Případ prokletého mlýna, z praxe psychotronika Josefa Schröttera. Záhady života
28.01.2024
Foto: Záhady života
Popisek: Psychotronik Ing. Josef Schrötter
Neznám nikoho, komu by se nelíbilo v malebné krajině jižních Čech. Tento kout naší vlasti je vyhledávaným místem nejen pro výlety, ale i odpočinek. Vždyť kolik Pražanů se může pochlubit tím, že mají chalupu v jižních Čechách? V jednom koutu tohoto regionu, nedaleko Strakonic, je tajemné místečko jako z pohádky a na něm stojí starý mlýn. Klapot mlýnského kola zde sice už dávno ztichl, ale jinak je to tu nádherné. A právě v tomto mlýně se téměř dvě století děly velmi zvláštní věci.
Podle mé zkušenosti přichází každá choroba do života lidí hlavně proto, aby je upozornila, že jim jejich konání, myšlení apod. zkrátka neprospívá. Málokdo si však při první větší zdravotní anomálii uvědomí, že by příčinou mohl být on sám. Víte, většinou hledáme chyby někde jinde a požadujeme, aby veškerou práci na uzdravení za nás odvedl pan doktor nebo léčitel. Jsou ale věci, které za nás nemůže vyřešit nikdo. Ty musíme udělat sami.
Bolestné nitky osudu
Mlýn patří jednomu manželskému páru. Paní nemohla přijít do jiného stavu, a proto jsem byl požádán, abych jí pomohl. Zjistil jsem u ní energetickou nerovnováhu na ženských orgánech, a když už se výsledky léčení konečně začaly projevovat, přihodilo se obyvatelům mlýna neštěstí. Kolem mlýna se točí trať a je tu nechráněný železniční přejezd. Manželé jednoho rána jeli autem do práce a byli zachyceni projíždějícím vlakem.
Paní byla při srážce těžce zraněna a musela být letecky převezena do pražské nemocnice. Zoufalá rodina se na mě obrátila s prosbou, zda bych na ni mohl energeticky zapůsobit, aby co nejdříve došlo k zlepšení stavu. Souhlasil jsem, ale když jsem se na ni napojil, musel jsem odmítnout se slovy: „Nemohu, protože ona nežije.“ Volali hned do nemocnice, a tam jim řekli, že je v kritickém stavu, v bezvědomí a na přístrojích. Nechápali mé předchozí sdělení, a tak jsem se jim to snažil lépe vysvětlit: „Neřekl jsem, že je mrtvá, ale že nežije, a to je rozdíl.“ Neměl jsem v tu chvíli totiž povolení na ni jakkoliv energeticky působit, a tak nám všem nezbývalo než čekat. V těchto těžkých chvílích jsem pak měl konkrétní vizi, která mě přesvědčila, že na mlýn kdysi dávno dopadla těžká kletba, a tato tragická nehoda byla jen jedním z mnoha jejích důsledků.
V té vizi jsem spatřil mrtvé miminko a ženu, jež celé stavení proklela. Byla to zřejmě děvečka, která mlynáři nedokázala odpustit, že se o jejich dítě lépe nepostaral. Tento muž už pak žádné další vlastní dítě neměl, ale později se ujal jednoho sirotka. Přijal jej za vlastního, chlapce nechal vystudovat a nakonec mu mlýn odkázal. Mlýn byl tedy podruhé proklet sestrou dotyčného mlynáře, protože předpokládala, že jeho majetek podědí jeden z jejích synů. Nad objektem se tak vznášela kletba dvojnásobná. Spojil jsem se tehdy ještě se dvěma jasnovidnými kamarádkami, které navíc spatřily i jakési kopnutí koněm. Chtěl jsem tomu všemu přijít na kloub.
Smůla přichází v červnu
Požádal jsem rodinu, aby na základě obecní kroniky, kroniky mlýna a pamětí, jež se předávaly v rodině, sestavili chronologii životních osudů ve mlýně. Historie sahala až do 18. století, kdy byl mlýn vystavěn. A co se zjistilo? Střídala se tam různá neštěstí. Například jeden z bývalých mlynářů měl čtyři děti a o všechny své mužské potomky přišel. Jeden zemřel v čtyřiadvaceti na tuberkulózu, druhý při porodu i s matkou. Jedna z dcer byla bezdětná, ale druhá měla syny dva, a jak jsme zjistili, byla to právě tato žena, která proklela mlýn dokonce potřetí.
Kletba ve mlýně doléhala především na muže. Došlo zde ke kopnutí koněm do hlavy, nejdřív mlynáře, a pak jeho pomocníka. Pak stavení začalo negativně působit na všechny rodinné příslušníky majitelů. Každý rok, především v červnu, se do jejich životů vkrádalo jedno neštěstí za druhým. A přesto nikdo dlouho neviděl souvislosti.
Strýc současného majitele zahynul počátkem léta, sražen vlakem na druhém přejezdu u mlýna. Další strýc měl úraz na kole a vyvinula se u něj těžká schizofrenie. V jiném roce, ale v stejném období, upadla teta majitele zdejšího mlýna, zlomila si nohu v krčku a v nemocnici krátce na to zemřela. Bratr majitele měl v deseti letech nádor na mozku. První příznaky se u něj objevily opět koncem června.
A ve výčtu zdravotních problémů můžeme pokračovat. Dědečkovi byla v té době diagnostikována rakovina a v srpnu zemřel. Současný majitel mlýna spadl v dubnu při ořezávání větví ze stromu a měl úraz na hlavě. To bylo zřejmě první varování. O dva měsíce později se pak stalo ono uvedené neštěstí na přejezdu a všechna smůla (i spousta dalšího zla) se odehrávala v červnu, na začátku léta.
Rodina chtěla vědět proč. A především ji zajímalo, jak to konečně zastavit. Doporučil jsem, aby se sešla a provedla obřad, který jsem jim i podrobně v krocích popsal. Později mi vyprávěli, že na jeho konci náhle slyšeli houkání lokomotivy. Když pak zjišťovali u výpravčích, zda kolem stavení tou dobou jel vlak, zjistili, že žádný neprojížděl. Šlo o znamení, že prosba o odpuštění byla přijata?
Nepodceňujme to, co říkáme
Prokletí je jako časovaná bomba. V posledních sto letech se utvářel tvrdý materialistický pohled na svět, na život a na člověka. To, že tady mimo těla fyzického existuje ještě duch a duše, bylo označeno za pavědu a báchorky. Dříve byli lidé, kteří o tom hovořili, nařčeni z čarodějnictví, dnes nás pro změnu označují za šarlatány. Podobnost čistě náhodná?
Za hranicemi naší republiky je však situace trochu jiná. Po celém světě už vědci začínají docházet k poznání, že takzvanými hraničními jevy je třeba se zabývat. Zahrnují vše, co ještě nedokážeme vysvětlit na základě námi dosaženého stupně poznání. Ukazuje se, že některé věci fungují, aniž jsou schváleny zákonem, normou nebo vyhláškou. A stále častěji docházíme k prozření, že každá myšlenka je energie.
Přitom může jít o myšlenku dobrou i špatnou. Jejich prostřednictvím můžeme k někomu vysílat signály, že s ním soucítíme a že bychom chtěli, aby se mu vše podařilo. Myšlenkou ale můžeme i ublížit. A nejhorší ze všeho je vyřčení prokletí, které dokáže zničit i celé generace. Jde o informaci, vloženou pomocí onoho magického slova proklínám do obrovského množství negativní energie. Příkazová informace je pak přenesena na dané místo a do informačního pole. A poté je spuštěn mechanismus jejího účinku – program.
Přesný mechanismus spuštění zatím neznáme. Z výčtu podobných případů je ale vypozorováno, že se neštěstí dějí v době, kdy bylo prokletí vyřčeno, nebo se týkají toho, k čemu bylo vztaženo, například když někdo vyřkne přání, aby na určitém místě nebyl už nikdo šťastný. Pak se jakákoliv běžně radostná událost poměrně snadno změní v problém, hádky, nedorozumění a nenávist.
V tomto mlýně došlo k několika prokletím a všechna dohromady vládla obrovskou silou. Zajímavé na tomto případu bylo, že tímto programem byli ovlivněni i vzdálení příbuzní majitelů mlýna. Ptáte se, jak se vůbec dá takové prokletí zrušit? A kdo by to mohl dokázat?
Odpověď zní: Zrušit prokletí dokáže jen ten, koho se týká. Lehce se to vysvětluje jednomu člověku, ale hůře deseti členům rodiny, jako v tomto případě. Ne všichni pochopí vážnost situace a možné následky i ve svém životě. V tomto případě obřad na počátku odmítli dva rodinní příslušníci, ale po pěti dnech se i oni přidali k těm, kteří chtěli zbavit mlýn, jeho majitele i ostatní příbuzné dalšího trápení. U těchto energií nepomůže žádné násilí, pozitivní energie musí být zkrátka silnější než negativní. To byla jediná cesta, která vedla k odstranění zla ve mlýně. Paní majitelce byl znovu navrácen život a ve mlýně žije se svým mužem dál. Cítí se o poznání lépe, jako by ve mlýně opět vyšlo slunce. A mají na paměti, že všechno nové, co k nim teď přichází, už je jen v jejich rukou…
Převzato z časopisu Záhady života
_20240128.jpg "Záhady života")
Vložil: Redaktor KL