Kdo je to ta Peková s Českým lvem aneb Jak daleko je z Brna do Prahy. VIP skandály a aférky

Foto: Se svolením ČFTA (stejně jako snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Simona Peková v medailónku pro Českého lva

Pro někoho slabé dvě hodiny autem několikrát týdně, pro někoho cesta dlouhá celý život. Ostatně Brňáci po Praze nijak netouží, z Pražáků si dělají legraci, a naopak je to stejně. Simona Peková si sem tam na nějaké natáčení z Brna odskočí, jinak je tam ale divadelně zabydlená a své podzemí v HaDivadle by za nic nevyměnila. Teď se poněkud nečekaně za své herecké umění dočkala odměny ve filmovém oboru.

Ve filmu Přišla v noci, který je žánrově označený za komediální horor, si Simona Peková zahrála svou první hlavní roli. Nejen zahrála, ona si ji odžila. Autoři scénáře a režiséři filmu Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar si ji pro roli tchyně Valerie vybrali. Žádný casting, prostě „Napsali jsme to pro tebe, Simono.“ Jenže jí se první verze scénáře nelíbila, byla příliš komediální a ona do toho chtěla vložit životní drama. A tak s autory pracovala na druhé verzi, do které vnesla kus svého života i osobnost své autoritativní maminky. To jí umožnilo Valerií skutečně být. Navíc dostala od režisérů ještě možnost upravovat si repliky přímo při natáčení, takže vznikla postava tak plná života, až to bolí. Drsná a nelítostná k mladému páru třicátníků, které považuje za dvojici bez života, pohodlnou, bojácnou a neschopnou obrany. Snad je chce probudit k životu, ale čím dál víc je svou energií zatlouká do země.

Přišla v noci, foto Artcam

„Vytvořila jsem postavu složenou ze sebe, protože já nejsem všeobecně oblíbená, to mám s Valerií společné, říkám taky pravdu do očí, aniž by mě o ni někdo žádal, myslím si, jak v tom lidem pomáhám, ale oni si to z pochopitelných důvodů nemyslí. A pak jsem k tomu přidala také moji maminku Růženku, která byla sice krásná, zábavná, ale také rozkazovačná,“ děkuje za možnost tvořit Simona Peková režisérům v rozhovoru pro Vlastu. A stále se vzpamatovává z toho, že v šedesáti osmi letech dostala ve filmu takovou hereckou příležitost.

Přišla v noci, foto Artcam

Tvrdá maminčina výchova

Simona Peková se narodila jako Simona Vidláková, dcera herce Lubomíra Vidláka. Ten ale nešťastně zemřel, když byla dcera malá a maminka se znovu provdala za třebíčského gynekologa doktora Peka. Na dětství vzpomíná Simona jako na střídání bílých plášťů, k nimž byla odkládána na hlídání a tvrdou maminčinu výchovu. Nehrb se, jsi tlustá, něco se sebou dělej – to nejsou slova, která od matky chce dcera slyšet. Simona je zúročila po svém – odešla studovat na JAMU do Brna a postavila se na vlastní nohy. Po absolutoriu sice zůstala jediná z ročníku bez angažmá, ale to už se o sebe dovedla bojovně postarat.

Její děkovná řeč na Českých lvech sklidila úspěch...

Pro angažmá na Ministerstvo kultury

Vypravila se rovnou za ministrem kultury. Ten jí sice nepřijal, probojovala se ale k jeho sekretáři a vysvětlila mu, že stát do jejích studií investoval velké peníze a ona je teď přece musí vrátit tím, že bude dělat to, co vystudovala. Její etuda v kanceláři ministra měla úspěch – sekretář se jí postaral o místo stipendistky v Divadle bratří Mrštíků. Tam ji pochopitelně zprvu nenáviděli, považovali ji za komunistickou protekci, s pomocí šéfa souboru Milana Páska se ale postupně se souborem sžila. A zahrála si krásné role, Cassandru, Julii, Medeu a mnoho dalších. Nástup hodný budoucí brněnské hvězdy.

V civilu, foto HaDivadlo / David Konečný

Malá scéna, jiné divadlo

S režisérem Vladimírem Morávkem pak odešla do legendárního Divadla na Provázku, kde našla jiný soubor, jiné inscenační praktiky, jinou divadelní poetiku. Malému jevišti zůstala věrná i poté, co se přestěhovala do HaDivadla. Střídání výrazných režisérských osobností pro ni znamenalo vždy nové objevování herecké práce. „Režisér Pitínský, další záchrana, dělali jsme Pařeniště, nádhera. Byla jsem ta herečka, kterou charakterizuje dramatický výraz a slovo, u Mrštíků to vždycky bylo Kdo dál dokřikne – a najednou přišlo představení, ve kterém jsem hrála po boku Cyrila Drozdy a nepromluvila jsem jediné písmenko. Já! No chápete to? Ale vyšlo to a byl to úspěch. Pak nastoupil jako umělecký šéf Marián Amsler, krása. I když tohle nové divadlo se pořád učím, nejsou to ta má milovaná melodramata. Ale v HaDivadle jsem už dlouho doma,“ líčí v rozhovoru pro Vlastu, kam až ji ve změnách herecký život zavál.

V inscenaci Strýček Váňa, foto HaDivadlo / Kata Opuntia

Dnes hraje v inscenacích Mariána Amslera a současného šéfa HaDivadla Ivana Buraje a je to tak jiné, než když začínala, že ji to rozhodně nenechá ustrnout ve stereotypech: „Oni jsou milí, jemní. Je to jiný přístup – a tenký led. Herec musí tvořit i z úzkosti, ze strachu, z křiku, nejde to vždycky v rukavičkách. Tím chci říct, že rozumím i tomu zvýšenému hlasu u Morávka, i to mě herecky tvořilo. Buraj dělá jiné hraní, nasloucháme, ptáme se, debatujeme. Patřím sem. Třeba Maloměšťáci! To je Gorkij, trochu jsem ho Burajovi vnutila, pro mě je to skvělé hraní,“ líčí herečka se zaujetím, jak je pro ni stále nejlepší zážitek možnost pověsit na věšák v šatně civilní Simonu a stát se někým jiným. 

Do seriálu by nešla

Drobné role ve filmech, třeba ta v Dědictví aneb Kurvahošigutntág, kde si ji diváci nejvíc pamatují pro výstup, v němž se jako prodavačka hádala s Bolkem Polívkou o láhev slivovice, jsou pro ni jen epizodky v jejím divadelním životě. Nechápe, proč kolegové přijímají role v seriálech. „Vždyť to je, jako kdybyste se dívala na obrázky v leporelu, to není pro mě! Ptám se kolegů: Proč to děláte? A oni, že hypotéka nepočká. To já nechci, takhle se zaprodat. Jsem expresivní herečka. Možná poslední expresivní herečka vůbec,“ nastavuje trochu hvězdné pózy divadelní divy, na jakou dnes u hereček nejsme moc moc zvyklí. Ale Simona je skutečná diva. Její brněnští diváci ji milují bezpochyby právem. Škoda jen, že do té Prahy to je pro ni pořád daleko a vídáme ji při hostování HaDivadla jen zřídka.

V civilu, foto HaDivadlo / David Konečný

Herečkou vždy za každou cenu

Při předávání Českých lvů se všichni chovali civilně, někdy poněkud agitátorsky. Nic pro Simonu Pekovou. Ta si při děkovačce dopřála humornou hereckou etudu, vášnivou, dojemnou, komickou, expresivní dle hereččina gusta. A pak si ještě postěžovala, že jí nikdo nezajistil nocleh. To se tedy slavným divám nedělá! „S naší filmovou kohortou - a přišlo také pár pražských přátel -, tak to chceme zapít. Bohužel brzy ráno odjíždím do Brna. Budu spát u přátel, protože akademie je údajně tak strašně chudá, že mi nemůže zajistit nocleh. Dokonce ani auto, které by mě z Brna do Prahy odvezlo," řekla Super.cz představitelka hlavní role ve filmu Přišla v noci.

Na Českých lvech

Herečku to naštvalo tak, že ji i napadlo do Rudolfina, kde se předávání odehrávalo, nepřijít. „Zpočátku jsem na to byla naštvaná a říkala jsem, že sem nepůjdu. Vyhrožovala jsem, že budu spát na nádraží. Ale potom mi naše produkce vyšla vstříc,“ dodala Peková, která je vtipná, okouzlující, ale také si dovede dupnout nožkou. Inu hvězda, i když „jen“ z Brna. 

Olympik chystá Trilogy Tour 2024

Skupina Olympik řádí na české rockpopové scéně už šedesát let a v čele s Petrem Jandou se zdá být nesmrtelná. Rozhodně se stále nemusí bát o to, že by její koncerty nebyly vyprodané. Letos vydává reedici tří slavných alb Prázdniny na Zemi, Ulice a Laboratoř s bonusovým CD nové písničky Kartotéka 2024. Kouzlo těchto tří zásadních alb mohou posluchači ocenit i naživo.

Foto Supraphon

Skupina totiž chystá 35 jedinečných koncertů po celé České a Slovenské republice. Název Trilogy Tour 2024 napovídá, že se jedná o velkolepou show plnou vizuálních efektů, projekcí a hlavně slavných hitů. „Písničku Kartotéka 2024 jsme natočili, protože ta písnička je fakt hezká. Je taková současná. Je to vlastně trochu reflexe na umělou inteligenci a bude perfektně zapadat do celého našeho projektu, který se jmenuje Trilogie. Ten projekt bude pro diváka pastvou pro oči. Já tam budu s Milanem Broumem prolézat zdí, za námi se budou nafukovat balóny, přijde i obrovský robot a vůbec to bude strašně zajímavý,“ prozrazuje Petr Janda.

Foto Supraphon / Matěj Třešňák

Pojďte se bát do kina na Jozefa Kariku

Smršť je druhý celovečerní snímek natočený na motivy stejnojmenného knižního bestselleru Jozefa Kariky. Tím prvním byla Trhlina, která se hned po svém uvedení do kin zapsala do dějin slovenské kinematografie, když se stala nejnavštěvovanějším slovenským titulem během premiérového víkendu. „Úspěch filmu Trhlina potvrdil, že tento žánr diváky zajímá, stejně jako je zajímá i prostředí, ve kterém se odehrává. Příběh musí působit uvěřitelně, aby divák měl reálný pocit, že něco takového se opravdu může stát. Že i s ním si občas, tak jako s hrdiny našeho příběhu, může mysl zahrávat,“ říká režisér Peter Bebjak.

Když krajem fouká halný vítr (meteorologický jev, který způsobuje rychlé změny tlaku, známý z Tater a Karpat, pozn. red.) roste počet nehod, sebevražd a trestných činů. Proč a kdo je jejich skutečným pachatelem? Nadčasový mýtus plný smrti, temnoty a osudovosti zasáhne manželský pár nečekaně během lázeňského pobytu, který má zmírnit hlubokou partnerskou krizi. Anna Geislerová a Tomáš Maštalír čelí v mysteriózním thrilleru svým největším strachům. Premiéra filmu v českých kinech se koná 20. 3. 2024. 

Obytňákem k moři pojedou Bára Poláková a Lukáš Příkazký

Další komedie pro celou rodinu je v očekávání. Žádné drama, žádné strachy, prostě jen trochu příjemné zábavy. Bára Poláková a Lukáš Příkazký vyjedou na letní dovolenou k moři obytňákem v nové filmové komedii Prázdniny s Broučkem režiséra Jiřího Matouška. Nečekané dědictví jim přihraje do cesty starý karavan, jemuž se odjakživa říká Brouček. Během jejich dobrodružství je čeká řada překvapení i nečekaných zážitků, vysněnou rodinnou dovolenou ale žádná katastrofa nezkazí. V dalších rolích se představí Tomáš Jeřábek, Michal Isteník, Martin Sobotka, Pavel Zedníček, Marie Ludvíková a Pavel Nový.

„Chtěl jsem natočit ryze českou komedii pro celou rodinu. Film, ve kterém každý divák v jedné z postav snadno pozná. Věřím, že se lidé k filmu budou rádi vracet, a že jim bude připomínat léto, i když venku bude zrovna mrznout,“ říká režisér Jiří Matoušek a stvrzuje tím, že jeho ctižádostí není nic menšího, než diváky rozesmát a nezatížit jim hlavu. Do jaké míry se mu to podaří, to poznáme až v kinech. Premiéra bude 18. 4.  2024.

Zdroj: CSFD, i-divadlo.cz, Vlasta, Super.cz, Blesk, Reflex, Supraphon, Bontonfilm, The PR

Vložil: Ela Nováková