Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

„Která ženská by vydržela všechny ty kraviny, které jsem v životě dělal,“ říkával aneb Divoká jízda Luďka Munzara ve znamení pětek. Tajnosti slavných

31.01.2024
„Která ženská by vydržela všechny ty kraviny, které jsem v životě dělal,“ říkával aneb Divoká jízda Luďka Munzara ve znamení pětek. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní divadlo

Popisek: Luděk Munzar v roce 1967 jako Don Juan, hrabě Miguel z Manary, v dramatizaci historického románu Josefa Tomana

VIDEO Ideální manžel? Spíš zhmotněná vášeň a temperament, jako by čerpal energii z jakéhosi tajemného bezedného zdroje. Bylo ho všude plno, vše dělal hodně rychle a naplno. A když si něco usmyslel, neznal slovo ne. Nikdy mu ale nechyběla slušnost a pokora.

Pět let jako by předurčovalo všechny důležité události v jeho životě. Byl o pět let starší než jeho životní láska Jana Hlaváčová, prožili spolu pět desetiletí, a když ji opustil, musela bez něj žít dál celých dalších pět let. A přesně pět let po jeho smrti jsme se navždy rozloučili i s ní. Luděk Munzar byl mimořádný herec s podmanivým hlasem, ať hrál, přednášel verše či se pustil do vyprávění, zážitek to byl vždy strhující. Byl také vášnivým letcem a stal se mistrem Evropy v automobilových závodech veteránů. Pro svou životní lásku se ale stal především spolehlivým partnerem, pevnou skálou, o kterou se mohla opřít. A takoví chlapi se moc často nerodí.

 

Dědeček automobil:

Klukovský sen

Narodil se 20. března 1933 v jihočeské Nové Včelnici, dětství ale prožil ve Smiřicích, kde jeho otec pracoval ve mlýně. Jeho klukovským snem bylo stát se vojenským stíhačem, k čemuž nejspíš významně přispěly hektické události druhé světové války. „Chtěl jsem na pilotní školu, těšil jsem se, že budu nosit nádhernou uniformu a vznášet se nad oblaky,“ přiznal v jednom rozhovoru. Nakonec ale vystudoval Vyšší hospodářskou školu v Hradci Králové, kde začal hrát ve studentském divadelním souboru Mladá scéna. A tak k motorům a letectví přidal ještě další velkou životní vášeň. V roce 1952 začal studovat na pražské DAMU, ve třídě jedinečného herce a profesora Vítězslava Vejražky. Absolvoval v roce 1956, první angažmá dostal v Mladé Boleslavi, velmi rychle si ale mimořádného talentu všimli v Praze, takže už na podzim roku 1957 stanul poprvé na jevišti Národního divadla. Začínal jako představitel romantických hrdinů a nezvladatelných divochů, časem se ale vypracoval v mistra složitých charakterů.

Televizní hlasatel

V sedmdesátých a osmdesátých letech patřil k osobnostem, které utvářely podobu Národního divadla. Před filmovou kamerou stanul poprvé už jako student, v roce 1956 si zahrál panoše v Krškově filmovém zpracování opery Bedřicha Smetany Dalibor. Vzápětí dostal první velkou příležitost, roli mechanika Františka Projsy v sportovní komedii Alfréda Radoka Dědeček automobil. A jakmile začala vysílat Československá televize, představil se na obrazovce jako hlasatel. Po řadě menších filmových rolí dostal další velkou příležitost v roce 1960, postavu skláře Jirky ve filmové adaptaci divadelní hry Františka Hrubína Srpnová neděle, v níž účinkoval i v Národním divadle. Od počátku šedesátých let pak začal ztvárňovat mnohem komplikovanější charaktery, od kladných hrdinů se přesunul k převážně záporným postavám a televize mu začala nabízet mnohem víc příležitostí než film.

 

Malá noční povídka:

Dětství s vůní benzínu

Vášeň pro rychlá auta měl nejspíš v genech. „Já jsem se do autodílny narodil. Měl jsem strýčka, který měl autodopravu. Od dětství jsem tam pomáhal, takže to nebyl velký skok k těm auťákům,“ prozradil kdysi v rozhovoru pro Český rozhlas. Hitem poválečného období byly tatraplány, jeden z nich dokonce kdysi vezl moji maminku ve svatebním na Staroměstskou radnici. Sice byly vyráběny jen čtyři roky, zaplnily ale i vládní flotilu a patří k legendám z Tatry Kopřivnice. Sportovní vozy ale byly postaveny pouze dva. V prvním zemřel v roce 1951 při závodu do vrchu Ecce Homo Bruno Sojka a z auta nic nezbylo. S druhým havaroval o dva roky později Josef Chovanec, když se pokoušel o rychlostní rekord. Zatímco řidič se jen potloukl, vůz shořel.

Zmrtvýchvstání legendy

Některé zbylé díly Chovancova zničeného vraku se Luďkovi podařilo získat. Původní technická dokumentace vozu sice neexistovala, Luděk byl ale neodbytný, takže je pro něj nakonec znovu nakreslil český závodník a konstruktér Václav Král, s jehož vozy jezdil například i legendární Elvis Presley. Kopie původního vozu pro něj postavili v dílnách kopřivnického muzea, dokončena byla v roce 1987. Vyšperkovaný dědeček automobil měl pod kapotou 135 koní a dokázal jet rychlostí až 225 kilometrů v hodině, což si jeho majitel náležitě užíval a o dva roky později s ním získal titul mistra Evropy v závodech veteránů. „Přes 200 mně naměřili na Monze v jednom úseku. Ale to nejde furt. Zvlášť na těch gumách, co jsem měl. Ono jako tohle auto je přetáčivé. Zatáčka doprava, já volantem doleva. Pořád jsem jezdil ve smyku,“ zavzpomínal.

 

Shakespearovské monology:

Krásná vdova

Poprvé se oženil v roce 1957 s loutkoherečkou a animátorkou Naděždou Musílkovou a měli spolu dceru Johanu. V roce 1969 pak konečně přijala stálé angažmá v Národním divadle Jana Hlaváčová, které jí nabízeli už dřív. Krásná, temperamentní… Bylo jí jednatřicet a měla šestiletou dceru Terezu. Krátce předtím ovdověla, jejího prvního manžela, herce Jiřího Michného, zabila v pouhých 34 letech roztroušená skleróza. Zpočátku prý o další svatbě vůbec neuvažovala, bezhlavě zamilovaný Luděk byl ale mimořádně neodbytný, takže dosáhl svého a v roce 1971 se jim narodila dcera Barbora. „Která ženská by vydržela všechny ty kraviny, které jsem v životě dělal!“ říkával s oblibou. „Nikdy mi nic nezakazovala. A nebylo to pro ni jednoduché, když jsem ráno odcházel na letiště a ona nevěděla, zda se večer vrátím. Slíbil jsem sice, že nebudu dělat akrobacii, ale to je, jako bych jezdil na koloběžce. To samé při automobilových závodech. Jana byla tehdy u toho, když jsem na Nürburgringu dvě stě metrů před cílem cvrnknul o mantinel a vletěl do písku…“

Dietlův slib

Díky náhodnému setkání s uznávaným seriálovým mistrem Jaroslavem Dietlem se zrodila postava, díky níž se v osmdesátých letech navždy zapsal do srdcí televizních diváků. Dietl slíbil, že mu napíše hrdinu takzvaně na tělo, a svůj slib také dodržel. Zrodil se projekt Synové a dcery Jakuba skláře, který patří k Dietlovým nejlepším dílům, a na skláře Jakuba Cirkla, jehož životní osudy seriál mapuje v průběhu šedesáti let, vzpomínal Luděk velmi rád a s vděčností. Od osmdesátek spolupracoval především s televizí, před filmovou kamerou stanul jen výjimečně. Mimo jiné se stal i populárním průvodcem naučných televizních cyklů, například v Paměti stromů či Zpět k pramenům. Jeho přednes byl přímo strhující, takže není divu, že velmi často spolupracoval i s rozhlasem, a nemohl chybět ani v dabingových studiích, například pravidelně namlouval Paula Newmana. A v roce 2000 obdržel Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu.

 

Dnes v jednom domě:

Když se doba vymkla z kloubů

V Národním divadle prožil třicet tři velkolepých sezón, v roce 1990 z něj ale slavní manželé odešli. Na vlastní žádost, protože nesouhlasili se směrem, kterým se činohra začala ubírat. „Můj vztah k Národnímu divadlu byl obrozenecký, národovecký a oni tam začali hrát jako v malém sklepním divadle. Národní divadlo není jen ta budova, to je součást našeho kulturního dědictví. Jestli někdo tu tradici ironizuje a posmívá se jí, tak se posmívá svým předkům,“ prohlásil tenkrát Munzar. S Janou pak začali jezdit po republice s úspěšným pořadem S vůní šminek a benzínu a absolvovali více než 350 vystoupení. Luděk se pokusil i podnikat v automobilových službách, ale pouze krátce. Na jeviště se jako herec už nevrátil, jen tu a tam se věnoval režii.

Soukromé bitvy

S přibývajícími lety ho začala sužovat i řada zdravotních problémů. Už v šedesátých letech se ozvaly vředy na dvanácterníku, v devadesátých zaútočila rakovina na jeho ledviny, o několik let později se přihlásila o slovo rakovina prostaty. Prodělal slabý infarkt, po němž podstoupil operaci srdce, začal trpět bolestmi kloubů a v roce 2013 musel na operaci šedého zákalu. Sám říkával, že ničemu, co ho mohlo potkat, neunikl. Vyčerpávající pro něj bylo i onemocnění milované Jany, která se musela v roce 2011 definitivně rozloučit s herectvím, poté co u ní lékaři diagnostikovali Parkinsonovu chorobu. Po celý život akční a temperamentní dáma nedokázala projevy nemoci zvládnout psychicky a upadla do těžkých depresí.

Něco by opravil

„Pořád jsem někam pospíchal, teď vím, že se to nemá. Byl jsem neustále v kvaltu a některé věci jsem nestačil prožít tak, jak jsem chtěl. Něco bych rád opravil nebo se rozhodl jinak,“ přiznal v roce 2018 v rozhovoru pro Český rozhlas 2. Počátkem srpna ještě spolu manželé zvládli druhou svatbu dcery Báry, která si po desetiletém vztahu vzala kolegu Martina Trnavského. Komorní obřad a oslava jen pro nejbližší byly naplánovány moudře, na zahradě rodinné vily v Modřanech. Spekulace o Luďkově zdravotním stavu se množily, protože na podzim už téměř nevycházel z domu, takže se rodina rozhodla je utnout tím, že zveřejnila na Facebooku domácí vánoční video. Na následky prodělaných vážných onemocnění Luděk Munzar zemřel 26. ledna 2019, v časných ranních hodinách. Přátelé a veřejnost se s ním rozloučili 1. února 2019 v budově Národního divadla, jeho popel byl rozsypán při soukromém obřadu 11. května 2019 na rozptylové loučce zbraslavského hřbitova.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Národní divadlo, Česká televize, Český rozhlas, Luděk Munzar: „…když jsem to slíbil!“, Supraphon)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská