Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jak jsem potkal Emu Destinnovou. Sobota Jaromíra Janáka

komentář 17.02.2024
Jak jsem potkal Emu Destinnovou. Sobota Jaromíra Janáka

Foto: Se svolením České televize

Popisek: Ema Destinnová

Množství téměř patnácti diváků, tísnících se s třímetrovými rozestupy v prvních dvou řadách, na mne řvalo a hrozilo pěstí, někteří bučeli a někteří se marně pokoušeli vytáhnout prsty z ucpaných uší. Ještě několikrát jsem se uklonil, čímž se mi podařilo uhnout létajícím rajčatům z výprodeje z Alberta, a ještě nezasaženým okem jsem hledal ústupovou cestu.

Nakonec jsem se odhodlal ke skoku, přeskočil jsem rozběsněný dav a prchal uličkou ke schodišti. Rozběhl jsem se po secesních schodech a zastavil se až před zámečkem ve Stráži nad Nežárkou, okres Jindřichův Hradec. Tam se otevřela brána a ven, zahalená do černého mušelínu, spíš vyplula, než vyšla, slavná operní pěvkyně Ema Destinnová.

Měl jsem trochu jiné představy o kráse, které nekorespondovaly s krásou a váhou slavné pěvkyně. Přitom ji milovalo tolik velikánů. Pěvci Enrico Caruso (po kterém se jmenovával slavný televizní pořad, v němž jeho svůdnickou roli převzal Pavel Trávníček), Arturo Toscanini, Dingh Gilly, ale taky válečný letec Joe Halsbach, který nakonec divu připravil o majetek a zahýbal jí s komornou, anebo pán místních lesů, který ji obral o suvenýry, jimiž podplácel vesnické panny, aby mu byly po vůli (jak o tom krásně píše paní Viktoria Hradská ve své hře Commedia finita).

Pak se ozval pěvkynin hlas. Zpívala mi ukolébavku z Hubičky:

 

 

Paní Destinnová se na mne po chvíli usmála a křikla mi do ucha, na které jsem už začal trošku slyšet: „Naučím tě zpívat jako já! Budeš slavný po celém světě! Budeš zpívat líp než Franco Corelli!“

„Mám ale jednu podmínku,“ slibovala (a v puse vlevo nahoře jí zářilo zlato). „Pojď se mnou…“
A já šel. Jako ve snu…

Prošli jsme několika pochmurnými chodbami a před námi se otevřely dveře podivné místnosti, černě vymalované, kde na katafalku stála otevřená rakev. „Pojď si lehnout vedle mě!“ řekla mi slavná pěvkyně a objala mě rukama.

Ozvalo se zasyčení, jako když se vypouští balón. Něco pode mnou splasklo a já ležel na hromadě šedého popela. Roztřásl jsem se hrůzou. Pak jsem otevřel oči.

Nade mnou stála manželka a třásla mnou: „Vstávej, volal z televize pan producent Nardelli. Onemocněl jim v pohádce druhej had. Musíš za něj zaskočit! “

„Mha přede mnou, mha za mnou!“ přežehnal jsem se. „Destinnová, Corelli, Nardelli!“ A vyrazil jsem do televize. Třeba to hodí i Destinnovou na dvoutisícovce. Tam se jí snad už není třeba bát…

 

QRcode

Vložil: Jaromír Janák