Panická ataka může i zabít. Jak k ní přijdeme a jak se té potvory zbavit? Horká židle Hany Kusnjerové

Foto: Se svolením TV Nova (snímky v článku Česká televize)

Popisek: Herečka Hana Kusnjerová jako nesympatická šéfová prodavaček Valerie Horká v seriálu Zlatá labuť

Herečka a dabérka Hana Kusnjerová, kterou momentálně vídáme ve Zlaté labuti jako poněkud pedantickou vedoucí prodavaček, se od dob, kdy hrála v Ordinaci nemotornou sestřičku Ladu, hodně změnila. Herecky vyzrála, ale její proměnu způsobila i nepříjemná nemoc, zrozená z permanentního stresu. Svou Třináctou komnatu otevřela televizním divákům, aby je před panickou atakou varovala.

Monika Valentová zpovídala Hanu Kusnjerovou v klidném prostředí jejího domova, kde žije se svou dcerkou. Třináctá komnata prostě není zábavná talk show, ale odkrývání životního příběhu, který bolí. Přesto se herečka nejprve rozpovídala o svém krásném dětství.

„Narodila jsem se do rodiny, kde už v tu dobu byla čtyřletá sestra. Tatínek byl operní pěvec a maminka baletka. My jsme měly se sestrou moc hezké dětství, ale všechno se tak trochu uzpůsobovalo tomu, že tatínek má tu kariéru. My jsme tam často říkaly věty typu Tatínku už nezpívej, už nás bolí hlava,“ líčí se smíchem herečka dětství v umělecké rodině, kterou byla odmalinka směrována k hudbě a baletu. Byla ale hodně energická, akční a uměla si říct, co chce.

Jak jsem šla „za sbor“ na konzervatoř

„Chodila jsem na ty sbory, klavíry, flétny, do baletu,“ vypráví. „Pak jsem jednoho dne šla 'za sbor', s kamarádkami na dramaťák. A tam se mi líbilo, že to je místo, kde si konečně můžu hrát. Zjistila jsem, že všechny ty dosavadní koníčky byly orientované na výkon, na efekt. I když je to hra na klavír, na flétnu, ve skutečnosti je to všechno o disciplíně a píli. Na dramaťáku jsem konečně pochopila, že mi chybí možnost dělat blbiny, ventilovat emoce, projevovat se sama za sebe. Úplně jsem se do toho zamilovala. Takže jsem sekla s baletem, naučila jsem se monology a básničky a šla jsem dělat přijímačky na konzervatoř na herectví. Táta to nevěděl, byl hodně překvapený, že jsem mu to vůbec neřekla,“ popisuje Hana Kusnjerová, jak se vymkla rodinným pravidlům. O svých rodičích říká, že to byli de facto kariéristé, jen umělecky založení. Protože balet i zpěv jsou disciplíny zaměřené na konkrétní výkon, což se přenáší i do života a do výchovy dětí. „Naše rodina byla umělecká, ale rozhodně ne bohémská.“

S moderátorkou Monikou Valentovou při natáčení své Třinácté komnaty

Čas je třeba využít

Hrála v divadle pro děti, což se jí moc líbilo, i když to byly samé zájezdy a jedno představení za druhým v rychlém sledu. Její povaha a výchova jí ale nedaly spát. Měla pocit, že jí zbývá čas, který plně nevyužívá. Začala kamarádům pomáhat s produkcí a zjistila, že se jí daří uvádět věci do pohybu. Tak šla produkci studovat na DAMU. Po absolutoriu se věnovala produkci a zároveň přijala angažmá v divadle Komedie. K tomu otěhotněla a těšila se na roli maminky. Čas tedy využívala opravdu naplno. Až moc, protože na plný plyn se nedá jet věčně.

Po narození dcery se všechno změnilo. Hana prožívala to, co zná mnoho matek. Chtěla holčičce dávat všechnu lásku a čas, zároveň ale už potřebovala mít umyté nádobí a spěchala do práce. U partnera nenacházela podporu. „Jednoho dne jsem si uvědomila, že ho miluji, ale nedokážu s ním žít,“ připomíná si smutně okamžik zásadního rozhodnutí. Odstěhovala se a do kolotoče mateřství a práce přibyla ještě rekonstrukce bytu. Dceru měla s partnerem ve střídavé péči. S tím přicházela tuna výčitek svědomí, že je špatná matka, protože se dítěti nedokáže věnovat naplno.

Neuróza přerostla v panické ataky

„Asi půl roku jsem trpěla neustálou neurózou, nemohla jsem moc jíst, bála jsem se, že jsem udělala špatný krok, když jsem od partnera odešla. Vyvrcholilo to tím, že jsem si začala myslet, že nedokážu být dobrou mámou. A přišly první panické ataky,“ popisuje svůj křečovitý stav, kdy si člověk připadá jako křeček v bubnu a neví, kudy ven. U Hany se panické ataky projevovaly zvracením a neschopností se najíst. S tím se pojil špatný spánek. Hubla, ztrácela sílu. „Mechanismus ataky se projevoval tak, že se mi rozjel kolotoč myšlenek, výčitek, pochybností a na to reagovalo tělo nevolností. Ataky mi pak už chodily na denní bázi. Když prožijete šest hodin v takovém stavu, tělo nemá šanci se zregenerovat za pár hodin. Chtěla jsem pak už jen být přivázaná někde na lůžku s kapačkami a spát, abych se zregenerovala a aby se ty ataky vyply. Já jsem se rozhodla udělat nějaký životní krok, který byl velmi náročný. A vůbec jsem nerozuměla tomu, proč mi ty ataky začaly chodit. Brala jsem to jako podraz svého těla, protože jsem přece měla spoustu věcí, které jsem potřebovala řešit, a ono to najednou vůbec nešlo.“

Jako Dora Kolermanová v seriálu Četníci z Luhačovic

Rodina pomohla, ale to nestačilo

Když si Hana Kusnjerová uvědomila, že to sama dál nezvládne, svolala rodinu. V tu dobu jí hodně pomohla její sestra, ke které utíkala, když jí bylo zle. Tvrdí ale, že si není úplně jistá tím, že rodina pochopila, co se v ní děje. Pomáhali řešit situace, ale těžko mohli chápat, co prožívá. K pomoci rodiny bylo třeba přibrat pomoc odbornou. Hana začala docházet do denního stacionáře, kde se učila mechanismům, které člověk potřebuje zvládnout, aby našel správný životní rytmus. Lékaři jí nasadili i léky, které pomohly se zklidněním a spánkem.

Panická ataka je drsný průvodce životem

Dnes se Hanka cítí dobře, dlouhodobá léčba pomohla, pacientka našla rovnováhu a naučila se zvládat situace, kdy by jí hrozila panická ataka. Ví ale, že se jí úplně nezbavila, ta zákeřná potvora někde v ní stále žije a hrozí nebezpečí, že by se mohla znovu probudit. Lidský mozek je složitý orgán. Přetížené psychice dává signály prostřednictvím fyzických projevů. U Hany Kusnjerové to byly nevolnosti, ale projevů panické ataky je mnoho. Léčbu je třeba začít včas, po delší době má totiž tělo reakce na vnější podněty zafixované a je velmi těžké je odstranit, i když se pacient cítí vyrovnaně a zdá se mu, že není důvod, aby panické ataky přicházely. Třináctá komnata Hany Kusnjerové otevírá dveře vedoucí ke křehkosti lidské psychiky, s níž v moderním stresujícím světě mnohdy zacházíme macešsky.

Zdroj: Česká televize

Vložil: Ela Nováková