Tajný život přítele Komenského Mikuláše Drabíka. Záhady života

Foto: Se svolením Moravské zemské knihovny v Brně

Popisek: Mědirytinový portrét Mikuláše Drabíka z roku 1665

Za svůj život stihl být tento rozporuplný dobrodruh svérázným českobratrským kazatelem, neúspěšným obchodníkem i vyhlášeným věštcem. Ale také vlivným intrikánem, opilcem a blízkým přítelem Jana Amose Komenského. Především byl ale vytrvalým „štváčem“ proti nenáviděnému habsburskému císařství. Stihl být však současně i špiónem, pracujícím v zahraničí pro českou evangelickou emigraci a švédskou korunu?

Po strmých dřevěných schodech kráčí více než osmdesátiletý muž. Sluha musí tohoto nemocného a vratkého starce, kterého by bylo normálnímu člověku líto, během chůze podpírat. Z početného davu, shromážděného před Starou radnicí v Prešpurku (dnešní Bratislava – pozn. redakce) se občas ozve výkřik nebo nadávka. Ale českobratrský kazatel Mikuláš Drabík toho již během dlouhého života prožil příliš mnoho, aby ho tato tragická chvíle zlomila. Přes jisté obavy vyzařuje jeho tvář vyrovnanost a hrdé smíření s osudem. Ještě než odsouzenec sám položí pravou ruku na popravčí špalek, dává zbytek svých peněz sluhovi a do levé ruky uchopí modlitební knihu. Chvíli si z ní čte, ale to se k němu již blíží nelítostný kat. Poté Drabík prosí přítomný dav o odpuštění, ale marně. Popravčí se rozmáchne a na zem padá useknutá ruka nešťastného odsouzence…

Odsouzen za velezradu

Osud byl ale k nešťastnému muži přece jen trochu shovívavý. Následkem obrovské bolesti a ztráty krve Drabík po useknutí ruky omdlel, proto ho musel katův pacholek zvednout a nastavit bezvládné tělo popravčímu špalku podruhé. Teď se kat rozmáchl naposledy a na zem se skutálela i hlava kazatele, který většinu svého života zasvětil osvobození českých zemí od habsburské nadvlády. Krutí vládci tehdejších Čech a Uher v čele s rakouským arcivévodou a císařem Leopoldem I. se s tím však zdaleka nesmířili. Z hlavy mrtvého, obviněného z „...velezrady, pomlouvání habsburských císařů, podněcování povstání, a šíření lží...“, záhy kat vytrhl jeho „pomlouvačný“ jazyk a přibil ho na vrata radnice. Poté bylo tělo spáleno a popel vhozen do Dunaje.

Mělo se tak navždy zapomenout na zatvrzelého, i když poněkud hašteřivého a svérázného vizionáře z Moravy. A to se krutou exekucí, vykonanou 16. července 1671, téměř povedlo. Vždyť kdo si dnes vzpomene na tuto zajímavou osobnost, již obklopuje několik dosud nezodpovězených mystérií, nebo na knihu obsahující Drabíkovy vize, latinskou Lux e tenebris (Světlo v temnotách), jejíž jeden výtisk skončil na prešpurské hranici společně s jeho tělem? Snad to částečně napraví alespoň náš článek.

Hašteřivý kazatel a Komenského přítel

Přesuňme se na začátek celého příběhu, na samý východ tehdejší i současné Moravy. Právě na Slovácku se na sklonku pokrokové renesance narodil 5. prosince 1588 do vážené měšťanské rodiny malý Mikuláš. Jeho otec, původem Slovák, zastával v Drabíkově rodné Strážnici funkci městského radního. Protože rodina patřila k vzdělané části tehdejších obyvatel, byl ještě nedospělý Mikuláš poslán do strážnické školy. Poté mu bylo v Přerově zajištěno další vzdělání. Ještě v strážnickém vzdělávacím ústavu se pak chlapec stal spolužákem budoucího slavného biskupa Jednoty bratrské a učitele národů, Jana Amose Komenského.

Jaký to mělo vliv na Drabíkův život? Obrovský. Po většinu času jej s Komenským pojilo blízké přátelství a vzájemná podpora. A také v mnohém podobné názory i provázaný osud. Oba muži se stali významnými osobami českého evangelického odboje v zahraniční emigraci a ve své době i proslulými osobnostmi. Ale vraťme se k mladému Drabíkovi. Se svým věrným kamarádem se opět setkal v moravských Žeravicích, kde se oba mladíci dočkali kněžského svěcení v Jednotě bratrské. Zatímco Komenského věhlas a kariéra vzápětí začaly stoupat strmě vzhůru, poněkud svérázný Drabík měl naopak v protestantské církvi potíže. Z jakého důvodu?

Psali jsme

Co ukrývala nacistická továrna v Rabštejně. Záhady života

Kazatel-alkoholik

Kromě toho, že miloval alkohol a často se opíjel, nebylo mu cizí ani rychlé střídání nálad v širokém spektru, od výrazně agresivních až po plačtivé výlevy. A rád si také k platu duchovního přilepšil různými zakázanými způsoby, například obchodováním s vínem a suknem. Svérázný kněz také rád kázal o nadcházejícím konci světa, který byl prý už rozhodně „za humny“. Ze všech zmíněných důvodů se na něj z řad jeho moravských bratří valily stížnosti, které později vedly až k jeho vyloučení z Jednoty bratrské.

Hašteřivý, opilecký a poněkud excentrický Mikuláš měl však štěstí v neštěstí. V listopadu roku 1617 se ve Valašském Meziříčí oženil s dcerou zdejšího obchodníka a lichváře Zuzanou Holilovou, s níž vyženil i nemalé věno. To mu na čas zajistilo klidnější život. Kromě mnoha špatných vlastností totiž Drabík zajisté disponoval i velkou výřečností, přesvědčivostí a jistým charismatem. Tyto schopnosti se uplatnily také v jeho pozdějším v životě. Novopečený manžel se chystal se svou bohatou ženou usadit, v roce 1622 dokonce koupil menší statek s hospodářstvím. Jenže tato idylka neměla dlouhého trvání, nad Českým královstvím se totiž začaly stahovat osudové mraky habsburského teroru.

Útěk z vlasti

Po klíčové porážce vojska vzbouřených českých stavů během zpackané bitvy na Bílé hoře 8. listopadu 1620 se totiž situace v naší zemi zcela změnila. Začala rekatolizace. Kromě notoricky známé popravy vůdců vzbouřených českých a moravských stavů, ke které došlo na příkaz římského císaře Ferdinanda II., začalo také rozsáhlé zabavování majetku a pronásledování nekatolické šlechty a měšťanů. Mnohé evangelické nebo příliš volnomyšlenkářské knihy shořely na hranicích za asistence jezuitů. Záhy bylo na většině území habsburských držav výnosem Ferdinanda II. zakázáno jakékoliv nepovolené, tedy protestantské, vyznání. Rebelové se mohli těšit na těžký žalář a ztrátu veškerého majetku, nebo si vybrat dobrovolný odchod do zahraničí.

Obyvatel Moravy se tento výnos týkal od března 1628. Proto tehdy houfy moravských protestantů včetně Mikuláše Drabíka raději opustily rodnou zemi. Zatímco Komenský načas zakotvil v polském Lešně, Drabík se usadil v hornouherském Púchově a později v hornouherské Lednici (dnešní západní Slovensko – pozn. redakce). A s Komenským i s několika dalšími exulanty stále udržoval čilý písemný kontakt. Zrodil se už tehdy nápad na Drabíkovy podivné vize, kterými později v Uhersku ovlivnil mnohé mocné vládce? Snad. Každopádně třicetiletá válka tehdy již byla v plném proudu.

Podivně stejné věštby!

Drabík se svými projevy již tehdy snažil upozorňovat na nutnost vzpoury proti silně dogmaticky zaměřeným Habsburkům a jejich spojencům z řad katolických vládců. Nejslavnější éra tohoto moravského exulanta ale měla teprve přijít. V roce 1643 začal mít údajně tajemné vize, v kterých pravidelně spatřoval blízkou budoucnost střední Evropy. Jaká měla podle něj být? V jeho proroctvích se v podstatě s mírnými úpravami opakoval stále stejný či podobný scénář. Bůh prý mu vyjevil, že rakouští Habsburkové budou drtivě poraženi a vládu nad Čechami i Moravou převezmou opět pokrokovější evangeličtí vládci.

Mohla být pouze náhoda, že se zvláštní jasnovidnost projevila až v tomto roce, kdy bylo Drabíkovi více než padesát let a přišel politicky vhodný čas? Spíše šlo o předem připravenou politickou hru… Po smrti schopného vojevůdce Albrechta z Valdštejna (v roce 1634) se totiž projevila pro katolickou válečnou stranu jedna velmi znepokojivá okolnost. Rakouský vládnoucí rod nedisponoval žádným podobně schopným velitelem, který by dokázal zadržet výborně vycvičené vojáky Švédského království, plenící německé země a jejich okolí. Proto se misky vah postupně stále víc přikláněly na stranu protikatolické aliance.

Psali jsme

Zloději mraků. Záhady života

Učitel národů, nebo tajný agent evangelíků?

Když se navíc počátkem čtyřicátých let 17. století podařil švédským oddílům pod vedením Lennarta Torstensona rychlý průlom, kterým obsadily většinu Moravy, zdálo se, že jim nikdo nezabrání dobýt Vídeň, hlavní město rakouského impéria. V této situaci přijel Komenský v roce 1642 na pozvání obchodníka a zbrojaře Louise de Geera do Švédska, aby zde zavedl reformu školství a učebnic. Ale neplnil tu Komenský také ještě jiné, utajené poslání? Během setkání se švédskou královnou, mladičkou Kristýnou, a jejím poručníkem Axelem Oxenstiernou totiž slavný moravský učenec neopomněl zdůraznit, v jaké situaci se nacházejí čeští evangeličtí exulanti a jeho zotročená vlast.

Působil tedy, ať už vědomě, či nevědomky, jako jakýsi hlavní koordinátor české protihabsburské opozice a tajného odboje tuzemských emigrantů? Vždyť Komenského časté cesty po protestanské části Evropy, jeho styky s mocnými lidmi a některé další události by tomu zcela odpovídaly. Je zde totiž až příliš náhod najednou. Pomoci od Švédů pro svou domovinu se však slavný moravský učenec nikdy nedočkal. Skandinávští žoldáci naši zemi pouze poplenili, vyrabovali a odtáhli v roce 1648 navždy pryč. Ale nepředbíhejme.

Zburcoval k boji i uherské vojsko

Komenského skutky a politická jednání byly téměř jistě koordinovány i s Drabíkem, který pobýval v západní části Horních Uher (dnešní Slovensko). Komenský ho pravidelně informoval o situaci ve Švédsku i v západní a střední Evropě pomocí dopisů. Možná také i jinými, utajenějšími cestami. Podle toho, kdy a jakým způsobem začal tento „věštec“ působit na uherské vládce, se to zdá více než pravděpodobné! Brzy po Komenského návštěvě švédského královského dvora totiž začal Drabík údajně mít svá podivuhodná vidění, kterými burcoval uherskou šlechtu k přímému boji. Mnozí z místních velmožů totiž nebyli spokojeni s rakouskou nadvládou, která jim sebrala mnoho z jejich původních výsad.

Určitě nebyla pouhá náhoda, že moravský emigrant často připomínal, že vítězná armáda vtrhne do Vídně právě z východu a povede ji tehdejší vlivný sedmihradský a uherský kníže Jiří I. Rákóczi. V dalších, již od reality odtržených knězových tvrzeních se to pak hemžilo výzvami k zapojení osmanských Turků do odboje proti „plodům hadím a tyranům“. Tak totiž Drabík nazýval tehdejší rakouské katolické vládce. A v Uhrách té doby brzy jeho politicky motivované

„věštby“ padly mezi místními lidmi i českými exulanty na úrodnou půdu.

Také Jiří I. Rákóczi se netajil svým obdivem k tomuto přesvědčivému kazateli a k jeho poněkud pochybným „proroctvím“! Inspiroval se Rákóczi hystericky exaltovanými vizemi, které Drabík až fanaticky prosazoval? Vždyť pouze nedlouho poté, v roce 1644, vskutku armáda tohoto mocného uherského knížete vstoupila do bojů třicetileté války na straně habsburské opozice. Jenže katoličtí vládci z alpské země měli opět, ostatně jako mnohokrát předtím i potom, doslova z pekla  štěstí.

Trojice zvláštních jasnovidců

Brzy poté totiž začali vystrkovat na jižní hranici Uher růžky Osmané a Rákóczi dosáhl od rakouského císaře pomocí smíru mnoha ústupků. Proto se jeho vojska z protihabsburských bojů již v prosinci 1645 stáhla. Do toho utrpěly švédské Torstensonovy oddíly velké ztráty a nakonec byly v postupu zcela zastaveny zatvrzelými obránci Brna.

Švédští vojáci narazili na nečekaný odpor také při dobývání hlavního města Čech, Prahy. Seveřanům se tak krutě nevyplatilo, že se jejich soldateska na Moravě a v Čechách chovala jako banda vraždících a nenáviděných monster. Také během závěrečných jednání o vestfálském míru v roce 1648 političtí zástupci Švédska na samostatnost Čechů a Moravanů, zřejmě zcela úmyslně, jaksi „zapomněli“. To vše musela být pro Komenského, Drabíka i další desetitisíce tuzemských emigrantů hrozivá rána. Doslova podpásovka, chápaná jako zrada spojenectví a jejich ideálů.

Ale zpět k záhadám. Proč i po této neskrývané švédské podlosti zachoval Drabík s Komenským Švédům jisté sympatie? Možná v tom mohl být jakýsi skrytý motiv. Každopádně se mnozí historikové pozastavují nad otázkou, proč nadmíru vzdělaný a inteligentní Komenský mohl během svého života uvěřit hned třem pochybným prorokům typu Polky Kristiny Poniatowské, Kryštofa Kottera, nebo dokonce alkoholického kazatele Drabíka. Všechny tyto osoby Komenský podporoval, osobně znal a do jisté míry jim zcela jistě věřil. Současně všichni měli ve svých zvláštních viděních spatřit během transu to, co Komenský i další čeští vyhnanci z vlasti toužebně očekávali. Tedy konečnou porážku rakouských vládců a opětovnou nezávislost českých zemí na katolické nadvládě. Otázkou je, zda všichni nevěštili především to, co chtěli slyšet jejich posluchači.

Psali jsme

Hlas zesnulé babičky. Záhady života

Světlo v temnotách, nebo politická propaganda?

Jak už to bývá, vše asi bylo trochu jinak, než píší učebnice dějepisu. Komenský byl velice mysticky založenou osobou. Podle dobových pramenů sám očekával apokalyptický příchod Božího království, popsaný v biblické Knize Zjevení. Věřil také v sílu prorockých vizí a božích vnuknutí. Podobně jako většina jeho současníků je totiž nepovažoval za nic zvláštního. Komenský se také zasloužil o vydání latinské knihy Světlo v temnotách, která poprvé vyšla v roce 1657 v Amsterdamu.

Co spis obsahoval? Byly v něm shromážděny údajné věštby Poniatowské, Kottera, ale i Drabíka. Záhy po jeho vydání se Drabík, tento vyznavač alkoholu a excentrický „jasnovidec“, stal známým ve většině Evropy. Co tím Komenský sledoval? Drabík i Komenský zřejmě patřili k jakési utajené skupině, která se snažila o cíle totožné jak s cíli Jednoty bratrské, tak možná i dalšího tajného bratrstva! Snad oba patřili k členům tajného řádu rosenkruciánů, jenž usiloval o celospolečenský pokrok a humanismus včetně dosažení náboženské svobody. Kniha Světlo v temnotách tak byla do velké míry propagandistickou a protikatolickou knihou.

Návštěva v Uhrách

Nasvědčuje tomu i okolnost, že Drabík ve svých protihabsburských vizích pokračoval i v uherské Lednici v dobách po ukončení třicetileté války. V tomto období se dokonce Komenský na čas vydal do Uher na pozvání tehdejšího knížete Zikmunda II. Rákócziho, syna právě již zmíněného Jiřího I. Rákócziho. Tedy Drabíkova velkého obdivovatele. Oficiálně zde měl Komenský v Šarišském Potoce opět pomoci s reformou zaostalého školství. Ale nesouvisel tento pobyt  i s prosazováním boje proti Habsburkům v Uhrách, když předchozí snaha o něco podobného ve Švédsku částečně selhala? Tehdy se také Komenský setkal opět osobně s Drabíkem, který na něj vyvíjel nátlak, aby jeho údajné vize vydal knižně. Možná však probíhaly mezi těmito muži i porady o dalším postupu ve společném tajném politickém boji.

Proč musel zemřít?

O těsném propojení politicko-intrikánských akcí obou mužů svědčí také události, které se odehrály v době, kdy již Komenský pobýval mimo Uhry. V roce 1657 vtrhli do katolického Polska, jež bylo spojencem Habsburků, uherské oddíly, vedené opět vládnoucím rodem Rákócziů. Zatímco Drabík zajisté ovlivnil sedmihradského knížete Jiřího II. Rákócziho před uskutečněním tohoto tažení, Komenský pro změnu lobboval na švédské straně za vojenskou podporu. Proto se záhy uherská invaze do Polska dočkala také severské ozbrojené pomoci. Vlivem nepříznivých okolností, vypuknutí války s Dány, se však museli Švédi z Polska stáhnout a Rákócziho vojsko bylo nakonec rozdrceno rakouskou císařskou armádou.

Když Drabík v roce 1670 svými slovy podpořil i kurucké povstání uherských pánů a měšťanů proti císaři ve Vídni, dopadlo vše katastrofálně. Hlavní strůjci této rebelie byli na příkaz císaře Leopolda I. zatčeni a popraveni. Habsburské pomstě tehdy neunikl ani třiaosmdesátiletý Drabík, který ztratil své uherské ochránce. V červnu 1671 byl v uherské Lednici zatčen. Nejprve se svým soudcům vysmál do obličeje a označil je za lháře. Přestože poté během krutého mučení zapřel svá údajná proroctví i evangelickou víru, neunikl popravě. Kromě nízké císařovy pomsty především proto, že měl Drabík jako živý až příliš velký vliv na evropské veřejné mínění. A to hlavně v Uhrách a na blízké Moravě. I v jeho rodné zemi se tajně šířily německy přeložené části Světla v temnotách a zvěsti o jeho obsahu, povzbuzujícímu k odporu proti Habsburkům. Je možné, že za jeho odsouzením stálo i něco jiného?

Záhady stále nevyřešené

Zbývá totiž zodpovědět dvě nepříjemné otázky. První z nich, jak moc byli slavný reformátor školní výuky Komenský a jeho kamarád Mikuláš Drabík napojeni na Švédy, jimž pravidelně pomáhali ve válečných snahách, zřejmě zůstane navždy bez odpovědi. Možná byl někdo ze dvou slavných Moravanů jejich pravidelným informátorem, či přímo špiónem švédské koruny. Nebo šlo dokonce o jakési koordinátory, propojené s několika protihabsburskými státy současně? Je to až příliš neuvěřitelné? Ale taková historie mnohdy bývá!

Teď už zbývá jen rozlousknout (asi nejtěžší) problém. Jednalo se v případě záhadných Drabíkových a dalších vizí o pádu habsburských držav, kterým svého času uvěřila třetina Evropy, o pouhý politicky motivovaný podvod? V mnoha ohledech snad ano. Jenže většina skutečných jasnovidců zřejmě vidí pouze jednu z možných alternativních variant budoucích událostí. A k dobytí Vídně, hlavní habsburské bašty, přece několikrát během třicetileté války opravdu málem došlo. Spatřil tedy někdo z nich ve svých vizích to, co se vskutku mohlo za jistých okolností odehrát? Rakouská monarchie se opravdu rozpadla, ale mnohem později, až v roce 1918. Uvěřil tedy Komenský pouhým šarlatánům, přestože například Poniatowská vyřkla mimo jiné přesnou věštbu, že se rakouská říše rozpadne, ale tehdejší členové Jednoty bratrské se toho již nedožijí?

Naproti tomu vznětlivý a nevyrovnaný, ale také velmi statečný Drabík pravděpodobně nikdy skutečným jasnovidcem nebyl. Nedá se nicméně popřít, že velmi odvážně zemřel za myšlenku svobodnějších českých zemí. S odplatou Habsburků musel totiž počítat. Jeho kamarád a slavný autor Labyrintu světa a ráje srdce se prešpurské popravy naštěstí nedožil. Zemřel necelý rok před Drabíkem v nizozemském Amsterdamu a s ním na dalších 250 let zemřela i myšlenka samostatnosti a svobody českých zemí…

Převzato z časopisu Záhady života.

Vložil: Redaktor KL