Zloději mraků. Záhady života
25.02.2024
Foto: Pixabay
Popisek: Mraky - ilustrační foto
Hned na úvod bych se chtěla čtenářům bez nejmenších okolků přiznat, že nepatřím mezi „hltače“ extrémních konspiračních teorií, které v člověku vzbuzují strach o holý život a čirou nedůvěru k státním institucím. Pokud budu hovořit o sobě, dosud jsem do stejné kategorie přiřazovala i takzvané chemtrails, naznačující, že se nás elity, ovládající svět, záměrně snaží otrávit vypouštěním chemikálií do vzduchu.
Zkrátka jsem si nedokázala ani představit, že by se v civilizovaném světě opravdu mohlo vznést vzhůru k nebesům byť jen jediné letadlo, které by mě mohlo, jak se říká, práškovat. Vždyť i ti, co by o tom teoreticky mohli rozhodovat, chodí mezi námi a dýchají stejný vzduch. Jenže jak se ukazuje, celá tato problematika má zcela reálné jádro, které je úzce spojeno se snahou mnoha států (nejen) na svém území záměrně ovlivňovat počasí. A čím více se člověk do této problematiky noří a pečlivě odděluje zrna od plev, tím je fascinovanější, co všechno je už prostřednictvím nejmodernějších technologií dnes možné.
Ano, mohli bychom říci, že je opravdu skvělé, že si jejich prostřednictvím dokážeme ochránit úrodu a předejít zkáze, kterou by podle všeho mělo časem přinést globální oteplování. Jenže co když si lidstvo samo podřezává hrdlo ostřím meče, o němž se bláhově domnívá, že jej má pevně pod kontrolou? Kam povede naše zahrávání si s přírodou? Záhady života vám přinášejí část otevřeného rozhovoru s nezávislým badatelem Radovanem Dluhým, bývalým konzultantem OSN ve Vídni, který nyní přednáší na katedře rozvojových a environmentálních studií Univerzity Palackého v Olomouci.
Dovolte mi však ještě krátkou odbočku, která před zahájením rozhovoru podle mě musí zaznít.
Ticho po pěšině
V květnu 2023 se v Ostravě konala přednáška Radovana Dluhého s názvem Co se to děje na nebi? Začala takto: „Mezi lidmi, kteří na mé přednášky přicházejí, se vždy najde i nějaký nevěřící Tomáš. Proto rád začínám krátkým videem pořadu Planeta věda, který asi před patnácti lety odvysílala Česká televize. Otevřeně se tam mluví o ovlivňování počasí a od té doby bohužel média v informování veřejnosti o tom, co se děje na nebi, nikam nepokročila. Myslím, že je to přinejmenším zarážející,“ upozorňuje Dluhý. Čtenáře Záhad života proto jistě napadne: Co tak překvapivého v dvacetiminutovém vzdělávacím pořadu České televize mohlo v roce 2008 zaznít, že to stojí za pozornost ještě dnes? Nabízíme vám z pořadu Planeta Věda, dílu nazvaného Ovládne člověk klima, krátkou ukázku. Celé znění je k dnešnímu dni ještě stále možné najít na internetu v archivu České televize.
Z pořadu Planeta věda, 9. listopad 2008
Moderátorka České televize:
Velkým tématem v médiích je v současnosti globální oteplování. My se ale dnes na počasí podíváme z trochu jiného pohledu. Moderní věda dokáže téměř zázraky. Třeba zamezit dešti nebo odvrátit krupobití. V krajním případě by se vědci možná pokusili i speciálním zásahem do atmosféry zastavit postupující oteplování. Vše samozřejmě s sebou nese určitá rizika. I o nich si budeme povídat.
Poroučíme větu dešti, zpívalo se v jedné budovatelské písni. Jako by si z ní vzali inspiraci pořadatelé letních olympijských her v Pekingu. Perfektně nacvičený zahajovací ceremoniál už mohl pokazit jedině déšť. A tak se čínská vláda rozhodla udělat preventivní opatření. „Uvádí se, že bylo vypáleno asi tisíc jedno sto raket do oblačných pásů, které se blížily k olympijskému stadionu. K dešti nedošlo, ačkoliv některé agentury uvádí, že v Pekingu bylo zaznamenáno lehké sněžení. Meteorologická měření udávají, že v okolí Pekingu byly zaznamenány výrazné srážkové úhrny,“ vysvětluje pro Českou televizi doc. RNDr. Daniela Řezáčová, CSc., z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. Jedno je tedy jisté: Nad stadionem nezapršelo. Jestli to ale bylo díky zásahu, to se nedá na sto procent říci.
A pořad pokračuje
Čína není jediná, kdo takové ovlivňování počasí provádí. V 40. letech s tím začali Američané a dnes se počasí běžně vylepšuje v Evropě i jinde. „Chceme buď vyvolat srážky, nebo rozpustit oblačnost, nebo třeba také potlačit vývoj krup v oblacích. No a to vše činíme souhrnem postupů, které se označují jako umělá infekce oblaků,“ dodává D. Řezáčková. Do mraků, které je potřeba rozpustit nebo vypršet, se ze země dopravují mikroskopické částice chemických látek, které nastartují reakce se žádoucím účinkem.
„Ty částice tam dopravujeme buď letecky, to znamená, že jsou na křídlech letadel generátory, které se zapnou, hoří a produkují kouř, a ten kouř, to jsou ty mikroskopické částice. Nebo raketami země-vzduch či dělostřeleckými náboji, jež vystřelujeme do horních partií oblaků. A právě tam musí náboje po explozi vyprodukovat velké množství těchto částic. No a konečně nejjednodušší způsob, ale nejméně účinný, jsou pozemní generátory,“ dodává Daniela Řezáčová z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR.
Nepřepínejte…
Mraky se infikují různými chemickými látkami s odlišnými účinky. Někdy se z letadel jakoby práškují jodidem stříbrným, díky němuž se v oblaku, který obsahuje pouze kapalnou vodu, začnou vytvářet ledové krystalky. Jodid stříbrný má totiž podobnou strukturu jako led a drobné zárodky ledu fungují jako zárodky větších dešťových kapek. Zásah tak způsobí, že se mrak vyprší dříve.
Jako urychlovač deště funguje i obyčejná kuchyňská sůl nebo také granule suchého ledu. V dnešní době se už vyrábějí komerční přístroje na ovlivňování některých meteorologických jevů, například speciální zvuková děla, která mají zamezit vzniku krup.
Kromě jiného následuje i rozhovor moderátorky s Pavlem Jungwirthem z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Ten mimo jiné říká: „Je zde základní filozofický problém, že z planety, která funguje sama o sobě, se dostaneme k planetě, která nám bude připomínat pacienta na hadičkách v nemocnici, na oddělení intenzivní péče. Kdy budeme muset někde něco připouštět, jinde ubrat, přidat lék… A pak budeme s láskou vzpomínat na doby, kdy ještě Země fungovala sama o sobě.“
Na zbytek pořadu z roku 2008 se určitě podívejte v archivu České televize v celém jeho znění. Stojí to za to. A nyní vám představíme muže, který do celé této problematiky vnese ještě více světla.
Pane Radovane, proč jste se začal tak intenzivně zajímat o ovlivňování počasí a jejich důsledky? Napsal jste o nich už řadu článků, přednášíte… A jste jeden z mála, kdo na tuto problematiku dnes v Česku hlasitě upozorňuje.
Odpovím trochu zeširoka. Po revoluci jsem odcestoval do Spojených států, kde jsem vystudoval životní prostředí, globální ekonomiku. Po návratu někdy v roce 2007 jsem chvíli pracoval ve Vídni jako konzultant v OSN, a posléze jsem zastupoval Olomoucký kraj v Evropské unii. Pracoval jsem i pro Ministerstvo spravedlnosti, kdy jsem vzdělával soudce a státní zástupce v justiční akademii v neziskovém sektoru. Od roku 2008 přednáším na Univerzitě Palackého v Olomouci. No a někdy okolo roku 2010 jsem při přípravě na přednášku narazil na téma ovlivňování počasí a klimatu. To, co jsem zjistil, bylo a stále je natolik ohromující, že ve studiu všeho, co se děje na nebi, pokračuji intenzivně dodnes. Vzpomínám, že když jsem se svým pátráním začínal, tak mi mnohé informace, možná stejně jako vám, připadaly jako sci-fi. Mohu vás však ubezpečit, že to, co kdysi „zavánělo“ konspirací, dnes leží na stolech zákonodárců.
Vraťme se v čase do doby, kdy jste se s problematikou geoinženýrství teprve seznamoval. Co vás tenkrát nejvíc zaujalo?
Například se hovořilo o tom, že se vědci v subsaharské Africe snaží ovlivňovat počasí tak, aby se tam odvrátil hladomor a snížila chudoba. Začal jsem to zkoumat a došel k závěru, že už to reálně probíhá. V Africe už v té době například existoval projekt australské firmy Acquiess s názvem Global Rain, který funguje dodnes, jen se přejmenoval na Miles Research. Už v roce 2010 firma tvrdila, že dokáže prostřednictvím elektromagnetických vln v Keni vyvolat srážky, a vůbec se tím netajila.
V keňské televizi bylo možné dohledat rozhovory, kde o tom zástupci podniku otevřeně hovořili. Čím více jsem se dozvídal, nutilo mě to jít stále více do hloubky a dosud jsem s tím nedokázal přestat, protože to, co jsem zjistil, vyžaduje mimořádnou pozornost médií i veřejnosti. Je to vysoce ožehavé téma, které úzce souvisí nejen s klimatickými změnami, ale i nanotechnologiemi, a prostupuje celou škálou oborů.
Přiznejme si, že pro běžného občana je dnes velice těžké rozlišit, co je pravda a co lež. Setkáváte se často s tím, že lidé nevěří ani tomu, že by mohly existovat technologie, které umí ovlivňovat počasí?
Samozřejmě, že se takoví „všeználci“ najdou. Ale snad právě proto, že jsem pracoval pro Ministerstvo spravedlnosti, OSN i Evropskou unii, přednáším na univerzitě a zveřejňuji články, neberou posluchači má slova na lehkou váhu. Sám sobě navíc nedovoluji zabředávat do konspiračních teorií, a proto opravdu všechno, o čem přednáším a píšu, mám z ověřených, a hlavně ověřitelných zdrojů. Téma ovlivňování počasí a klimatu je neprůstřelným faktem a není nejmenší důvod si myslet, že se to neděje. To by bylo popírání naprosto zřejmé skutečnosti. Také by vás mohlo zajímat, že každý druhý rok se Americká meteorologická společnost setkává na konferenci, která se jmenuje Plánované a náhodné ovlivňování počasí.
Opravdu? To je gól.
Teď na konci ledna v Baltimoru probíhala tato v pořadí již 24. konference. Projděte si na webových stránkách jejich program, možná se budete divit. Takových zdrojů, z nichž vycházím, mám více a lidé, kteří se mě snaží zesměšňovat, to mají díky tomu velmi těžké. Zkrátka je nezpochybnitelným faktem, že se v rámci ovlivňování počasí už dávno používají různé progresivní technologie. Podle Světové meteorologické organizace je dnes metoda osévání mraků běžnou záležitostí ve více než padesáti zemích světa. Mraky se osévají biologickými a chemickými částicemi, nebo se ionizují elektrickými impulzy.
Česko tyto techniky používá také?
Co já vím, tak jen minimálně, hlavně v rámci vinařství. V celosvětovém měřítku jsou české snahy zanedbatelné, takže naše podnebí odráží především to, co se děje okolo nás a co s mraky provádějí velcí světoví hráči.
Jsou tedy podle vás technologie, umožňující ovlivňování počasí, dobré, nebo špatné?
Jen málokdo si uvědomuje, že tyto technologie mají dvojí užití. Za prvé komerční, jsou k dispozici například zemědělcům, kteří si najímají různé firmy, aby jim za nemalou úplatu pomohly vyvolat déšť nebo zamezit krupobití. Ale to není všechno. Kdo má peníze, rozhoduje. Ve Velké Británii si třeba u Oliver’s Travels můžete objednat službu, která vám zaručí, že na vaší svatbě nezaprší a bude krásně slunečno. To budou fotky! Stojí to asi 100 000 liber za den. Mohli bychom nad tím mávnout rukou, kdyby tady nebylo možné i vojenské využití, a o něm samozřejmě víme jen velmi málo. Bohužel, tyto informace se odtajňují jen sporadicky a vždycky jen zpětně.
V čem by mohlo ovlivňování počasí pomoci armádě?
Nezbývá nám než se zabývat tím, co už z historie bezpečně víme. Velmi známá je například operace Popeye, kdy americká armáda koncem 60. let (!) ve Vietnamu vyvolávala a prodlužovala silné monzunové deště, aby zabránila pochodu vietnamských vojsk. Čili armády by mohly tyto technologie bez problému využít k tomu, aby způsobovaly extrémní počasí kdekoliv na světě z důvodu dosažení jejich cílů. Abychom nezůstávali jen u Američanů, tak čínská armáda s technologiemi „klimatického inženýrství“ experimentuje už léta. Není žádným tajemstvím, že klíčová politická setkání se v Pekingu odehrávají jen za nádherného jasného počasí. Ale to je jen špička ledovce. Můžeme si připomenout i případ Černobylu, kdy se po jaderné katastrofě valily radioaktivní mraky přímo na Moskvu a sovětská armáda je nechala pomocí metody osévání mraků vypršet někde nad Běloruskem.
K čemu dalšímu by armádám mohly být metody klimatického inženýrství k užitku?
Vzpomenu například odtajněné jednání dvou velmi významných geoinženýrů ze Spojených států amerických, univerzitních profesorů Kena Caldeiry a Alana Robocka, se zástupci CIA. Tajná služba tehdy zjišťovala, zda by bylo možné způsobit náhlou změnu počasí, aniž by to země, kterých by se to přímo dotýkalo, zjistily.
Mluvilo se i o potenciální možnosti infikovat mraky patogeny, bakteriemi, a otázka zněla, zda by to bylo proveditelné. Tím chci říci, že schopnost ovlivňování počasí je zcela bezpochyby silná vojenská zbraň. Dobře si to uvědomoval už v roce 1962 tehdejší americký viceprezident Lyndon B. Johnson, když řekl: „Ti, kdo řídí počasí, mohou ovládnout svět.“ Jak se ukazuje, měl naprostou pravdu.
Probíhá na Zemi tajná válka, kterou vedou státy na nebesích?
Převzato z časopisu Záhady života
_20240223.jpg "Záhady života")
Vložil: Redaktor KL