Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Páni zemědělci, my to víme. To musíte do Prahy, tam občas zapomínají. Komentář Štěpána Chába

komentář 20.03.2024
Páni zemědělci, my to víme. To musíte do Prahy, tam občas zapomínají. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Traktor, nikoli Zetor, nejede do hor, ale do Práglu...

Hnůj před Českou televizí byl vykydán. V Otázkách Václava Moravce pak zkultivován do plynulého toku mluvy pozvaných politiků. Ustoupíme požadavkům zemědělců? Ale jistě, vyslyšíme jejich nářky, stenografický záznam pak přepošleme na lampárnu. A co na to zemědělci? Rozjedou se do regionů dělat spanilé jízdy.

Dnes, už od ranních hodin, by se měl na vesnicích, v okolí hraničních přechodů a vesniček mých střediskových vyskytovat větší než obvyklý počet zemědělské techniky. Zemědělci vyrazí, protože se jim spousta věcí nelíbí a byli by rádi, kdyby si jich (konečně) někdo všiml. Ale, dovolím si poznámku, to by to ti naši zemědělci měli dělat trochu jinak.

Dám sem jeden návod. Jen upozorním, že já bych ho, vlastnit zemědělskou techniku větší než rýč, co mi netrpělivě dlí opřený o zeď a očekává jarní rytí, nedokázal provést. Jak vidím policistu, půlky se mi secvakávají tak nějak samy od sebe. Mimovolní proces, to nemám šanci ovlivnit. To se na mě nezlobte. Ale každý máme svou roli ve společnosti (a i ta blbá je někdy prospěšná). Při průjezdu policejního vozu se to snažím, jako asi většina populace, řešit tím, že když už jsem v zákrytu, zahrozím paží a srdnatě, aby mě nikdo neslyšel, zasyčím do prostoru – chlupatý. S pocitem dobře odvedené msty pak kráčím prostorem dál. A jako dobrý otec předávám podobnou strategii přežití i svým potomkům. To pak v zákrytu stojíme všichni, hrozíme pěstičkami a z našich úst se linou nevábná slova o chlupatejch a cajtech a tak podobně.

Ale zase, že si odskočím (opět) od těch zemědělských demonstrací síly, onehdá mi nějací pubescenti z Německa pod rouškou tmy dali před okno dělbuch. Ne nějakou prskavku na utužení dobrých sousedských vztahů, ale takovou tu, kterou použil Jiří Suchý ve své Erbenově Kytici, která udělá – bum a je filé. Tlaková vlna mi vytloukla okna. No jo, já mám ještě ta stará okna, se sklem. V tomhle jsem emisní staromilec. A protože paranoia k mé profesi patří jako trenýrky k té boxerské, snad poprvé ve svém bytí jsem vytočil číslo 158. Přijeli, chlupatí. Asi tři hodiny po zavolání. A prý kdo to podle mě udělal. Věren své odbojné profesi jsem pravil, že netuším, ale že zrovna v pondělí jsem psal něco nepěkného právě o policistech a že by se měli poptat u kolegů. Slíbili, že se poptají. (To popisuju mou srdnatou letoru, kdy policistům před mým barákem za použití dvojznačností a dvojsmyslů natolik komplikovaných, že se v nich ztrácím i já, drze řeknu do obličejů – chlupatý – a zahrozím u toho pěstičkou. V duchu, samozřejmě, proboha, víc po mě nikdo nemůže chtít).

Ale k tomu návodu pro o dost srdnatější zemědělce. Milí zemědělci, tužte svou pravdu, bojujte za ni, perte se za ni, dobře děláte. Jen to příště konečně vezměte provětrat do Prahy. Tam jsou viníci. Takhle by se právě viníci aspoň chvíli pobáli, že jim vůni parfému Coco Chanel přebije smrad života převtělený do kejdy stékající po fasádě Strakovky. Co my na vesnici s vaším protestem.

Nebo pozor, čerstvý zážitek, který bych rád zvěčnil. Jsme Češi. My auta nezapalujeme. Jsme klidní, neženeme se bezhlavě do krvácení na ulicích. A je to tak dobře. Včera jsem jel do naší vesničky střediskové. Jen tak, na koukanou. Když jsem pak s dětmi čekal na nádraží, jestli nám České dráhy dovolí jet domů, ozvalo se z amplionu tradiční hlášení, že vlak z horoucích pekel přijíždí na nádraží, ať dbáme bezpečnosti na kolejišti, že vlak je připraven k odjezdu. Pak se ozvala ta pravá česká tlama a z amplionu zaznělo milé upozornění tónem úředníka - vlak byl ošetřen proti slintavce a kulhavce. To je protest proti té ubohé sešněrovanosti společnosti. Vtip a humor. Já vím, když ouhor hyne pod bodláčím, není člověku do humoru. Ale mělo by být. Nic jiného, my Češi, tradičně nemáme. A ani neumíme. A je to tak dobře. Aspoň se ostatní země mají čemu smát. Toho 19. února jste se neměli rozdělit, tam ten český humor získal patinu takové nemístné nevtipnosti. A když už jsme u toho, ani dneska, 20. března, jste se nedohodli na ničem. Snad bude lepší dál napjatě sledovat horu Blaník. Ono z ní nakonec něco vyleze. Musí, jinak jsme v loji.

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb