První na obrazovce, a pak první i na odchodu. Proč neměla příliš jemná brunetka mezi žraloky šanci? Tajnosti slavných
21.02.2024
Foto: Se svolením TV Nova
Popisek: Stanislava Wanatowiczová, historicky první moderátorka „nováckých“ Televizních novin
VIDEO Moc slušná, moc jemná, nevýrazná… První zprávařka televize Nova měla velkou šanci stát se celebritou, jaká ale bude budoucnost, to si tenkrát neuměl přestavit vůbec nikdo. A jak by mělo vypadat moderní televizní zpravodajství, o tom zpočátku neměl jasno ani její tehdejší „vrchní velitel“ Vladimír Železný.
Všechno bylo najednou jinak, přechod do „devadesátek“ zafungoval jako vichřice. Tsunami změn a novinek přivála do našich obýváků i soukromou televizi. Už v polovině roku 1992 založili Američané „eseróčko“ CET 21 s plánem zřídit komerční televizní vysílání v šesti zemích, při podání žádosti o licenci u nás se k nim přidal Vladimír Železný, někdejší redaktor, komentátor a režisér Československé televize, mluvčí Občanského fóra a hlavní dramaturg tehdejší volební kampaně. Pod jeho vedením začala TV Nova vysílat 4. února 1994 v pět ráno, oficiální zahájení se ale uskutečnilo až od 19:00 živým přenosem z Národního muzea. O půl hodiny později „vyjely“ poprvé do éteru Televizní noviny a od moderátorského pultu diváky oslovili Zbyněk Merunka a Stanislava Wanatowiczová. Fotogenická brunetka se seriózní vizáží, která si s kamerou rozhodně věděla rady. Koneckonců byla herečka. S žurnalistikou to už ale bylo horší.
Noční zprávy TV Nova:
Poprvé, a hned hlavní
Narodila se jako Stanislava Bartošová 17. března 1947 v Liberci, tedy na území válečných Sudet, a přestože pochází z česko-německé rodiny, rodiče ji v bouřlivém poválečném období od tohoto jazyka spíš zrazovali, takže se německy nedomluví. Po maturitě na libereckém gymnáziu zamířila rovnou na pražskou DAMU, kde vystudovala herectví v úspěšném ročníku, do nějž patřili mimo jiné například Viktor Preiss či Jiří Štěpnička. Budoucími hvězdami byl doslova nabitý, takže dostat se mezi nimi na absolutní špičku nebylo vůbec snadné. Poprvé stanula před filmovou kamerou už během studia, v roce 1965, kdy ji básník, prozaik, dramatik, režisér, scénárista a publicista Pavel Kohout obsadil v dramatu své manželky Jeleny rovnou do hlavní role, jako zdravotní sestru Jenku, která během sedmi dnů prožívá každý večer jednu absurdní situaci za druhou.
Příliš silná generace
Těmito slovy zpravidla později komentovala své působení v herecké branži. Přestože si zahrála ve filmu a na obrazovce v téměř devadesáti projektech, její jméno většině diváků v paměti neutkvělo. Hned po absolutoriu dostala angažmá v pražském Divadle na Vinohradech, které bylo považováno za jednu z předních scén. Sice v něm začínala už během studia jako host, i v souboru ale měla velmi silnou konkurenci. Daniela Kolářová či Eliška Balzerová prostě byly výraznější a známější, především díky televizi, takže přestože v divadle působila dvacet let, velké příležitosti se nikdy nedočkala.
7 zabitých:
Na druhé koleji
Ve filmu se často objevovala v historických projektech, například jako služebná v komedii Karla Steklého Slasti Otce vlasti, jedna dívka z fraucimoru v jeho Svatbách pana Voka, můžeme ji zahlédnout i v houfu dvorních dam v nesmrtelné hudební komedii Zdeňka Podskalského st. Noc na Karlštejně. Rádi ji obsazovali i režiséři detektivek, od Hry bez pravidel přes Vím, že jsi vrah, Smrt na černo či Noc klavíristy po Černou punčochu, v níž ji v roce 1986 režisér Otakar Fuka svlékl do sexy spodního prádla. V roce 1993 ji Dušan Klein obsadil jako pacientku v čtvrtém filmu své „básnické“ série Konec básníků v Čechách a téměř současně se mihla i na obrazovce v pokračování slavného pohádkového seriálu Arabela se vrací. A pak její život nabral úplně nový směr.
Nepřesvědčivý výkon?
Zpravodajství prý Železný původně do vysílání Novy vůbec nechtěl. Nikdo neměl představu, jak by mělo v „novém kabátku“ vlastně vypadat, takže se zpočátku od stálice, vysílané Českou televizí z Kavčích hor, příliš nelišilo. Pro Stanislavu ale tenkrát znamenalo nabídku, která se neodmítá. A jak se tam vlastně dostala? Prostě se přihlásila do konkurzu, diváci si v té době spojovali její tvář hlavně s hospodyní z tehdejší reklamy na jeden čisticí prostředek. Díky tomu usedla v pražské Vladislavově ulici, v legendární Měšťanské besedě, se Zbyňkem Merunkou před kameru při vysílání historicky prvních „nováckých“ Televizních novin, už jako provdaná Wanatoviczová. Vše se odehrávalo v obrovském časovém presu, zatímco moderátoři se připravovali, kolem ještě pobíhali dělníci s vrtačkami a dodělávali, co se nestihlo. A nejen oni. „Pamatuji, že tam stále pobíhal doktor Železný. Byl velmi vehementní a nekompromisní, někdy opravdu hodně,“ zavzpomínala později pro server iDnes.cz.
Černá punčocha:
Jako na kluzkém ledě
Už za pár měsíců si ale připsala další historické prvenství, stala se úplně prvním zaměstnancem, který Novu opustil. Proč? Údajně byl její výkon před kamerou zhodnocen jako „nepřesvědčivý“. První půlrok vysílání byl totiž mimořádně náročný. Pracovalo se v podstatě na staveništi, každou chvíli něco nefungovalo, režie tu a tam pustila na obrazovku jinou reportáž, než kterou moderátoři ohlásili. Není divu, že takový psychický tlak nevydržela ani spousta tehdejších reportérů a během prvního roku se velká část osazenstva úplně vyměnila. „Málokdo si dokáže představit ten nápor na nervy. Televize Nova hledala neokoukané tváře, ale dělat zprávy tady moc lidí neumělo. Proto angažovali i obrovskou profesionálku Evu Jurinovou,“ zavzpomínala později pro slovenský deník Sme. „Nova tehdy jen začínala a nikdo netušil, jak se vyprofiluje. Byla to pro mě dobrodružná epizoda, tanec na velmi kluzkém ledě. V každém případě to bylo zajímavé, ale zopakovat bych si to už opravdu nechtěla.“
Svět diplomacie
Z televize odešla rovnou na Ministerstvo zahraničí a dalších pět let působila v Bratislavě jako kulturní atašé tamní české ambasády. Pak byla nějakou dobu konzulkou v Košicích, a nakonec stanula v čele Českého centra. Poté se vrátila do Prahy a v roce 2009 se znovu mihla před kamerou v seriálu České televize Vyprávěj. Vzápětí si zahrála v koprodukční hořké komedii Případ nevěrné Kláry a o pět let později dostala další z malých rolí v První republice. Naposledy jsme ji mohli vidět před pěti lety jako maskérku v hraném životopisném dokumentu Jiří Trnka: Nalezený přítel. Poté se definitivně odmlčela a za necelý měsíc už oslaví 77. narozeniny. Její o pět let mladší manžel Waldemar Wanatowicz ale stále působí v technicko-hospodářské správě Národního divadla.
(zdroje: Wikipedia, TeleRadioPedia, ČSFD, FDB, TV Nova, idnes.cz, extra.cz, sme.sk)
Vložil: Adina Janovská