Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Rozbili nám Karla. Sobota Jaromíra Janáka

komentář 10.02.2024
Rozbili nám Karla. Sobota Jaromíra Janáka

Foto: Se svolením České televize

Popisek: Karel Hábl

Chvíli po desáté hodině večer mi zazvonil mobil. „Tak ti umřel žák,“ oznámila mi moje první žena (nebo, abych to nepletl, první manželka). Protože jsem nikdy žádné žáky neměl, řekl jsem něco udiveného, a tak bývalá manželka radši řekla jméno…

Karel Hábl. Dlouholetý herec z „našeho rodného“ hudebního divadla v Karlíně, vysoký, štíhlý, elegantní, hrával vojáky a sportovce... Prý ještě zkoušel v divadle, hrál v divadle Radka Brzobohatého a stěžoval si na bolest na prsou. Říkali mu, ať jde k lékaři, ale Karel, který byl celý život zdravý, si řekl, že to přejde. Nepřešlo a večer odešel. V podstatě docela šťastná smrt. I když je těch náhlých úmrtí na srdce v poslední době nějak moc…

Kdyby žil Karel v dřívější době, hrál by role, které hrával Raoul Schránil – role milovníků ve fraku, obletovaných ženami. Vlastně na takovou roli celý život čekal a nikdy se jí nedočkal. Můj kolega z Krajských listů Tomáš Koloc mi sice napsal, že se jí dočkal, protože hrál elegantního gigola, kterého si ve slavném filmu Fešák Hubert platí bankéřová Jana Šulcová – anebo naopak bohatého chlapa, který si v Láskách mezi kapkami deště vydržuje sestru hlavního hrdiny, debutujícího Lukáše Vaculíka (hrála ji Zlata Adamovská). Já si ale myslím, že ani jedno z toho pořád nebylo ono. Za Raoula Schránila to totiž ani na jedné milostné straně nebylo tak úplně o penězích.

Ano, Karel titulní roli dostal jen jednou – když v roce 1990 Pavel Háša točil televizní film podle Čapkovy povídky Smrt barona Gandary. Po boku čelných typů elegánů hrál zato své vedlejší elegánské role skoro šedesát let: ať byl v roce 1981 (u nás na karlínské scéně v muzikálu Vražda ve varieté) kapitánem Exnerem jeho vrstevník Láďa Županič, nebo ať jím byl ve stejnojmenném televizním seriálu (Kapitán Exner, 2017) o generaci mladší Michal Dlouhý, Karel byl měnícímu se Exnerovi vždy elegantně po boku. V tom má Tomáš pravdu. Ale to, že se pro Tomášovu silnou generaci Husákových dětí stal v zásadě jen mužem jedné věty („vodní kámen, to je prevít – ten vám rozbil pračku!“), vyřklé Karlem jako opravářem z první zapamatovatelné reklamy devadesátých let, je z dnešního pohledu možná úspěch – ale zase jiný, než jak to bývalo za pana Schránila. Moje generace zkrátka úspěšnou reklamu jako úspěch nevnímá. Karel to viděl taky tak, takže vzápětí zaperlil v České sodě i v parodii na tutéž reklamu:

 


Že to při jeho smyslu pro humor nemohlo jinak dopadnout, vím, protože jsme se znali odedávna ještě před Karlínem, kde jsme se sešli ve společném angažmá. Měl jsem štěstí hrát s Karlem a ještě s dalšími hvězdami, Ivou Janžurovou, Mirkem Nohýnkem, Jirkou Havlem, Vaškem Marešem v jejich absolventském představení ve školním divadle DAMU jménem Disk. Protože se hra V předvečer, kterou napsal ruský sovětský dramatik Arbuzov podle románu klasického ruského spisovatele Turgeněva (můžou se ještě dneska na DAMU hrát hry z ruské klasiky?), odehrávala v Itálii, podkresloval jsem ji ze zákulisí jako zpěvák třemi pěknými italskými písněmi, doprovázenými kytarou. Jedna začínala textem „Serra iete, serra iete…“ („Zamkněte, zamkněte…“). Karel stával vedle mě a pečlivě poslouchal. Pak (a tak došlo k tomu učitelství) Karla napadlo, jestli bych ho neučil zpívat. Pro mě to byla pocta. Výuka probíhala vždy v koupelně Disku, a dokud se hra hrála, tak jsme zpívali. Že jsme se učili, bych nemohl říct, protože jsem Karla nic nenaučil, což ale byla moje vina. Já nikdy neměl vůbec žádné pedagogické nadání...

Nakonec si ale Karel přece jen něco odnesl. Kdykoliv jsme se, ještě po desítkách let, kdekoli na ulici potkali, zahlaholil na mě hlasem, který jsem se mu tehdy pokoušel vyškolit, k překvapení kolemjdoucích, trochu inovovaný text písně z dávného představení: „Serre na to, serre na to ...“

No a teď Karel Hábl umřel. Nebylo mu ještě ani osmdesát osm let. Jak poznamenal jiný můj kamarád, kterému je taky tolik: „88 je ještě docela málo – my se rozhodně ještě pár let budeme cítit jak mladí kluci…“ Karel na tom byl stejně – věčný mladík, plný energie, nabitý dobrou náladou a optimismem.

Kámen na srdci je prevít, rozbil nám Karla. A mě to, Karle… serra iete. Měl jsem ještě plán na náš společný koncert. Já bych jako první hlas zpíval „Serra iete, serra iete“, ty jako druhý tu svou verzi – a ladilo by nám to. Zpíval jsi to vždycky moc hezky.

 

QRcode

Vložil: Jaromír Janák