Milovaný i kontroverzní, z vrcholu až na dno. Krutý zápas Martina Štěpánka nejen s vnitřními démony. Tajnosti slavných
05.02.2024
Foto: Česká televize
Popisek: Martin Štěpánek v roce 1969, jako rozmazlený mladík z bohaté rodiny Jiří Herzig v Případu lichého střevíce, kriminálce ze seriálu Hříšní lidé města pražského
FOTO / VIDEO Buřič, anarchista, alkoholik… Vždy byl nekonvenční, říkal, co si myslí, a kritiku za to celý život vyžíral. Nezanedbatelnou roli v tom sehrála i jeho marná snaha o vítězství nad démonem alkoholem. Definitivní „stopku“ si nakonec vystavil sám.
Starší syn legendárního Zdeňka Štěpánka Byl na nejlepší cestě stát se slavným hercem stejně jako jeho legendární otec. V pražském Divadle na Vinohradech přímo exceloval, dobře ho znali diváci z televizní obrazovky. Poté, co dostal v roce 1973 v divadle výpověď a nesměl pak vlastně vůbec nic, otočil nakonec v roce 1981 kormidlo svého života jiným směrem. „Žil jako kapitán svého života a zemřel jako kapitán svého života,“ prohlásil o něm přítel a kolega z rádia Svobodné Evropy Jefim Fištejn.
S bratrem Petrem jako Alexandr Dumas starší a mladší v životopisném filmu Karla Kachyni Tajemství velikého vypravěče; foto CS Film
Raketový start
Narodil se 11. ledna 1947 v Praze, od dětství ale inklinoval spíš k výtvarnému umění a ani v době maturity ještě neměl o své budoucnosti úplně jasno. Nejprve se zapsal do tzv. nultého ročníku na medicínu, až po něm přešel na DAMU, kterou absolvoval v roce 1969. Diplom ale získal až po návratu z exilu. Už během studia hrál v studentském ochotnickém souboru a filmoval, 1. června 1968 se stal členem činoherního souboru Národního divadla. V roce 1973 ale dostal výpověď z politických důvodů a po dalších třech sezónách musel za stejných okolností opustil i Činoherní klub. Sice získal angažmá v Divadle na Vinohradech, ale ani tam neunikl politickým tlakům. Proto se raději rozhodl v roce 1981 emigrovat a díla, v nichž se do té doby objevil, ať už ve filmu, televizi, rozhlasu či dabingu, se vzápětí kvůli tomu ocitla až na výjimky na indexu.
Trojitý Dumas
Jeho filmovým debutem se stal v roce 1964 mladší Kudrna v psychologickém dramatu režisérského tandemu Kádár-Klos Obžalovaný. Vzápětí začal spolupracovat s televizí, na další větší filmovou roli ale čekal další čtyři roky. Dal mu ji až Josef Mach v komedii Objížďka. Další velkou příležitostí se stala postava napraveného kasaře v Čechově muzikálu Svatá hříšnice, natočeném podle divadelní hry Františka Langera Obrácení Ferdyše Pištory, kterého kdysi ztvárnil na jevišti i ve filmu i jeho otec. Zahrál si také Alexandra Dumase staršího v Tajemství velikého vypravěče, a to jako dvacetiletého, čtyřicetiletého i téměř šedesátiletého. Jinou skutečnou osobností byl nadporučík Otakar Jaroš ve válečné epopeji Otakara Vávry Sokolovo. Pravidelně se objevoval i na televizní obrazovce v inscenacích, pohádkách i seriálech, například Hříšní lidé města pražského, Žena za pultem, Tajemství proutěného košíku či Ve znamení Merkura. Zahrál si i v kontroverzních Třiceti případech majora Zemana, v 27. dílu Rukojmí v Bella Vista ztvárnil bocmana Jandu.
Sokolovo:
Emigrace místo pokory
Politické tlaky sílily, a když dostal ultimátum buď kandidatura na členství v KSČ, nebo výpověď, rozhodl se v roce 1981 raději emigrovat. Děti Josefinu i Jana trápilo těžké astma, takže se mu podařilo získat pro rodinu výjezdní doložku na cestu k moři. Když se zavazadly, zabalenými jako na dovolenou, přejeli rakouské hranice, nikdo z nejbližších nic netušil, takže se nemohli ani rozloučit. V Rakousku požádali o politický azyl a deset měsíců Martin hrál ve vídeňském divadle Die Komödianten. O dva roky později se přestěhovali do Mnichova, kde oba manželé hráli v Theatre Ensemble V.M., Theatre 44, s vlastním divadelním spolkem Franze Werfela a vyučovali herectví. Martin navíc začal pracovat jako hlasatel a politický komentátor rádia Svobodná Evropa.
Nahlédnutí do politiky
Po návratu do České republiky spolupracoval jako novinář kromě Svobodné Evropy i s Českým rozhlasem a různými dalšími periodiky, vrátil se ale i k herectví. Pohostinsky vystupoval v Divadle na Vinohradech, v Národním divadle a v Divadle Ungelt. Ještě mnohem častěji se ale uplatňoval na obrazovce v pohádkách, filmech i seriálech a třemi menšími rolemi se připomněl divákům i ve filmu Juraje Herze Pasáž, v romantické pohádce Královský slib a v historickém dramatu Petra Nikolaeva Jménem krále. Věnoval se olejomalbě a nakrátko vstoupil i do politiky – od září 2006 do ledna 2007 jako ministr kultury v menšinové vládě Mirka Topolánka, později jako Topolánkův poradce.
Proč nevěřit na zázraky:
Svobodný zednář
Nikdy se netajil tím, že je svobodný zednář, a říkával, že je konzervativec, který uznává řád a nesnáší anarchii. Přesto se sám vymknul řádu, který byl pro něj nepřijatelný, a opustil kvůli tomu vlast i své povolání. Rád se zaobíral filozofickými otázkami o existenci lidstva, ale možná především hledal názor na existenci svou. Byl sečtělý, vzdělaný a měl velký přehled, přesto o něm nejvíc média informovala v souvislosti s alkoholem, nekompetentností či pochybami o jeho intelektuální zdatnosti. Poté, co v roce 2001 prohlásil během televizní krize, že jde všem o peníze, přišla další vlna zákazů. Už zase hledal práci marně, problémy začal utápět v alkoholu.
Strach z umírání
Jen pár týdnů po jmenování ministrem se podrobil operaci krku, následnou chemoterapii ale odmítl. S nemocí bojoval čtyři roky, k obtížím s polykáním se časem přidaly i úporné bolesti zad. Byl přesvědčený, že je způsobují metastázy, navíc si alkoholem zničil játra a slinivku. Ve čtvrtek 16. září 2010 večer své trápení dobrovolně ukončil v bytě na pražských Vinohradech jediným výstřelem z legálně držené zbraně. Pravděpodobně se bál pomalého umírání, bezmocnosti a krutých bolestí, nedokázal se smířit s představou, že by byl odkázaný na pomoc druhých. Jeho manželka, herečka Jaroslava Tvrzníková, ho našla na zemi v pracovně, ihned zavolala záchranku, pomoci mu už ale nebylo. Byl totiž vždycky dobrý střelec.
(zdroje: Wikipedie, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Národní divadlo, David Laňka: Štěpánkovi: Zdeněk, Jana, Martin a Petr v divadle, filmu, v životě…)
Vložil: Adina Janovská