Obohacení v režii Evropské komise. Komentář Štěpána Chába

Foto: Se svolením Evropského parlamentu

Popisek: Ylva Johanssonová

„34 útoků nožem denně v Německu: ať už v regionálním vlaku nebo v tělocvičně, útoky mohou postihnout kohokoli. Útoky nožem zaplňují stránky novin po celé zemi. Zločiny jsou pro oběti často smrtelné,“ tak uvedla svou dvacetiminutovou reportáž německá veřejnoprávní televize ZDF, kde mluvila o rapidně se zvedajícím počtu útoků nožem.

Dáme si další citát. Protentokrát k Paktu o migraci, který je naší vládou veřejnosti prodávaný jako ten nejnevinnější mezi nevinnými. „Bude to znamenat, že lépe ochráníme právo žádat o azyl, že lépe ochráníme jednotlivce a životní podmínky pro žadatele o azyl, že budeme mít rychlejší procesy, které nenechávají lidi dlouhou dobu čekat. Budeme mít také povinný mechanismus solidarity, který zajistí, že žádný členský stát pod tlakem nezůstane sám,“ řekla pro Euronews komisařka Evropské komise pro vnitřní záležitosti Ylva Johanssonová vzdor Rakušanovu tvrzení, že žádná povinná solidarita nepadá v úvahu.

ZDF v reportáži nemluvila o migračních pozadích, která v rukou třímají kudličky a párají jimi domorodé Němce jako na jatkách. Nemluvila o pachatelích. Mluvila jen o počtu útoků. Německý server RND informuje o postupu zjišťování statistik stran útoků nožem. Ty se do statistik dostaly až v roce 2020, protože nabyly na významu. Do té doby nebyly do statistik zahrnované. Jak se to má s národností pachatelů? I tam je to nejasné. Německá policie nesmí uvádět národnost ani původ. A tak útočí noži převážně Němci. Zda to jsou migranti, kteří už získali německé občanství? To policie nepoví. Nesmí. Jistý náznak jde vytušit z toho, že epidemie útoků nožem v devadesátých a nultých rocích nebyla tématem dne. Protože nebylo běžné, skutečně nebylo běžné, že pachatel pobodá neznámého člověka někde na ulici. Teď to běžné je. 34 napadení denně, hlásí ZDF a upozorňuje, že taková napadení mohou být smrtelná. No jistě, někdo do člověka zabodne nůž. To často bývá neslučitelné se životem.

Ministr Rakušan, který na konci loňského roku k Paktu o migraci vyjádřil svůj předběžný, ale nadšený souhlas, rád tvrdívá, že nás se povinná solidarita netýká. My máme své Ukrajince, své vlastní migranty. Nedodá, že ti naši Ukrajinci se brzy stanou občany České republiky. Navěky tu pod ochranným statusem zůstat nemohou a vrátit se na rozvrácenou Ukrajinu nebudou chtít. Tak se stanou občany České republiky. Pak už se z Evropské komise nebudou ptát, kolik jsme jich přijali. Stejně jako v Německu. Získal občanství, je to Němec a basta. Když získá ukrajinský migrant občanství u nás, je to Čech. A basta. A pak budeme muset projevit povinnou solidaritu. A na to, abychom se z povinné solidarity vyplatili půlkou milionu korun za jednoho nepřijatého migranta, nebudeme mít peníze, bude se přijímat. Vzdor Visegradské čtyřky posledních let je poražen.

Česká vláda se velmi alibisticky zdržela konečného hlasování u Paktu o migraci, ač s ním v závěru minulého roku nadšeně souhlasila. Pakt přesto prošel a tak nás z rukou těch našich veletrubců, kteří neumí v politice bojovat za Českou republiku, čekají zajímavé časy. Až vám bude nějaký milý migrant ve Stromovce párat břicho kudličkou, vzpomeňte s láskou na Vítka Rakušana a vzdejte mu díky. To jeho nadšený souhlas na konci minulého roku a neschopnost zbytku vlády v roce letošním vám takové obohacení přinesla. Sláva těm našim gerojům. Co jsme si zvolili, to máme.

Tady bych to čistě teoreticky mohl zakončit. Úderné zvolání o veletrubcích české vlády by za celým tím páráním noži mohlo udělat elegantní tečku. Ale v tomto případě je zcela na místě se ptát – proč. Proč to tak je? V čím zájmu se to děje? Jaký je cíl takové politiky?

V tomto je dobré si pročíst nedávné vyjádření bývalé premiérky Velké Británie Lizz Trussové. „Chtěla jsem snížit daně, omezit administrativní stát, převzít zpět kontrolu, jak o tom lidé mluvili v referendu o brexitu. Setkala jsem se však s obrovským odporem establishmentu, který ve skutečnosti z velké části pocházel od samotného státu,“ řekla Trussová na americké konzervativní konferenci CPAC. Popsala tak ono podhoubí, které před lety vykreslil britský komediální seriál, Jistě, pane ministře/premiére. Jen ona konzervativní a zkostnatělá hydra byrokracie, která je v seriálu zesměšňovaná, se změnila v pohlavně fluidní hydru agresivního aktivismu, wokeismu, lunatismu. V českých luzích a hájích se tomu říká „pochod institucemi“. Tedy obsazování důležitých postů ve státní sféře a její postupné ovládnutí. Na Západě lze konstatovat prosté – dokonáno jest. U nás je takový pochod institucemi těsně před uzávěrkou. A to hlavně vinou minulých sněmovních voleb, kdy nastoupila právě vláda aktivismu, wokeismu a lunatismu řízená sice „konzervativní“ ODS, ale poháněná progresivním palivem STAN, Pirátů a TOP 09. Dochází tak na památná slova serveru D-fens: „Pokud by chtěli blaničtí rytíři vyjet a pomoci národu, museli by asi začít genocidou.“ Tesat do mramoru. V dnešní době i pozlatit.

Státy ve vleku dokonaného byrokratického pochodu institucemi. Státní správu ovládla extrémistická levicová politika. Evropská komise je pak vrchol byrokracie. Tam úředníci, nikoliv volení politici, určují chod Evropské unie, tam vzniká podpora progresivnímu aktivismu. A tam také vznikl Pakt o migraci, který, vzdor Rakušanově dušování, zavádí povinnou solidaritu s lidmi, kteří tu nemají co dělat.

Zdroje: ZDF, Euronews, RND, iDnes, Novinky

Vložil: Štěpán Cháb