže pozdě. Už za zhruba pět minut 62 amerických bombardérů B-17 svůj smrtící náklad. Počet civilních obětí děsivého pekla, trvajícího jen dvě minuty, byl velký, materiální škody obrovské, vojenské minimální. Mezi zničenými objekty byl i dům číslo 233 v Mánesově ulici na Vinohradech, v němž nálet jako zázrakem přežila Miloslava Štaidlová s dvouletým synem Jiřím a ve vysokém stupni těhotenství. Z rozbombardovaného domu je zachránili hasiči a převezli do Stříbrné Skalice, kde o necelý měsíc později, 10. března, porodila mladšího syna Ladislava. Konec druhé světové války už byl na spadnutí, a jakmile to bylo možné, vrátila se do obrovské čtyřpodlažní vily v Šrobárově ulici číslo 14, která rodině patřila už před válkou.
Jako dvojčata
Otec Ladislav Štaidl byl pokračovatelem rodu velkoobchodníků, kteří vlastnili pily a lesy. Po únorovém převratu v roce 1948 o majetek sice přišel, zlomit se ale nenechal a s oblibou říkával, že ho komunisté vlastně zbavili starostí. Nejdřív nakládal suť ze zbořenišť, pak rozvážel cukrovinky, a nakonec dělal taxikáře. A navzdory problémům se mu podařilo dům na Vinohradech udržet. Jeho dva synové byli odmalička jako dvojčata, přestože je dělily dva roky, pokoje ale měli nad sebou, což prý později Ladislavovi moc nevyhovovalo. „Já jsem ke komponování potřeboval pouze klavír a klid. Ten jsem měl ale málokdy, protože brácha pořádal mejdany. Jirka to měl jednodušší. Zapálil si dýmku, vypil skleničku whisky, potom si dvakrát až třikrát pustil muziku a text měl hotový,“ zavzpomínal později ve své knize Víno z hroznů, o které Karel Gott prohlásil, že je jeho „duševní striptýz“.
Sklípek:
Základy od Kubelíka
K hudbě byl doma veden odmalička, ve dvanácti letech začal studovat hru na klavír a kompozici u profesora Františka Kubelíka, bratra světoznámého houslového virtuosa Jana a strýce neméně slavného dirigenta Rafaela. A doma si mimo jiné brnkal na kytaru. Po maturitě v roce 1962 začínal v jedné z prvních českých rock’n’rollových skupin Crazy Boys, v níž hrál mimo jiné Miki Volek na sólovou kytaru, Ondřej Suchý na basu a Mirek Berka na klávesy. Skončila v roce 1963 odchodem Volka a Berky do skupiny Olympic a Ladislav s bratrem Jiřím se s ní tehdy podíleli na činnosti slavného klubu v Spálené ulici. Podíleli se také na programu Karlínského kulturního kabaretu vedeného Jiřím Brabcem, kterému se říkalo Karkulka, a hráli v divadle Semafor.
Podnikavá trojka
V roce 1964 se Ladislav poprvé objevil před filmovou kamerou jako jeden z vojáků v legendárním semaforském muzikálu Kdyby tisíc klarinetů. Svou první píseň sice složil pro Waldemara Matušku, hlavně se ale díky tomu seznámil s Karlem Gottem a v roce 1965 založila podnikavá trojka Divadlo Apollo. Uměleckým šéfem a hlavním textařem byl Jiří, hudební skupinu vedl Ladislav a v souboru zářily stále populárnější interpreti, od Pavlíny Filipovské přes Yvonne Přenosilovou po Karla Hálu. Jádrem repertoáru byly scénické hudební pořady, na jeviště v pořadu Apollo představuje uváděli i nové tváře, takže se díky nim poprvé představila publiku třeba Hana Zagorová či sestry Martha a Tena Elefteriadu. Pořádali zájezdy po republice i do zahraničí, k jejich úspěchu přispívaly Jiřího nenáročné a chytlavé texty, orientace na aktuální americký pop a Gottova stále rostoucí popularita.
Pokračování v pondělí 1. dubna
(zdroje: Wikipedia, Český rozhlas, Česká televize, Supraphon, Blesk, Aha!, pluska.sk, Ladislav Štaidl: Víno z hroznů, Jan Žižka: Zlatá léta s Karlem Gottem, Encyklopedie Prahy 2)
Vložil: Adina Janovská