Čistič bot na Václaváku učitelem herectví. Na divadle se nevyhrává, ale hraje, pane moderátore Krausi. Horká židle Roberta Mikluše

Foto: FTV Prima (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Robert Mikluš se nenechal moderátorem rozhodit...

Diváci ho znají jako mladého roztržitého strážmistra Topinku, ale také jako rozporuplného manžela ctižádostivé dědičky obchodního impéria Lukáše Maška ve Zlaté Labuti. Jan Kraus si Roberta Mikluše, stálého člena činohry Národního divadla, pozval do své talk show z jiných důvodů.

Tentokrát předvedl Jan Kraus opět jednu ze svých exhibicí, v nichž podsouvá zpovídaným víc své názory, než že by se od nich chtěl něco zajímavého dovědět. V případě Roberta Mikluše ale narazil na dost neprůstřelnou zeď. Herec toho nenamluvil moc, ale každá jeho odpověď přesně a pohotově negovala Krausovu snahu o shození nějakého tématu. 

Zrádce národa a čistič bot

Městská divadla pražská uvádějí v současnosti řadu experimentálních představení. Jedním z nich je Čurda, hrdina jedné prohry. Robert Mikluš v něm hraje pouličního čističe bot, švejkovského glosátora kruté doby protektorátu, v níž se odehrál příběh Karla Čurdy, který se rozhodl udat aktéry atentátu na Reinharda Heydricha. První část představení se odehrává na jevišti Rokoka, druhá je pak pro diváky zajímavou procházkou se sluchátky na uších z divadla přes Václavské náměstí do Petschkova paláce, tehdejšího sídla gestapa. Jana Krause nadmíru zajímalo, jestli Robert Mikluš opravdu někomu čistí boty, jestli by se u něj tedy během představení mohl zastavit a nechat si je vyčistit. „Obvykle na takové dotazy říkám, že už mám po šichtě,“ odmítá herec čištění moderátorových škrpálů. Tu roli má ale rád a celé představení také. „Děláme to divákům pestré. Oni ještě mají sluchátka a poslouchají nějaké dobové zvuky. Já si vezmu židličku a pak mám ještě takovou dobovou krabičku s proprietami na čištění. Měl jsem na to dokonce workshop, jak se to má správně dělat. Jenže když jsme to pak začali v té inscenaci dělat, tak jsme zjistili, že je to čištění dost hlasité. Takže nebylo slyšet kolegy. Musel jsem to tedy zredukovat,“ vypráví herec, kterého nyní čeká mnohem náročnější role v Mefistovi Klause Manna ve Státní opeře. Jan Kraus si trochu vynucuje srovnání s K. M. Brandauerem, který tuto roli hrál ve slavném filmu, herec se ale obloukem narážce vyhne a prostě jen pokyvuje, že ano, je to náročná práce a těší se na ni.

Robert Mikluš

Dá se divadlo učit?

Robert Mikluš se nyní stává učitelem herectví na DAMU. To vyvolává v Janu Krausovi pochybnosti. Ne snad o hercových schopnostech, ale o tom, jestli se má vůbec herectví učit na vysoké škole. Ten si je ale svou věcí jistý. „Budu teď s Ivanou Uhlířovou otevírat ročník na DAMU,“ prozrazuje a zamýšlí se nad tím, že divadlo je z hlediska předávání zkušeností svým způsobem neuchopitelné. „Snažíme se k tomu přistupovat exaktně,“ dodává a moderátorovy pochybnosti o tom, zda je vůbec pro herectví nutné univerzitní vzdělání, rozptýlí slovy: „Myslím, že je dobré, že má vůbec člověk možnost to studovat.“ Ať si o tom Jan Kraus myslí, co chce, Robert Mikluš má svým žákům bezpochyby co nabídnout. Ostatně například kultivovaný a znělý hlasový projev a absenci ostravského přízvuku ocenil moderátor již na začátku rozhovoru. A jevištní řeč je jedním ze základů dobrého herectví, který by se studenti měli učit. 

Na Národním divadle nezbohatnete

Rodiče Roberta Mikluše nechtěli mít ze syna herce, byli by ho raději viděli jako právníka. „To jsou takové ty klasické modely rodičů, co třeba nemohli studovat kvůli komunistům, takže pak lpějí na vzdělání svých dětí. A právník, to bylo takové to povolání, co smrdí penězi. Tak to chtěli,“ dodává na vysvětlenou s tím, že dnes už je jeho maminka ráda. Jan Kraus na to s nadsázkou dodává, že teď je herec jistě finančně dobře zajištěn, když hraje v Národním divadle. Tomu se herec jen pobaveně usmívá a dává tak najevo, proč on i jeho kolegové berou za vděk i rolemi v televizních seriálech. Těžko říct, jestli je Národní divadlo dnes ještě pro herce alespoň prestižní scénou. Na to ale Robert Mikluš odpověď nedává.

Robert Mikluš

Co je pro herce nejdůležitější

Jan Kraus si jde k mladšímu kolegovi pro pedagogickou radu. Sám herectví nevystudoval, na DAMU ho nevzali, tak by rád dostal alespoň malý úvodní kurz od budoucího učitele. Robert Mikluš to napřed bere vážně a říká, že by si moderátora napřed musel vyzkoušet. Jenže ten o nic takového nestojí, dává najevo, že to už má za sebou. A tak herec mění kurz a nabízí rady nanejvýš pragmatické: „Dávejte na sebe pozor. Abyste třeba neuklouznul na podlaze a hned si nezlomil nohu,“ říká svým sametovým klidným hlasem a s lehkým úsměvem. „A taky abyste se nesnažil vyhrávat, protože o tom to není. Je důležité i dělat chyby,“ zakončuje svou krátkou lekci a dává tak Janu Krausovi najevo, že sebestřednost rozhodně není v herecké práci na místě. To si snad může dovolit moderátor, ale ani ten by to neměl přehánět. A víme dobře, že Jan Kraus právě k těm, kteří hodně prosazují sami sebe, patří. Tentokrát nad ním zvítězila klidná síla. 

Zdroj: Prima TV

Vložil: Ela Nováková