Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Třeba mi to všichni zbaštěj! Napohled naivní svatoušek Šmída dokázal každého darebáka povýšit na hvězdu. Tajnosti slavných

29.01.2024
Třeba mi to všichni zbaštěj! Napohled naivní svatoušek Šmída dokázal každého darebáka povýšit na hvězdu. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Filmové studio Barrandov

Popisek: Bohumil Šmída jako asistent artistky Sylvy Hanzi Carona v kriminálce režiséra Dušana Kleina z roku 1974 Případ mrtvého muže

FOTO / VIDEO Jako darebák dokázal být tak přesvědčivý, že ho dokonce bytná nechtěla pustit přes práh. Přesto bral herectví jen jako „bokovku“. Ve své hlavní profesi byl totiž takový mistr, že se o něj režiséři doslova prali.

Jeho podvodníci, zloději a kriminálníci byl jedineční, výkony Bohumila Šmídy skvěle vystihuje staré pořekadlo Jdu a dělám blbýho a třeba mi to všichni zbaštěj. Svatouškovskou naivitu a nevinnost uměl zahrát tak mistrně, že v tom neměl konkurenci. Dokázal být tak přesvědčivý, že ho dokonce jednou během natáčení nechtěla bytná pustit do domu. Nejspíš si ho vybavíte jako obstaravatele pohřbů i odcizených starožitností Felixe Pacínka z legendární kriminálky Jaroslava Macha Nahá pastýřka či neméně úspěšné „Rakev ve snu viděti…“. Režiséři se ale o něj doslova prali především kvůli jeho hlavní profesi, druhého tak perfektního produkčního by totiž sotva sehnali. „Produkce je práce, kterou se buď naučíte za čtrnáct dní, nebo nikdy!“ říkával muž, který se narodil před sto lety.

 

Právník účetním

Narodil se 16. ledna 1914 v pražských Nuslích do rodiny obchodníka s textilem. Vystudoval klasické gymnázium, už tenkrát ale stanul poprvé před kamerou. Na plátně se představil publiku v roce 1932 jako jeden ze studentů ve filmu Vladislava Vančury Před maturitou, pak si zahrál v řadě dalších filmů třicátých let, z nichž byla většina už zapomenuta. Po maturitě studoval čtyři roky práva na Karlově univerzitě, kvůli uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939 ale studium krátce před vysněným cílem nedokončil. Nutně potřeboval práci a shodou náhod se dostal k filmu. Nejprve jako fakturant české půjčovny americké produkční společnosti Radiofilm, poté pracoval jako produkční pokladník u českých filmových společností Slavia-film a Pragfilm. A ve světě filmu zůstal i po zestátnění československé kinematografie.

Mistr produkční

Postupně zastával řadu funkcí ve Filmovém studiu Barrandov, v roce 1947 se stal vedoucím výroby, časem pak stanul ve spolupráci s dalšími osobnostmi v čele tvůrčí skupiny. Několik let dokonce působil na Barrandově jako ředitel a pracoval i pro Krátký film. Pro diváka je šéf produkce jen jedním z řádků ve výčtu jmen v závěru filmu, pro režiséra ale člověk přímo nenahraditelný. Na něm závisí úspěšný průběh natáčení, musí zajistit, aby všechno a všichni byli vždycky včas na správném místě. Sladit časové možnosti všech herců, odborného personálu a techniky, zajistit zázemí i potřebné služby, od elektrických generátorů přes ubytování a stravu až po poslední rekvizitu. Sestavit velký „jízdní řád“, podle nějž všechno vždycky klapne přesně jako orloj na radnici. Když si v titulcích spočítáte, jaká spousta lidí se na zrodu jediného filmu podílí, je to manažerský výkon přímo mistrovský.

 

Šmída_Jeden z nich je vrah

Řidič Jan Krása v kriminálce Dušana Kleina z roku 1970 Jeden z nich je vrah; foto Filmové studio Barrandov

O role prosit nemusel

Bohumil Šmída byl jako produkční mimořádný a jedinečný, k tomuto tématu také vydal několik publikací a své zkušenosti předával i jako pedagog. Od roku 1955 byl vedoucím katedry filmové a televizní produkce na FAMU, stal se autorem několika učebnic a dohlížel jako pedagogický poradce na vznik řady studentských filmů. I když obdivoval film jako médium a ze studentských let měl i určité zkušenosti s herectvím, v pozdějších letech práci před kamerou nevyhledával. Nezbýval mu totiž na to ani čas. Režiséři si ho ale nakonec vždycky našli sami. K skvělému ztvárnění „záporáků“ a vyloženě nesympatických typů mu pomáhala tvář a zvláštní měkký, až úlisný hlas.

Zapomenutý textař

Například v roce 1958 mu tehdy začínající Zbyněk Brynych nabídl roli ve svém debutu Žižkovská romance, Šmída ale odmítl. Vzápětí ale stanul po boku Marie Rosůlkové v Krškově dramatu ze života současné mládeže Cesta zpátky a hned v následujícím roce ztvárnil složitou psychologickou postavu soukromého zemědělce Malce v dramatu podle knihy Ivana Kříže Velká samota. Ve stejné době se zcela výjimečně pustil i do jiné umělecké oblasti a složil texty k písním pro válečné drama Vladimíra Čecha Černý prapor. V následujících více než dvaceti letech obohatil svým realistickým a svérázným hereckým projevem zhruba čtyřicet projektů různých žánrů i režisérů.

 

Slečny přijdou později:


Jedinečný padouch

Diváci si ho uložili do pomyslné škatulky coby představitele různých politováníhodných delikventů, skutečných, nebo jen podezřelých, jeho postavy ale bývaly často dabovány, protože nebyl školeným hercem. Takové ztvárnil například v detektivce Kde alibi nestačí nebo v Machových kriminálkách Nahá pastýřka a Rakev ve snu viděti. S Jaroslavem Machem pak pracoval v roce 1970 ještě na filmu Na kolejích čeká vrah a objevil se i v dalších detektivních příbězích. Vedle čistě negativních postav vytvořil také řadu sice malých, ale vždy rázovitých figurek a pochopitelně se objevil i v dlouhé řadě televizních inscenací a seriálů. Nikdy ale nepřekročil rámec epizodní role. Mimo jiné si zahrál například šéfa televize v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, poručíka VB v komedii Zlatá svatba či pána se psem v Herzových Holkách v porcelánu.

Ani bytná ho nechtěla

Na svého laskavého a prvorepublikově zdvořilého podvodníčka Pacínka vzpomínal i ve své knížce Jeden život s filmem. „Dávno před natáčením jsem se s Pacínkem procházel po vltavském nábřeží, pražskými uličkami i parky, jezdil s ním tramvají, anebo s ním sedával na zaplněné tribuně fotbalového stadionu a mumlal si tiše pro sebe jeho typickou řeč. Když jsem se postavil před kameru ke svému prvnímu záběru, zdálo se mi, že jsem tu postavu našel. Točili jsme pak v hostivařském ateliéru i na zámku Orlík a žili si celou tu dobu jako spokojená rodina,“ vzpomínal. Také velmi rád vyprávěl, jaké rozčarování prožila paní na náměstí, když u ní zazvonil s tím, že u ní bude bydlet. „Jéžišmarjá, já jsem říkala, aby mi sem dali pana Högera nebo pana Růžka. Je to takovej krásnej sváteční pokoj, všechno čistě povlečený, a voni mi pošlou vás!“ nedokázala ovládnout zklamání, tím spíš, že měla Šmídu podvědomě spojeného právě s Pacínkem. Nemohla totiž ještě tušit, že právě on svým osobitým smyslem pro humor dodá natáčené detektivce ten správný šmrnc.

 

Šmída_Pěnička a paraplíčko

Kasař Mlíko v nestárnoucím příběhu z prostředí pražské galerky Pěnička a Paraplíčko; foto Česká televize

Podpora nové vlny

Jeho působení v manažerských funkcích mívalo často politický podtext, v čele Barrandova stál v nelehkých padesátých letech a za svou činnost získal i státní vyznamenání. Musím ale připomenout, že se jako produkční později podílel na vzniku celé řady zásadních děl československé kinematografie. Ve svých tvůrčích skupinách produkoval nejeden významný snímek nové vlny šedesátých let, ať už to byly v roce 1967 Menzelovy Ostře sledované vlaky, o rok později Všichni dobří rodáci a řada dalších. Svůj život a zkušenosti poté shrnul v roce 1980 v knize Jeden život s filmem. Naposledy si zahrál v roce 1989 jednoho ze štamgastů saloonu v rodinném westernu režiséra Zdeňka Sirového Cesta na Jihozápad, natočeném podle literární předlohy Jacka Londona. Zemřel krátce po natáčení, 6. března 1989.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Encyklopedie Prahy 2, Český rozhlas, Česká televize, Bohumil Šmída, Jeden život s filmem)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská