Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Celý život jako na houpačce. Hercem se Mrkvička stal kvůli Štěpánkově manželce, pokoře ho naučil až nejlepší parťák. Tajnosti slavných

07.02.2024
Celý život jako na houpačce. Hercem se Mrkvička stal kvůli Štěpánkově manželce, pokoře ho naučil až nejlepší parťák. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Filmové studio Barrandov

Popisek: Ladislav Mrkvička jako žokej Sochor v dramatu z prostředí dostihového sportu Dostih

VIDEO Herectví nedostudoval, místo absolventského představení ho odvedli z fakulty v poutech. Na vojně mu zase hrozil flastr za dezerci. V životě si nadělal spoustu problémů a jako na houpačce se odehrávala celá jeho kariéra i soukromí.

Přestože by svou výškou sotva zaujal, bohatě ji nahrazoval šarmem a temperamentem. Díky tomu nouzí o přízeň žen rozhodně netrpěl a upřímně přiznával, že v partnerských vztazích dlouhá léta hodně zlobil. Ve své generaci nejznámější „koňák“ Ladislav Mrkvička, který navždy odešel před pěti lety, si publikum získal skromným a projevem, na jevišti se mu představil i v nejslavnějších rolích a před kamerou stanul v dramatech, komediích, pohádkách i detektivkách. Už počátkem šedesátých let si ale vysloužil první velký politický škraloup, kvůli němuž skončil v mimopražském angažmá, vzápětí se ale ocitl v zorném poli tvůrců tzv. nové vlny. A pak už vršil jeden malér na druhý, profesní i v soukromí.

 

Atentát:

Hercem kvůli Robinsonce

Narodil se 2. února 1939 v Praze, otec byl konstruktérem v Avii a matka kuchařkou. Poprvé si zahrál ve filmu už v roce 1953, když se spolužáky ztvárnil partu dětí z periferie v dramatu Jiřího Sequense staršího Olověný chléb. Herectví mu ale učarovalo až na střední škole, když se zamiloval do představitelky Bláži z filmu Robinsonka, budoucí manželky Martina Štěpánka Jaroslavy Tvrzníkové. Dokonce právě kvůli ní prý začal hrát ochotnické divadlo. „Na gymnáziu jsem totiž chodil s dívkou, která se proslavila ve filmu Robinsonka. No, a jakmile se stala známou herečkou, tak mě opustila. Tak jsem se rozhodl, že se také stanu hercem, a až bude dolézat, ani ji nepozdravím,“ říkával. O své budoucnosti měl tudíž jasno a po maturitě se přihlásil na DAMU. Ani na druhý pokus ale přijat nebyl, takže začal jako otec pracovat v letňanské Avii.

První velký průšvih

Pak byl ošetřovatelem v pražské Zoo a díky tomu dostal nabídku která stát se krotitelem v cirkusu Bush. Nakonec ji ale nepřijal, protože ho mezitím konečně přijali napotřetí na DAMU. Studium ale nakonec stejně, protože spadl do prvního opravdu velkého průšvihu. Osudovým se mu stal studentský majáles 1. května 1962. K organizátorům sice nepatřil, kdosi ho ale vyfotil, jak sundává kladku na tramvaji, která se prodírala studentským průvodem na Mánesově mostě. Nezatkli ho hned, ale až 4. května, během generálky Thyla Ulenspiegla v studentském divadle Disk. Následovalo okamžité vyloučení ze školy, diplom nakonec dostal až při rehabilitacích v roce 1968. Tehdy ho ale nepřijal, a teprve když v roce 1998 začal učit na DAMU, vystavili mu duplikát.

 

Metráček:

Místo za katr do železáren

Za trest téměř okamžitě narukoval jako letecký mechanik do slovenských Piešťan. Až tam se za ním nakonec osobně vypravil režisér Jiří Sequens s producentem, který si ho vybral pro roli Josefa Gabčíka pro válečné drama Atentát. A pak už ho kamarádi dostali do Vojenského uměleckého souboru. „Jednou jsme s Jirkou Kodetem a muzikantem Petrem Růžičkou táhli v uniformách po barech Prahou a vůbec jsme nezaregistrovali, že je nějaká kubánská krize, kdy vojáci spali v nastartovaných tancích a piloti v nastartovaných letadlech. Až na nás v jednom baru přivolal přičinlivý číšník lítačku. Hrozil nám prokurátor, protože to chtěli klasifikovat jako dezerci,“ zavzpomínal. Druhý velký průšvih musel odčinit tím, že šel pracovat do Vítkovických železáren.

„Padák“ na hodinu

Zpátky k herectví ho nakonec dostal tehdejší ředitel ostravského divadla Luděk Eliáš a na jevišti Divadla Petra Bezruče dostal příležitost hrát hlavní role a pak strávil jednu sezónu v Hradci Králové. V roce 1968 se konečně vrátil do rodné Prahy a nastoupil do angažmá v libeňském Divadle S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou). I tam si ale nakonec zkomplikoval život svými názory na politický vývoj. V roce 1974 totiž tehdejší ředitel Josef Burda uzavřel družbu se sovětskou posádkou v Milovicích a po představení inspicient oznámil, že se herci musí dostavit k přátelské besedě s publikem. A Mrkvička na celý sál oznámil: Pane řediteli, dávám hodinovou výpověď. A výpověď byla okamžitě přijata.

 

Mravenci nesou smrt:

Zrádcem za trest

V té době už natáčel Třicet případů majora Zemana, a i během něj si zadělal na průšvih. Herci měli letět na „předváděčku“, jenže bylo špatné počasí, takže čekali na letišti a šel jeden panák za druhým. A pak ještě vyrazili na „spanilou jízdu“ po vinných sklepech. A alkoholem řádně posilněný věčný rebel Mrkvička začal nadávat estébákům do fašistů, pak se na ně dokonce začal vrhat. „Ráno jsem se potkal se Sequensem ve sprše a ten mi jenom řekl: Ty si teď klekni a běž prosit. Já si nic nepamatoval, dostávalo se to ke mně po kouskách. Zachránil mě pan Ráž, který s nimi kvůli mně proseděl celou noc a navykládal jim, že jsem blázen, že mám záchvaty a že za to nemůžu.“ Díky němu pak musel za trest ztvárnit v epizodě z roku 1968 pravicového zrádce, a tím z projektu definitivně vypadl.

Absolutní stopka

Po dvou letech bez práce mohl začít hrát alespoň v divadelních pohádkách, které nebyly v centru zájmu „kulturního dozoru“. Další šanci dostal až v roce 1977, poté co náhle onemocněl Václav Sloup týden před premiérou a Divadlo Na Zábradlí rychle potřebovalo náhradu. Tím začalo jeho nejlepší divadelní období, stal se jednou z opor zlaté éry režiséra Evalda Schorma a vynikl i v mezinárodně oceněných inscenacích Bratři Karamazovi nebo Maratón. V roce 1991 se pak stal členem činohry Národního divadla. Velkých rolí ve filmu sice moc nedostal, vynahrazovala mu to ale televize. Zahrál si v řadě inscenací a pohádek i v seriálech. Významně také spolupracoval s rozhlasem a dabingem, mimo jiné se stal dabérem Dustina Hoffmana, a významná byla i jeho umělecká recitace. A v roce 1998 začal působit jako pedagog na katedře činoherního divadla DAMU.

 

Vstupte:

Vždycky se to pokazilo

Jako na houpačce se vyvíjel i jeho soukromý život. „Ženy jsou zvláštní bytosti, v jejichž přítomnosti mi měkne mozek…“ prohlásil. „Chci se před nimi předvést v nejlepším světle. Takže mě vlastně dělají lepším člověkem.“ Jeho nejstarší syn Tom se narodil, když byl na vojně, pak s ním ale matka emigrovala do Belgie. Když jsem prásknul dveřmi v Divadle S. K. Neumanna, rozpadl se mi dlouholetý vztah s jednou kolegyní… Do soukromého života se promítly i další průšvihy, ať tím, že jsem se s někým rozešel, že jsem přišel o bydlení, vždycky se to nějak odrazilo. Poprvé se oženil s Ivanou Kopeckou, s níž měl dva syny, během manželství ale hodně zlobil a výsledkem byla nemanželská dcera, herečka Týna Průchová. V roce 1988 téměř plynule přešel z jednoho manželství do druhého, oženil se s produkční Alenou Kotibovou, která mu porodila dalšího syna, a konečně zlobit přestal. Prožili spolu čtvrt století, nakonec ho ale manželka opustila.

Čtyřnohá láska

Odjakživa měl rád sporty všeho druhu, při své výšce ale moc na výběr neměl. Nejdéle ho drželo vodáctví a občas jezdil na koni. A pak ho režisér Jaroslav Soukup obsadil počátkem osmdesátých let do filmu Dostih, v němž jako žokej poprvé v životě seděl na plnokrevníkovi. A potkal největší lásku svého života. Následoval seriál z prostředí koňáků Dobrá voda. Během natáčení bydlel místo v hotelu s koňáky, staral se s nimi o koně, a když skončilo, uvědomil si, jak moc mu koně chybějí. A tak koupil kvůli dětem malého huculáka. Pak si k němu ještě pořídil plnokrevníka a koně ho prý konečně naučili trpělivosti a pokoře. „Neznám nic krásnějšího, než když se vám kůň něžně opře o rameno nebo se hebkými nozdrami dotkne ucha. To je ten nejnádhernější dotyk, který si člověk dovede představit.“

 

Staříci:

Velkolepá derniéra

V devadesátých letech vedle působení v činohře Národního divadla hostoval i na dalších scénách, například v Divadle Bez zábradlí či v Divadle Na Fidlovačce. Půl století spolupracoval s dabingem a jeho hlas dobře znají posluchači i rozhlasu. V roce 1998 začal vyučovat herectví na katedře činoherního divadla DAMU. V roce 2019 měl na festivalu v Karlových Varech premiéru jeho poslední film, netradiční road movie Martina Duška a Ondřeje Provazníka Staříci, v němž ztvárnil Antonína Trčku. Cesta bývalých politických vězňů za odplatou získala Cenu českých filmových kritiků za film roku a Ladislav Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. V říjnu 2019 se pak stal laureátem Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra.

Smíření s osudem

Do Karlových Varů loni už ale kvůli zdravotním problémům nedorazil, trápila ho Parkinsonova choroba, která se během sedmnácti let postupně zhoršovala. Dříve skvělého společníka výrazně změnila, přestal se stýkat i s přáteli. Nemoc u něj vyvolala těžké deprese, dokonce si vybral i oblečení do rakve, divadelní kostým, který oblékl poprvé v roce 1983 v Divadle Na zábradlí jako Hanťa v slavné adaptaci novely Bohumila Hrabala Hlučná samota. Na veřejnosti se objevil naposledy na oslavě 85. narozenin kamaráda a kolegy Rudolfa Jelínka, jenom ale na skok. Nejznámější český filmový koňák Ladislav Mrkvička zemřel náhle 27. prosince 2020 v Praze.

(zdroje: Wikipedia, ČSFR, FRB, Národní divadlo, Česká televize, Český rozhlas, KVIFF, Lidové noviny, Lucie Kocourková: Ladislav Mrkvička)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská