Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kachyňův oblíbený nevrlý dědek Martínek a sen o lojových škvarcích. Tajnosti slavných

04.03.2024
Kachyňův oblíbený nevrlý dědek Martínek a sen o lojových škvarcích. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Filmové studio Barrandov (snímky v textu Česká televize)

Popisek: Zdeněk Martínek v historickém dramatu Pavlínka, které natočil v roce 1974 Karel Kachyňa podle románu Alfréda Technika. Příběh mladé dívky se odehrává na pozadí stávky textilních dělníků v obci Svárov, kterou 31. března 1870 krvavě potlačilo četnictvo a armáda.

FOTO / VIDEO Výraznou tváří se zapsal okamžitě do paměti, během pár slov byl snadno rozpoznatelný i podle hlasu. Díky tomu se stal představitelem výrazných rázovitých figurek.

Vysoká a hubená, téměř vychrtlá postava a ostře řezané rysy ho předurčily do pro role vážné až záporné, kterých Zdeněk Martínek ztvárnil během kariéry více než stovku. Na opravdu velkou příležitost ve filmu sice čekal marně, přesto si ho dodnes snadno vybavíme. Vzpomínáte třeba na pacienta vojenského lazaretu v Dobrém vojáku Švejkovi, který během nekonečných výplachů žaludku a klystýrů nepřestává snít o lojových škvarkách?

 

Dobrý voják Švejk:

V centru kultury

Narodil se 29. listopadu 1923 v Plzni do rodiny obchodníka s látkami a otec měl o jeho budoucnosti jasnou představu. Věřil, že po něm jistě zdědil i obchodního ducha, a přál si, aby po něm převzal rodinnou živnost. Západočeská metropole ale byla vyhlášená mimořádným kulturním životem, druhá česká stálá scéna po pražském Prozatímním divadle tu zahájila pravidelný provoz premiérou Shakespearova Romea a Julie už 1. listopadu 1865. Jeho skvělou pověst odstartoval počátkem století Vendelín Budil, který chápal divadlo jako národní instituci, vyjadřující se kriticky k společenským problémům a hledající základní hodnoty a na plzeňskou scénu přivedl největší hvězdy doby, od Otýlie Beníškové před Terezii Brkovou a Václava Vydru po Rudolfa Deyla a Eduarda Kohouta.

Kouzlo divadla

V době Zdeňkova dětství byl navíc do Plzně přizván jako host legendární, expresivně razantní režisér Jindřich Honzl, mimo jiné jeden z pozdějších zakladatelů Osvobozeného divadla. Není divu, že byl Zdeněk v divadle pečený vařený a brzy začal snít o herecké kariéře. Jako student vyhlášené plzeňské obchodní akademie začal v divadle alespoň příležitostně statovat a díky tomu získal už v sedmnácti letech první malou filmovou roli. Když režisér Ladislav Brom hledal obsazení pro známou komedii s Oldřichem Novým a Lídou Baarovou Život je krásný, přistrčili mu hvězdy souboru Martínka, takže si zahrál jednoho z hostů v ateliéru.

 

Martínek_Úsměvy světa

V roce 1962 v zábavném televizním pořadu Úsměvy světa, v části věnované americkému spisovateli Williamu Sydney Porterovi, známému pod pseudonymem O. Henry

Úkryt před nacisty

Pak stanul před kamerou ještě jako telegrafista v nesmrtelné komedii s Vlastou Burianem Přednosta stanice a vzápětí přispěla k splnění jeho snu válka. Díky studiu herectví totiž měl šanci vyhnout se totálnímu nasazení v Německu, takže otec souhlasil, byť velmi neochotně, aby začal studovat na pražské Státní konzervatoři. Během války ale stejně musel na film i divadlo zapomenout, protože studenti nesměli veřejně vystupovat a málokdo si troufl zákaz porušit. Oficiálně absolvoval až v roce 1946 a nastoupil do angažmá v Městském divadle na Královských Vinohradech, které se tehdy stalo pod vedením Jiřího Frejky druhou českou reprezentativní scénou a jeho pravidelným návštěvníkem byl i prezident Beneš.

Armádní dril mu nevoněl

Martínek prožil v jeho souboru pět let, během nichž stihl odsloužit i základní vojenskou službu. Když ale bylo v roce 1950 přeměněno v Divadlo československé armády a začal v něm fungovat režim podle vojenských pravidel, přešel s řadou kolegů, mimo jiné s Danou Medřickou, Marií Rosůlkovou, Svatoplukem Benešem či Jaroslavem Marvanem, pod „křídla“ Městských divadel pražských. Po jedné sezóně přešel do Městského divadla pro mládež, z nějž ho už v roce 1953 vyhnaly změny v repertoáru do Divadla S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou), z nějž si koncem 50. let odskočil na dvě sezóny na Kladno.

 

Martínek_Munzar_Synové a dcery Jakuba skláře

S Luďkem Munzarem v seriálu Synové a dcery Jakuba skláře

Léta hledání

Filmoví režiséři na něj v padesátých letech pamatovali alespoň jednou rolí ročně, zahrál si například mladšího Kozderu v nestárnoucí vorařské komedii Plavecký mariáš, při jejímž natáčení si vyzkoušel i asistenci režie, či v obou filmových adaptacích Haškova Švejka. V Dobrém vojáku Švejkovi pacienta, který nepřestává snít o škvarkách, a v Poslušně hlásím vojenskou stráž u soudu. Počátek šedesátých let pro něj znamenal dobu hledání. V roce 1961 se sice konečně objevil poprvé i na obrazovce v povídkové inscenaci Jaromíra Vašty Chvíle rozhodnutí, v roce 1962 se ale kvůli nedostatku příležitostí dokonce přesunul na tři roky do Brna. Zpátky do Prahy ho přivedl v roce 1966 režisér Otomar Krejča, s nímž se Zdeněk znal z Vinohrad a stal se členem souboru jeho legendárního Divadla za branou.

Nevrlý dědek a záporák

V roce 1968 přešel do pražského Činoherního klubu, v roce 1973 ho ale umělecká krize, způsobená normalizací, vyhnala do Kladna, kde se stal po několika letech hostování členem souboru a současně působil až do oficiálního odchodu do penze v roce 1986 i v Mladé Boleslavi. Před kamerou se od počátku normalizace přehrál v představitele svérázných figurek různého původu a profesí, velmi rád ho obsazoval ve svých filmech Karel Kachyňa a ke konci života hrál hlavně nepřehlédnutelné, nevrlé a protivné dědky. Jeho výrazná tvář i herecký projev oku diváka nemohly uniknout, díky vysoké a mimořádně vychrtlé postavě a výrazné mimice se stal jejich oblíbeným představitelem, a nakonec před kamerou ztvárnil více než stovku postav.

 

Martínek_Šafránková_Nejlepší kšeft mého života

S Libuší Šafránkovou v roce 1988, jako děda Žáček v televizním dramatu Nejlepší kšeft mého života

Malíř-amatér

Mimo jiné si zahrál například ministra v komedii Václava Vorlíčka Pane, vy jste vdova!, Čumíka v seriálu Nejmladší z rodu Hamrů, lesníka Hoška v Smrti stopařek či vrátného na koleji v Kleinově druhé studentské sérii Jak básníci přicházejí o iluze. Stále častěji dostával nabídky i z televize, působil jako průvodce dokumenty a často spolupracoval i s rozhlasem. Naposledy stanul před kamerou v roce 1989 jako profesor Hulík v dramatu Václava Matějky Uzavřený okruh. Pak už se stáhl do ústraní. Konečně měl čas pro svoji druhou životní lásku, olejomalbu, a v roce 1995 mu byla udělena Cena Senior Prix. Jeden z dlouhé řady úspěšných plzeňských rodáků Zdeněk Martínek zemřel 19. listopadu 1999 v Praze.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Činoherní klub, Český rozhlas)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská