Kam zmizely koridory solidarity? Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Obilí

Podstata zemědělských protestů, u nás zasouvaná pod koberec, v Polsku nebo Francii téma číslo jedna. Ukrajinské obilí, které je schopné povalit unijní produkci. Nejbližší poradce prezidenta Zelenského peskuje EU za to, že je příliš protekcionistická ke svým zemědělcům. A já si tak vzpomněl na to, že ještě před rokem se o ukrajinském obilí mluvilo jen ohledně tranzitu přes země unie. Nikoliv o nákupu a spotřebě v unii. Ale to asi odvál vítr a odnesla voda.

„Na jedné straně jste spojenec a musíte Ukrajině pomoci ve válce," řekl Mychajl Podoljak v rozhovoru pro server Politico směrem k unijním státům. „Na druhou stranu se snažíte chránit svůj trh protekcionistickým způsobem."

Velmi zvláštní, nekolegiální myšlení. Většina států unie se vydala z posledního, aby Ukrajině pomohla, stále do ní lifrujeme první poslední, většina států stále ochotně. Na druhou stranu přijde Podoljak a vzkáže do unie, že bychom si v rámci pomoci Ukrajině měli zlikvidovat i vlastní zemědělství.

O obilí z Ukrajiny mluvil v polovině loňského roku ministr Marek Výborný. „Potřebujeme, aby se tato produkce dostala do severní Afriky, aby se dostala na Blízký východ, k tomu musíme využít dva koridory,“ řekl Výborný v České televizi. Vznikly takzvané koridory solidarity. Obilí mělo putovat do Afriky, která, jak tvrdila propaganda v polovině roku 2022, by bez ukrajinského obilí prožila hladomor.

Koridory solidarity se nám bez větších diskusí změnily na dovoz celé palety ukrajinského zemědělství na trh států unie. A to začalo likvidovat naše zemědělce. V Polsku proti tomu probíhají už dlouhé týdny rozsáhlé protesty. Stejně tak ve Francii. U nás protesty probíhaly napřed na podporu vlády, poté proti vládě. Ale tak mile, nesměle a o ukrajinském závozu se příliš nemluvilo. Ale ukrajinské obilí, nezatížené unijními euronormami a směrnicemi, bylo a je o poznání levnější.

A teď přichází věta Mychajla Podoljaka: „Na druhou stranu se snažíte chránit svůj trh protekcionistickým způsobem." Z toho nejde vyčíst nic jiného, než to, že bychom podle Ukrajinců pro Ukrajinu měli obětovat cokoliv na co ukáže. I vlastní zemědělství. A jakoukoliv ochranu unijního trhu berou velmi osobně jako útok na ně. To vše přes fakt, že od začátku války unie zrušila celní omezení Ukrajiny a dohodla, snad, ony koridory solidarity.

Nebo nedohodla? Očividně nikoliv, když ukrajinské obilí je jednou ze základních příčin zemědělských protestů. Z toho jde pak vyčíst takovou nemilou nemravnost. Obilnou válku s Ruskem jsme nejspíš prohráli. Rusové nahradili ukrajinské trhy v Africe a Blízkém Východě (však se Afrika i Blízký Východ hlásí k Rusku, odmítá sankce vůči němu a čile s ním obchoduje). A Ukrajina se snaží nahradit ušlé trhy zaplavením evropského trhu. Mnohem movitějšího, takže výhodnějšího. A bere to, usuzuju ze slov Podoljaka, jako samozřejmost. My musíme odkupovat ukrajinskou zemědělskou produkci.

Evropská unie čerstvě prodloužila bezcelní styk s Ukrajinou. Jen stanovila limity dovozu (už ne koridor solidarity, ale limity) u určitých plodin, které na náš trh smí a které nesmí, nebo jen v určitém množství. Na to konto pak polští zemědělci blokují hraniční přechody s Ukrajinou, zastavují vlaky s obilím z Ukrajiny a vysypávají ho vedle tratě. U nás se mediálně k tématu vyjádřil jen Babišův kohout Silver. Ostatní decentně mlčí, nebo nesměle obesílají lidoveckou lampárnu na ministerstvu zemědělství, kde se jim všichni jen a jen smějí.

Zdroj: Politico, Česká televize

Vložil: Štěpán Cháb