Pane doktore, vy jste tak šikovnej… Řemeslníkem z donucení je v Čechách každý druhý. Odposlechnuté životy Ely Novákové

Foto: Pixabay

Popisek: Udělej si sám; ilustrační foto

Nastala éra čtvrté průmyslové revoluce, bez mobilu a internetu člověk jako by neexistoval. Přesto stále platí, že řemeslo má zlaté dno a šikovný řemeslník je muž zajímavější než právník s několika tituly. Žel, je také vzácnější, v Čechách se jako druh blíží vyhynutí.

A tak se řemeslníky amatéry, chcete-li domácími kutily, stáváme téměř všichni. Tedy alespoň ti, kdo si při první ráně kladivem neudělají z prstu placku. Kamarádka provdala dceru za studovaného doktora práv. Aby mladí mohli své první miminko povít do vlastního hnízdečka, dostal nájemník z bytu po babičce výpověď. Jak už to bývá, léta pronajímaný byt potřeboval generálku. Člověk by řekl, že doba se od mého mládí změnila, internet je plný firem, které nabízejí rekonstrukce, stačí si jen vybrat.

Když mě přišla kamarádka navštívit, myslela jsem, že mi ukáže fotografie miminka v bytě vonícím novotou a čistotou. Omyl, přišla mi vyprávět dlouhý příběh o rekonstrukci bytu a předvedla fotografie mladé maminky s miminkem v náručí, přeskakující rozkopanou podlahu, v jejíchž útrobách je ponořený doktor práv v montérkách. Mnoho věcí se v novém tisíciletí změnilo, jen ty sady vercajku z českých domácností nezmizely, protože kdo je nemá, tomu často doslova může téct voda do bot klidně i několik týdnů. 

Začalo to výběrovým řízením

Byt po babičce považovali mladí manželé za výhru v loterii, protože mnoho jejich vrstevníků se tluče po podnájmech a o hypotéce si mohou nechat jenom zdát. Do začátku úplně stačilo, že byt byl prázdný a uklizený. Postel, skříně, jídelní stůl a židle a nezbytný stolek pod počítač daly základ zařízení, všechno se nějak posbíralo u rodičů nebo po kamarádech, stará kuchyňská linka a pár kousků nádobí posloužilo dostatečně. Stejně oba chodí do práce a byt je místo na přespávání, vaří se jen občas, není co řešit. Jenže novomanželce táhlo na třicet a mladý muž už překročil Kristova léta, biologické hodiny se ozvaly záhy a na cestě bylo miminko. K tomu rychlá proměna postcovidové doby přinesla oběma řadu hodin práce z domova. Najednou začaly být věčně kapající kohoutek, nepečící trouba a několik zásuvek elegantně přelepených náplastí, aby je snad někdo nechtěl použít, protože by mu mohlo jít o život, problém vyvolávající potřebu řešení.

„Vybereme si firmu, nějaké úspory máme, trochu pomohou rodiče a budeme mít byt jako klícku,“ těšila se mladá paní. Své představy o tom, jak ta klícka má vypadat, pečlivě sepsala a rozeslala pěti firmám, které nabízely kompletní rekonstrukce. Všechny se na svých webech chlubily krátkými termíny, profesionálními řemeslníky a nízkými cenami (ty drahé učitelka a začínající právník ve státních službách rovnou škrtli). Čekali, čekali, pak telefonovali a svou poptávku urgovali. Jaké bylo jejich překvapení, když jim dvě z pěti firem rovnou oznámily, že mají zakázky na rok dopředu a nové nepřijímají, dvě nabídly termín za půl roku (to už mělo být miminko na světě), takže z celého velkého výběrového řízení zbyla firma jediná, která ovšem za rychlé služby žádala peníze tak nehorázné, že pan doktor stihl do telefonu jen vykoktat Děkujeme, ještě si to promyslíme. Přičemž věděl, že není o čem přemýšlet, nabídka vysoko převyšovala možnosti rodinného rozpočtu. 

Nejlepší reklama je osobní doporučení kamarádů

Celá rodina rozhodila sítě a hledala mezi přáteli, jestli někdo neví o nějaké stavební firmě, která by měla čas a rozumné finanční požadavky. Jedno doporučení se našlo, známí si práci řemeslníků pochvalovali, takže nebylo dál co řešit. Stačil jeden telefon, odvolání na dřívějšího zákazníka a pan mistr už za týden stál za dveřmi, aby si vše změřil, domluvil a nachystal rozpočet. Ten byl sice o něco vyšší, než si mladí představovali, ale když škrtli některé své sny o moderním bydlení, dalo se to zvládnout. Majitel firmy byl navíc skutečně sympaťák, navíc uměl s ledačím poradit, takže si s ním plácli, sepsali a podepsali smlouvu o dílo a objednávku, pár věcí odstěhovali do sklepa a sebe do dětského pokojíku u nevěstiných rodičů a mohlo se začít. 

Řemeslníci se nezdržují zbytečnostmi

Mohlo, ale nezačalo. Však už nad smlouvou se mladí divili, že rekonstrukce bude trvat čtyři měsíce, když pan mistr říká, že v bytě je práce tak na čtyři týdny. To víte, nemám lidi, vysvětlil vše stručně a jasně. A hned na začátku ty lidi jel nejspíš shánět na Ukrajinu, protože začátek obnovy bytu odložil o tři týdny. Po týdnu začal být doktor práv nervózní, staviteli volal a dostalo se mu dobrého doporučení – jestli to chcete urychlit, tak něco trochu připravte, ať se pak chlapi nezdržují zbytečnostmi. Tatínek mladé paní má naštěstí z dob počátků svého manželství s renovací bytů bohaté zkušenosti, takže se o víkendu se zeťákem pustil do „čištění prostoru“. Rozebrali kuchyňskou linku a včetně sporáku ji postupně vyvozili do sběrného dvora. Když se nic nedělo ani další týden, opět si dali víkendovou fušku, vybourali vanu, odmontovali umyvadlo a všechny baterie a opět jezdili tam a zpět do sběrného dvora. V mezičase namalovali na zdi, kde mají být zásuvky, vypínače a přípojky na televizi a internet, kam přijde v kuchyni sporák a kam dřez, a tudíž voda a odpad. 

Sežeň si sám a spěchej

Pan mistr se byl v bytě znovu podívat, pochválil, jak pěkně to majitel zvládl vyklidit a přidal další radu: „Sedněte si k internetu a vyberte si dveře, obklady, podlahy, umyvadlo, baterie, zásuvky a svítidla. Co si vyberete, pošlete mi mailem, já už to pak objednám a zařídím vyzvednutí a odvoz. Jo a abych nezapomněl – vybírejte zásadně z toho, co najdete v nabídce skladem, co by se muselo objednávat u výrobce, by trvalo několik měsíců, na to čekat nechceme, že,“ usmál se na již viditelné bříško nastávající maminky. Dále oznámil, že slibovaný truhlář, který měl udělat v atypické kuchyni linku na míru, rozhodně nebude mít nyní čas, takže by bylo dobré, kdyby si mladí nechali u některého kuchyňského studia linku udělat sami.

Žádné vzorníky podlah a sanity, žádná nabídka na kuchyň – na to on nemá čas, protože má rozdělaných několik staveb a tohle by ho zdržovalo. A tak přišly na řadu hodiny a hodiny u internetu, cesty po obchodech s potřebami pro domácnost, shánění firmy, která by (opět za rozumné peníze) dodala včas kuchyňskou linku. A zatímco mladí šmejdili a sháněli, tatík se vrátil do mládí a chodil do bytu „připravovat“. Konec konců, co udělá on, to ušetří peníze za řemeslníky, že. A protože mladému panu doktorovi bylo žinantní nechat tchána makat samotného, vzal také do ruky kladivo a dláto.

Moc mu to ze začátku nešlo, ale po dvou večerech, už sundával staré obklady jako profík, tedy lépe řečeno jako zkušená pomocná stavební síla. A tady právě zazněla ona památná věta. Dostavil se totiž na obhlídku pan mistr, aby zase něco poradil. Nalil si z termosky, kterou byli oba jeho nečekaní pomocníci vybavení, trochu kafe, a rozšafně prohlásil: „Pane doktore, vy jste tak šikovnej, kdo by to do vás řek´?“ Pana doktora i jeho inženýrského tchána málem ranila mrtvice. Na tohle jsme studovali na pány? Netřeba asi dodávat, že po práci tentokrát zašli na dělnické pivo a nebylo jedno. Obě manželky zatím doma společně zuřily a svolávaly na pana mistra hromy a blesky. To byl ale pořád teprve začátek, v bytě se ještě neobjevil ani jeden řemeslník… 

Příště dokončení příběhu o rekonstrukci.

Vložil: Ela Nováková