Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Je dešťová voda jedovatá? Záhady života

24.03.2024
Je dešťová voda jedovatá? Záhady života

Foto: Se svolením Radovana Dluhého

Popisek: Radovan Dluhý, bývalý konzultant OSN ve Vídni. Od roku 2008 přednáší na katedře rozvojových a environmentálních studií Univerzity Palackého v Olomouci.

V březnovém vydání časopisu Záhady života si můžete přečíst první část pozoruhodného rozhovoru s nezávislým badatelem a bývalým konzultantem OSN ve Vídni Radovanem Dluhým. Článek jsme celkem příhodně nazvali Tajná válka, kterou vedou státy na nebesích, a povídali jsme si mimo jiné o ovlivňování počasí, k němuž se bez většího zájmu veřejnosti nadevší pochybnost uchyluje nejen celá řada států, ale i soukromé firmy po celém světě.

Pro úplnost dodejme, že Radovan Dluhý, který se touto problematikou zabývá už čtrnáct let, momentálně přednáší na katedře rozvojových a environmentálních studií Univerzity Palackého v Olomouci. Pro ty, kdo neměli příležitost přečíst si první část rozhovoru, připomeňme to důležité, co zaznělo minule:

Radovan Dluhý: Dnes už mají některé firmy takové technologie, že by mohly využívat ionosféru a mraky libovolně přemísťovat. Některé společnosti, jako Climate Global Control Trading se sídlem ve Spojených arabských emirátech, se na svém webu už ani netají tím, že dokážou manipulovat s prouděním atmosférických řek na stovkách tisíců km². Opakuji, nejedná se o žádnou konspirační teorii, ale o holý fakt! Mělo by pro nás být velkým varováním, že jedna komerční společnost dokáže přesunout mraky z tak obrovského území jinam, a tam je nechá vypršet jen proto, že je to pro ni výhodné. Třeba Saúdská Arábie teď pomocí technologií, ovlivňujících počasí, staví na poušti nové moderní město, které se jmenuje Neom. Jeho dokončení je plánováno na rok 2039 a podle odhadů by zde měl žít až milion obyvatel.

V čem je tedy to největší nebezpečí?

Příroda je uzavřený cyklus a země, které mají technologické prostředky k tomu, aby vyvolaly déšť, zjednodušeně řečeno „kradou mraky“. Vědci, vlády, armády a komerční společnosti navíc zjistili, že elektromagnetickými vlnami je možné směrovat i atmosférické řeky (úzké koridory nebo pásy koncentrované vlhkosti, v kterých dochází k intenzivnímu přenosu vodní páry –pozn. redakce). Atmosférické řeky mají svůj zdroj v tropických oblastech, které jsou mimořádně bohaté na vlhkost. Odtud směřují do vyšších zeměpisných šířek, přičemž postupně slábnou. Určité zájmové skupiny se tuto vlhkost naučily, v podstatě dle libosti, přemísťovat.

Říká se, že atmosférickými řekami teče víc vody než v Amazonce.

Přesně tak. V malém měřítku by hrátky s počasím nevadily, vždyť vinařům to pomůže, ale pokud se na problematiku podíváme z globálního hlediska, je to obrovský problém. Podle Světové meteorologické organizace je dnes metoda osévání mraků běžnou záležitostí ve více než padesáti zemích světa. Už se poměrně nahlas ozývají státy, které jsou kvůli tomu v diplomatickém sporu. Například Írán si stěžuje na Izrael, že mu „krade mraky“ a způsobuje sucha. Totéž se děje i mezi Indií a Čínou. Čína je v tomto ohledu neuvěřitelná. Bez jakéhokoliv uzardění tvrdí, že už jen do několika let bude ovládat počasí na území mnohem větším, než je Indie! Čína pokryla například Tibet desetitisíci generátory pro ovlivňování počasí. Je to závažný geopolitický problém, který nelze přehlížet.

Co byste vzkázal lidem, kteří tomu, co říkáte, nevěří?

Téma ovlivňování počasí a klimatu je neprůstřelným faktem a není nejmenší důvod myslet si, že se to neděje. To by bylo popírání naprosto zřejmé skutečnosti. Pokud mi lidé nevěří, tak ať si mé tvrzení sami ověří. Vždyť každý druhý rok se Americká meteorologická společnost setkává na konferenci, která se jmenuje Plánované a náhodné ovlivňování počasí. Teď koncem ledna se konala v Baltimoru v pořadí již 24. konference. Projděte si na webových stránkách její program, možná se budete divit. Takových zdrojů, z nichž vycházím, mám více a lidé, kteří se mě snaží zesměšňovat, to mají díky tomu velmi těžké. Zkrátka je nezpochybnitelným faktem, že se v rámci ovlivňování počasí už dávno používají různé progresivní technologie. Mraky jsou osévány biologickými a chemickými částicemi nebo ionizovány elektrickými impulzy.

Pane Dluhý, jaký je celkový zájem veřejnosti o toto téma? Zajímá vůbec někoho?

Mé studenty ano, protože věci, které jim říkám, jsou alarmující, ale ze začátku mi moc nevěří. U veřejnosti je to stejné. Před x lety lidé nepřikládali globálním změnám téměř žádnou pozornost, ale poslední dobou už si celá řada z nich připustila, že se něco divného s jejich zdravím a náladou děje. Také si všímají, že počasí, které si pamatují z dob dávno minulých, bývalo úplně jiné. Uvědomují si, že na ně dnes působí daleko méně slunce, na obloze je stále častěji podivná šeď a z modravé oblohy nad hlavou se stal spíš krátkodobý jev, trvající maximálně několik hodin.

To musím připustit.

Dokonce i skeptici, kteří klimatické změny dlouho označovali jako hloupý mýtus, opatrně připouštějí, že extrémní počasí, které nás trápí v létě, není samo sebou a že ani zima už dávno není taková, jako bývávala. Veřejnost je tedy stále zvídavější a znepokojenější, a protože se této problematice nikdo v Česku oficiálně nevěnuje, dostávám nejen stále více otázek, ale také nabídek na přednášky a prezentace.

Pokud vaše čtenáře tato problematika zaujme a ještě stále tápají, jestli mi mohou věřit, určitě jim vřele doporučuji knihu amerického profesora Jamese Fleminga Hazard z nebesy, Dlouhá historie ovlivňování počasí a klimatu. Fleming dodnes přednáší na Colby College a kdysi spolupracoval i s NASA. Ve své knize na více než 300 stranách popisuje rozmanitou a pestrou historii ovlivňování počasí, která trvá až do současnosti. Vyšla v USA asi před pěti lety, takže můžeme říci, že je ještě celkem aktuální. Určitě stojí za přečtení.

Takže už se lidstvo nemusí spoléhat na přírodu. Jak to vlastně funguje?

Je důležité připomenout, jak vlastně srážky vznikají a jak sama příroda zajišťuje, že nad určitým územím začne pršet, sněžit nebo se tam spustí krupobití. Základem všeho jsou mikroskopické částice vody či ledu v oblacích, které kondenzovaly nebo desublimovaly z vodních par. Ale to samotné by k akci určitě nestačilo. V mracích musí dojít k elektrickým výbojům a zároveň musí být v dostatečném množství přítomny aerosoly. Tvoří je například sůl z moří a oceánů, prach z pouští, z průmyslového znečištění, bakterie atd. Vědci už dávno odhalili, že přírodní atmosférické jevy jsou sice složité, ale nikoliv nenapodobitelné. Můžeme totiž do mraků, které chceme nechat nad určitou oblastí vypršet, uměle přidat chemikálie, obsahující aerosoly, a funguje to stejně tak dobře. Ovšem s tím rozdílem, že taková dešťová voda pak obsahuje škodlivé chemické látky.

Děje se takové ovlivňování počasí jen prostřednictvím letadel?

Způsobů, jak je možné toho dosáhnout, je mnoho. Například v Americe je naprosto běžné komerční vypouštění aerosolů z generátorů, Američané jich mají ve Skalistých horách, přes které procházejí mračna, umístěných stovky. Podle potřeby je nechají vypršet nebo vysněžit. Další možností, jak dostat aerosoly vysoko do vzduchu, jsou rakety. Používají se poměrně hojně především v Číně nebo Rusku, a jak už jsem zmínil v první části našeho rozhovoru, byly použity i při olympijských hrách jen proto, že Čínané chtěli mít v Pekingu hezké počasí. Pak se samozřejmě používají i letadla. Toto všechno jsou chemicko-biologické způsoby, jak je možné ovlivnit počasí, ale v posledních letech se ukazuje, že to není vše.

A co dalšího je třeba zmínit?

Jak už jsem naznačil, nejrafinovanější přístroje vytvářejí elektromagnetické vlny, jejichž prostřednictvím dokážou měnit přirozené proudění atmosférických řek, a to je něco, co si podle mě zaslouží mimořádnou pozornost veřejnosti a bouřlivou celosvětovou diskuzi. Zavedením této pokrokové technologie už totiž nedochází pouze k lokálnímu ovlivňování počasí v některých státech kvůli lepší úrodě, ale bez přehánění může z různých geopolitických důvodů dojít k razantním změnám ve světovém klimatu. Jaké to bude mít dopady na potravinovou bezpečnost zemí, které tyto technologie nemají? Na jaké ekosystémy bude mít takové jednání zdrcující vliv?

Neodvažuji se na to odpovědět, ale ví se například, že už teď po celém světě rekordně ubývá hmyzu. Vědci také varují, že globálními klimatickými změnami by již v této dekádě mohlo dojít k náhlému zhroucení celých oceánských ekosystémů.

Právě. Pokud si lidstvo začalo lehkovážně pohrávat s tou neuvěřitelně mocnou energií ionosféry, vzalo do rukou strašlivou zbraň, která se dříve nebo později obrátí proti němu. Je to až neskutečné, co sami můžete spatřit na nebesích, když se začnete pozorněji dívat.

Co bych mohla vidět?

Například tu neustálou šeď na obloze. Odborníci, jako Chuck Long z amerického úřadu pro oceán a atmosféru NOAA, už několik let varují, že právě tyto změny ve skladbě mraků jsou důkazem probíhajícího geoinženýrství.

Zdá se to být naprosto nemožné, protože ve výšce neexistuje bezvětří, a přesto se to děje a já vám řeknu proč. Dají se dohledat materiály, v nichž i armády hovoří o tzv. chytrých mracích, které jsou plné těžkých kovů, s nimiž je možné v rámci specifických frekvencí manipulovat, a tím je ovládat.

V posledních letech se na veřejnosti stále častěji objevují více či méně znepokojující zprávy, že jsou lidé cíleně „práškovánia zasypáváni jedy z letadel. Co si o těchto informacích myslíte? Jsou to ničím nepodložené spiklenecké bludy a dezinformace, které mají za cíl v lidech probudit strach, aby byli lépe manipulovatelní? I mně to přijde přitažené za vlasy.

Ono je to složitější téma, než se na první pohled zdá. Napsal jsem už o tom několik článků. V jednom případě jsem použil jsem i název Jak se nedostat do pasti chemtrails.

Nechce se mi věřit, že by kdokoliv dokázal vzduch, který pak sám na zemi dýchá, cíleně znečišťovat nějakými extrémně nebezpečnými jedy, poškozujícími zdraví. Navíc i malé dítě ví, že bílé čáry za letadly jsou ve skutečnosti jejich kondenzační stopy.

Pokusím se to vysvětlit. Co znamená slovo chemtrails? Jedná se o chemické stopy za letadly. Nebavme se teď spolu o tom, zda jsou tyto chemikálie do ovzduší vypouštěny záměrně, nebo ne, ale zůstaňme u termínu chemická stopa. Našel jsem podrobné výzkumy Vysoké technické školy v Curychu, NASA, MIT a dalších univerzit, které přiznávají a naprosto jasně demonstrují, že letící letadla skutečně asi z poloviny celkového množství odpadu produkují oxid uhličitý a vodní páry. Jenže tu druhou polovinu tvoří oxidy síry, dusíku a saze. Tedy zplodiny, obsahující nanočástice, které se v atmosféře rozpadají na částice kovu a jiné toxické látky (grafen, baryum, stroncium, hliník aj.) Není to žádná legrace.

Přesto mě to ale nepřekvapuje, o škodlivosti zplodin se obecně ví.

To ano, ale zajímavé je, že asi před dvaceti lety došlo celosvětově ke změně leteckého paliva, které je teď mnohem „špinavější“ než dřív a obsahuje daleko víc škodlivých přísad. Otázkou zůstává, proč k tomu došlo. Navíc, jak je známo z oficiálních státních stížností, například ve Spojených státech už někdy v 50. až 70. letech docházelo k soudním sporům mezi některými městy a leteckými společnostmi. Města (například Palms Springs v Kalifornii) si stěžovala, že letadla výrazně znečišťují tamější ovzduší, způsobují na nebi šeď, která zatemňuje sluneční svit, a tím pádem klesá turismus. Bohužel se to zametlo pod koberec. Od té doby se o tom nemluví.

Co z toho vyplývá?

Chci tím říci, že už více než půl století se moc dobře ví, že zplodiny z letadel jsou vysoce toxické, a zatím neexistuje cesta, jak z toho ven. Připomeňme si holý fakt, že každý den vzlétne do vzduchu více než sto tisíc letadel, a to se bavím jen o komerčních letech! Světový letecký provoz připomíná hemžící se mraveniště, a pokud si to pamatuji správně, tak denně vypustí do vzduchu a prostřednictvím dešťové vody i do půdy, která nás živí, asi tisíce tun toxických těžkých kovů a dalších chemických či biologických/syntetických látek. Opakuji, denně! Miliony tun ročně. Mě osobně tedy až tak nezajímá, zda je to nějaký záludný spiklenecký plán, jak tvrdí konspirační teoretici, nebo ne. Nelze zavírat oči nad tím, že to záměrné být musí, protože se o tom ví už padesát let a nikdo s tím nic nedělá! Dobrá zpráva je, že se NASA už deset let snaží o nějakou změnu ve složení leteckého paliva, které by mělo být snad mnohem více bio, ale zatím je to hudba budoucnosti. Takže pokud bych to měl shrnout, chemtrails je naprostá realita a nikdo je neřeší. Ale stačí vyřknout to slovo a jste hned za blázna.

Celosvětově je v provozu přes miliardu automobilů. Vnímáte zásadní rozdíl mezi znečištěním ovzduší z aut a letadel?

Samozřejmě automobilová doprava není k životnímu prostředí úplně šetrná. Ale pokud vím, tak je dnes díky katalyzátorům mnohem čistší. Velký rozdíl vidím v tom, že od znečištění automobilové dopravy můžete utéct tím, že jdete do přírody, nebo se odstěhujete na venkov. Před chemickými stopami z letadel nikam neutečete. Navíc chemické stopy za letadly negativně ovlivňují ozónovou vrstvu a bez ozónové vrstvy není možné žít.

Takže si nemyslíte, že auta patří mezi ty největší znečišťovatele ovzduší?

Opravdu ne. Myslím, že v roce 2009 jeden americký profesor vypočítal, že pár desítek nákladních lodí znečistí atmosféru oxidem siřičitým víc, než všechna auta na světě. Nebo si vezměte, jak důležitou roli hrají při znečištění atmosféry největší armády světa! Myslím si, že by vlády měly napřít pozornost právě tímto směrem, pokud tedy chtějí opravdu zásadním způsobem zlepšit vzduch, který dýcháme.

Pokud vás zajímá, zda i nás letadla „práškují“, a mnoho dalších důležitých informací, nezapomeňte si koupit dubnové Záhady života, kde najdete celý rozhovor s tímto odborníkem.

Převzato z časopisu Záhady života

 

Záhady života

Vložil: Redaktor KL