Jak se vaří polévka s ekologistou z Vitany. Komentář Štěpána Chába

Foto: Se svolením Národního památkového ústavu

Popisek: Výrobní budova Vitany

Takovou tu polévku v pytlíku od Vitany jsem neměl už desetiletí. Teď jsem měl tu čest s jednou se potkat a vysypat obsah pytlíku do připraveného kastrůlku. A než jsem směs zalil vodou, notně jsem se nasmál.

Českou, v té době ještě československou společnost Vitana v roce 1992 privatizoval norský korporát Rieber & Son. Později ji od něj odkoupil další nadnárodní norský korporát Orka Foods. V držení má dříve tradiční českou značku doposud.

Než jsem pytlík roztrhl, abych popatřil na zázrak kosmické stravy, pročetl jsem si velká provolání o ekologické přínosnosti polévek Vitana. Chcete vědět, proč je polévka Vitana šetrná k planetě? Tak pěkně se ptají na obalu. Pak následuje jakýsi graf s jídlem nadepsaný „Srovnání uhlíkové stopy večeří“. No jeden by se udivil, nejvíce šetrná byla svačinka od Vitany. A to i když byla v nerecyklovatelném obalu. Marketéři jistě očekávají když ne bludný balvan, tak alespoň nějakou milou Environmentální cenu Josefa Vavrouška. V grafu následovaly hranolky s kečupem. Báječné, velmi šetrné (jen nevím, jestli mysleli marketéři ty hluboko zmrazené a v igelitu, nebo domácí z brambor). Dál nic šetrného nebylo. Střední uhlíkovou zátěž pro planetu chytila bramboračka. Následovala hrachovka a špagety se sýrem a kečupem.

Pak už ale začal tanec s genocidou. Vysokou uhlíkovou stopu zanechá salát Caesar, před mezinárodním soudem pro lidská práva v Haagu by měly podle Vitany stanout tři míchaná vajíčka s chlebem. Norimberské procesy by se měly obnovit nad pizzou. Celosvětový džihád bychom pak měli vyhlásit nad dvěma nožičkami párků s hořčicí a krajícem chleba. Protože dva párky, to je dopad, který vyhubí život na planetě. No co, kdybychom si všichni najednou, v jednu chvíli, v jeden okamžik dali dvě nožičky párků, hořčici a zakousli to skývou, padne klima, zbortí se ledovce a moře začne olizoval kořeny Mount Everestu. To marketéři z Vitany jistě prorocky tuší. A proto servírují své sušené svačinky a polívčičky, na jejichž obalech je velký reklamní slogan – VÝROBEK ŠETRNÝ K PŘÍRODĚ – na té mé gulášové polévce byl nepřehlédnutelný.

Z hlediska uhlíkové stopy je tedy nejlepší samozřejmě pytlíková svačinka od Vitany. Dát si doma vypěstované jablko? Neexistuje, Vitana je šetrnější. S takovými hesly diktovanými snad samotnou Uršulou von der Leyenovou s korekturou od Franse Timmermanse jsem musel v pytlíku s polévkou objevit přinejmenším svatý grál. Protože pokud bychom se stravovali pouze polévkami od Vitany, zachráníme planetu, sluneční soustavu, mléčnou dráhu, celý zpropadený vesmír.

No, tak jsem pytlík konečně roztrhnul. Dřív, před těmi několika desítkami let, kdy jsem měl pytlíkovou polévku naposledy, se v ní daly najít sušené kousky masa nebo zeleniny. To je očividně přežitek. Na dno kastrůlku se nyní z pytlíku vysypala jakási prášková směs. Taková předžvýkaná, vysušená a smutná sypanina. Vypadalo to jako drcená cihla. Nepopírám, vonělo to. Po nalití vody se nestal zázrak, nevznikla gulášová polévka. Z kotlíku na mě vyplašeně hleděl neforemný červený škraloup. Ropná skvrna červené barvy, která plula po hladině zneužité vody. Neudělal jsem si polévku, ale jakousi šťávu na slano. Dal jsem si jednu lžičku. A pak už radši žádnou. Jako samostatné jídlo? No, to aby člověk v rámci nízké uhlíkové stopy zhynul hlady. Koukl jsem i na energetickou hodnotu takové polévky. Pokud by chtěl člověk jen na polévce přežít a mít správný přísun kalorií pro dospělého, musel by si těch polévek udělat denně 35. To nezní jako výrobek šetrný k přírodě. Pro uhlíkovou stopu by vlastně bylo daleko vhodnější, kdyby konzument snědl ne tu polévku, ale samotný pytlík.

Vitana vsadila svůj marketing na ekologickou notu. Vyznělo to trochu moc nadšeně. Uhlíkovou stopu víc než dvě nožičky párku s hořčicí zvedne to, když se párky budou dovážet z Brazílie a hořčice z Číny. Tam se nám ta uhlíková stopa množí jako potkani. A to jsou ty velmi oprávněné protesty zemědělců, kteří ukazují i na to, že přísnými regulacemi Evropské unie jsou unijní zemědělci nahrazovaní levnou mimounijní konkurencí. Chováme se podivně. Jako smyslů zbavení.

Tímto textem nehaním společnost Vitana. Jen poukazuju na jeden její trochu nepovedený výrobek a velkou hromadu pokrytectví stran ekologických proklamací.

Vložil: Štěpán Cháb