Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Co má s první dámou? A může se stát, že se hypochondrovi zavaří mozek? Horká židle Milana Šteindlera

03.02.2024
Co má s první dámou? A může se stát, že se hypochondrovi zavaří mozek? Horká židle Milana Šteindlera

Foto: Se svolením TV Nova

Popisek: Herec, scenárista a režisér Milan Šteindler v krimiseriálu Odznak Vysočina

V Blízkých setkáních na Dvojce Českého rozhlasu zpovídala Tereza Kostková zakládajícího člena divadla Sklep, scenáristu, režiséra a herce Milana Šteindlera. Mistr nekorektního humoru má totiž novou roli, v níž se musí hodně krotit.

Nejprve spolu zavzpomínali na to, jak před lety společně uváděli televizní pořad Clever, kde divákům vysvětlovali různá řešení zdánlivě neřešitelných situací. „Například jak otevřít láhev vína bez otvíráku nebo jak působí pálivá paprička a co si vzít, aby vás přestala pálit,“ připomněl Milan Šteindler a hned si vzpomněl, že diváci si měli vybrat ze tří možností – napít se vody, napít se mléka nebo napít se vodky. „Alkohol rozpouští kapsaicin, což je ta pálivá látka v papričce, takže vám pomůže velká vodka. Všimněte si, jak bývalý alkoholik hned řekne VELKÁ vodka,“ poznamenal s rozmáchlým opileckým gestem herec, který se rád chlubí tím, že se mu podařilo přestat pít.

 

Šteindler_Maxi CleverPřed osmnácti lety v pořadu Maxi Clever; foto TV Nova

Proč se věci dějí, jak se dějí

Při vzpomínce na Clever se hovor stočil k tomu, jestli Milan patří k lidem, kteří chtějí všemu přijít na kloub. „Já jsem s tím otravoval už rodiče, jedna z mých prvních knih byla nějaká encyklopedie. Otec mi jednou řekl, že mu připomínám vtip: Co je to? Mumie? Co mu myje? Nic mu nemyje, mumie. Takže ano, mě toho hodně zajímá. Politika, ekonomie, věda.“ Rád v autě poslouchá rádio, tedy stanici, kde se pořád mluví o těchto věcech. I tak si tedy udržuje přehled a poznatky dává dohromady. Stejně vznikl i jeho nový projekt, kterému říká videocast. A hned s první dámou.

Švihákem kvůli první dámě

Své videocasty natáčí s paní Evou Pavlovou. „V té moderátorské roli se teprve orientuju, ale učím se a brzy budu dostatečně otrlý. Já jsem k tomu přišel náhodou. S přítelkyní jsme podporovali Pavlovy, protože je známe už dva nebo tři roky před volbami. Tudíž jsme vedli různé rozhovory i s paní Pavlovou a ona se svěřila, že se necítí dobře před kamerou. Řekl jsem jí, že když nechce někde vystupovat, ať si zařídí nějaký vlastní kanál, kde může sdělovat, co chce pro lidi udělat a tak dál. Třeba nějaký podcast… A ona mi na to řekla: Tak to vymysli! Tím pádem jsem do toho spadnul. Jmenuje se to Dáma a švihák. Ale protože ta moje nátura je do humoru, i když tam čirou zábavu dělat nejde, svedl jsem to na to, že tento pořad měl moderovat muž, který spadá do kategorie švihák. A to je Tomáš Hanák. Ten ale musel náhle odcestovat za svými příbuznými do Tanzánie a chytil tam zarděnky. Vždycky si prostě vymyslím něco, proč to tentokrát nemůže moderovat Tomáš Hanák, a tak to moderuje muž, který spadá pouze do kategorie zajímavý, a to jsem já.“

Není to ale pouze povídání Pavlová versus Šteindler. „Vždycky se to zabývá nějakým tématem, které paní Pavlovou zajímá. A k tomu je tam nějaký host. Takže jsme tam měli třeba mladého designéra obuvi, protože jsme mluvili o mladých českých módních návrhářích.“ Terezu Kostkovou napadlo, co by udělal, kdyby byl zvolen prezidentem on. Chvíli to vypadalo, že o tom Milan Šteindler vážně přemýšlí, takže mu podala pomocnou ruku a vybídla ho, že může říct jakoukoliv ptákovinu. Je přece Milan Šteindler, po České sodě od něj nikdo nic vážného nečeká. „Aha, takhle. Tak to jo. Já bych všechny pozval na večeři. To bych platil ze svýho. Předpokládám, že jako prezident bych měl prezidentský plat, takže z toho prvního bych všechny pozval.“

Současný stav humoru

Je spokojen se stavem humoru? Nebo je to pro něj někdy moc? Nebo naopak málo? „Já si myslím, že humor je, když člověk něco řekne a lidi se tomu smějou. Nemyslím si, že něco je málo nebo moc, někdy prostě můžeme říct: Tohle je trapný. Já nesdílím moc současnou kulturu přespřílišné korektnosti, kdy se podezřívavě pitvá, co někdo řekl nebo co dělá. Nechci používat frázi, že humor je buď dobrý, nebo špatný. Tak jasně, je, ale buď se prostě zasmějete, nebo nezasmějete. A někdy se zasmějete tak, že si řeknete, no, je to cynickej vtip, zasmál jsem se, ale je to vlastně blbý. Třeba jsem zaznamenal pokusy o humor o tragédii, která se stala na Filozofické fakultě. Tak to už je trapný, to je pokus dokázat, že máme humor a umíme být nekorektní za každou cenu. To si myslím, že je zbytečný. Ale jinak bych meze nikomu neklad, jo. Jako prezident bych nikomu meze neklad,“ zdůraznil poťouchlým gestem, jak se vehrál do role prezidenta setkání v rozhlasové kavárně.

To, že divadlo Sklep se o nekorektní humor opírá, všichni vědí, a Milan Šteindler zdůraznil, že tak to bylo a bude ve Sklepě vždycky. A vysvětlil, že i jemu se občas stane, že ujede. Pozná prý, kdy se diváci smějí od srdce a kdy se sice zasmějí, ale je to takový smích strnulý. To pak ví, že tohle se mu úplně nepodařilo, že přestřelil, a už to neopakuje.

 

Šteindler_Výběr z BesídekV představení Výběr z Besídek - Narození Hitlera; foto Divadlo Sklep

Vědět, co chci, a jít si za tím

Zakládal by v dnešní době divadlo? „Zakládat se může cokoliv kdykoliv, na to není nikdy pozdě. Takže jasně, jako prezident bych zakládal divadlo,“ chopil se napřed tématu s lehkostí, ale pak se k němu obrátil vážně. „Dělal jsem teď v Aši třídenní workshop s dětmi, které se zajímají o herectví a o film. Děti se mě ptaly, co pro tu práci je důležitý. Já jim řekl: Nejdůležitější je co nejdřív vědět, co bych v životě chtěl dělat. Vždycky to můžu změnit. Ale důležitý je říct si, co by mě bavilo, co bych chtěl dělat, a k tomu směřovat. Spousta mladých lidí strašně dlouho neví, co je vlastně baví. Na nějakou školu jdou, protože mají šanci se tam dostat, a ne protože je to, co by chtěli dělat. Pak všechno odkládají a trvá jim všechno strašně dlouho, pro něco se skutečně nadchnout.“

Komik dobrým učitelem?

Workshop v Aši nebyl mimořádnou Šteindlerovou aktivitou, přednáší soukromým subjektům scenáristiku a komunikaci. To druhé učí třeba doktory. „Přednáším jim o tom, jak s pacienty mluvit, a jako příklad uvádím případ, kdy mi jedna lékařka chtěla předepsat nějaké prášky a já se ptal, jestli nejsou návykové a nejedná se o nějaké opiáty. Odpověděla mi: To my starým lidem už dáváme,“ vyprávěl a dodal, že to není úplně nejlepší příklad komunikace lékaře a pacienta. Pro adepty medicíny jsou jeho svižné příklady proložené ukázky evidentně zajímavé a určitě jim v životě budou k něčemu dobré, což tuší už teď. „Myslel jsem, že je přednáška nebude zajímat, ale protáhla se a trvala místo 45 minut dvě a půl hodiny,“ prozradil, jak byl překvapený zájmem mediků. Svoji přednášku musel sám ukončit, a to z prozaického důvodu: „Aby se dostali alespoň na hodinu na přednášku pana profesora Pafka,“ smál se.

 

Šteindler_Švormová_After LifeS Libuší Švormovou v představení After Life, dramatu s komediálními prvky o životě takovém, jaký opravdu je; foto Divadlo Na Jezerce

Když hypochondra bolí mozek

Milan Šteindler je pověstný tím, že se rád pozoruje a neustále na sobě nachází nějaké zdravotní potíže. A tak, když už zabrousili na téma lékaři a medicína, Tereza Kostková se neopomněla zeptat, který že orgán se cítí nejhůř právě teď. „Mozek. Protože musím přemýšlet, co mám odpovědět. A já když přemýšlím, tak krvácím, to je strašný,“ smečoval herec tentokrát již svým typickým vtipem. Vzápětí se ale rozpovídal o své další pravidelné práci, která ho přivedla do kamenného divadla.

Hraje aktuálně ve třech představeních v Divadle Na Jezerce a střídání sklepáckého alternativního divadla s klasickým repertoárem ho moc baví. „Kdybych byl prezident, tak bych vám všem rozdal lístky,“ loučil se s posluchači rozhovoru s tím, že protože prezident není, doporučuje všem, aby si je koupili, protože Na Jezerce je nezklame žádné představení. A nakonec: „Alles Gute a Vraťte se do hrobu! A přeji příjemný den a příjemný zbytek života!“

 

Ela Nováková

Vložil: Ela Nováková