Filmová máma Tomáše Holého hledala lásky před kamerou aneb Proč zmizela věčně zamilovaná česká Bardotka. Tajnosti slavných
22.01.2024
Foto: Se svolením Národní filmový archiv
Popisek: Jana Brejchová jako Jarmila Straková se svým filmovým synem Vaškem v dobrodružném filmu Na pytlácké stezce, druhém dílu nejúspěšnější filmové série pro děti
VIDEO Osudových mužů, kteří zanechali stopu v životě jedné z nejkrásnějších plavovlásek naší kinematografie, bylo pět a jejich seznam zahrnuje jenom slavná jména. Příčinou ale nebyla vypočítavost. Kde jinde se mohla mimořádně žádaná herečka seznámit, když ne na place?
Davy mužů jí ležely u nohou, právem si vysloužila přezdívku česká Bardotka. Mnohem víc, než jen krásu, má ale Jana Brejchová společného s legendární hollywoodskou hvězdou Liz Taylor. Velmi snadno podléhala citům, které jí předepsal scénář. Na rozdíl od Liz, která měla na kontě osm manželství, se tak bezhlavě nevdávala, stejně jako ona ale byla vlastně neustále zamilovaná. A když jí na srdce zabrnkal někdo další, řítila se za láskou hlava nehlava a nechávala po sobě spoušť. Leckdo ji za to kritizoval, říkali o ní dokonce, že je jednoduchá. Nic v životě ale není černobílé.
Vlčí jáma:
Roztomilá školačka
Narodila se 20. ledna 1940 v Praze jako druhá z osmi dětí, z nichž se dospělosti dožilo šest. Dlouho se říkávalo, že původně pracovala jako prodavačka v mlékárně, kde ji úplnou náhodou objevil jistý režisér, zapšklé soudružky k tomu s oblibou dodávaly, že pro náročnější profesi neměla buňky. Ve skutečnosti to bylo jinak. Hereckou kariéru totiž odstartovala už v třinácti letech díky režiséru a scenáristovi Ladislavu Helge, který tenkrát právě začínal na Barrandově jako asistent a pomocný režisér legendárního Jiřího Krejčíka. A jen mimochodem, byl prý jedním z mála členů štábu, na kterého svérázný extrovert na place nikdy neřval. V roce 1953 dostal za úkol najít představitelku Píďalky pro drama Jiřího Sequense o životě dělnických dětí za první republiky Olověný chléb. A v kobyliské základní škole mu padla do oka Jana.
Maturitu nestihla
S touhou po vzdělání to u Jany nebylo příliš horké, nejspíš k tomu přispěla velká rodina a potřeba, aby starší potomci co nejdřív začali přispívat do domácího rozpočtu. A jsme znovu u drbů o mlékárně. Po ukončení osmiletky totiž nešla ani do učení, ale rovnou do pražského Laktosu, nikoli ale jako prodavačka. Začínala jako písařka a brzy povýšila na sekretářku. Po třech letech se ale vrátila před kameru. Vzpomněl si na ni totiž režisér Václav Gajer a nabídl jí postavu Kamily v dramatu o mládeži na scestí Vina Vladimíra Olmera. Poté dostala ještě dvě menší role, a pak to přišlo. V roce 1957 ji scenárista a režisér Jiří Weiss obsadil jako schovanku Janu v dramatu Vlčí jáma, natočeném podle stejnojmenného románu Jarmily Glazarové. Jana se rázem stala největším talentem českého filmu konce padesátých let, další nabídky se jí jen hrnuly, takže práci v kanceláři definitivně pověsila na hřebík.
Král a žena:
Štěstí na režiséry
Stala se nejobsazovanější herečkou své generace, sklízela obdiv i ceny na domácích i zahraničních festivalech. Na herecké vzdělání už jí čas nezbyl, měla ale štěstí na režiséry, kteří ji dokázali vést. A k tomu je třeba přičíst i mimořádnou učenlivost, talent a pokoru, bez nichž by se sotva stala už v roce 1958 Herečkou roku. Jedním z nich byl i legendární Miloš Forman, který si ji vyhlédl pro jednu z hlavních rolí v komedii Štěňata, k níž napsal scénář. A sotva oslavila osmnáctiny, už si ji vedl na radnici. Jenže narazili na častý problém, neměli kde bydlet. Nakonec našli malý azyl v kanceláři ve Všehrdově ulici. K potížím s bydlením se ale časem připojila Formanova nevěra s baletkou z Laterny magiky, s níž se mladičká Jana nedokázala vyrovnat, takže po necelých čtyřech letech byl s manželstvím konec.
Svatba natruc
Téměř okamžitě po rozvodu se znovu vdávala, natruc Formanovi si vzala německého herce Ulricha Theina. Vzápětí otěhotněla, dítě ale porodila ve vysokém stupni těhotenství mrtvé. O této životní tragédii dlouho odmítala mluvit, později říkávala, že to byl nejspíš trest za ukvapený rozvod. Pochopila, že vdávat se bez lásky, jen aby ukázala bývalému partnerovi, že je o ni zájem, rozhodně není dobrý nápad, a do roka byla rozvedená podruhé. Do dalšího manžela, legendárního Vlastimila Brodského, se bláznivě zamilovala jako divačka, poprvé ho viděla excelovat na jevišti Divadla na Vinohradech v Čapkově Válce s mloky. V roce 1964 se vzali a o čtyři roky později porodila jedinou dceru Terezu. Jenže oba byli právě na vrcholu kariéry a dítě se do jejich pracovního rozvrhu vměstnávalo velmi obtížně.
Jeden ze soubojů:
Víkendoví rodiče
Nakonec o Terezku pečovala od jejích šesti měsíců až do šesti let Janina sestra, teta Blanka. „U Blány na Zlíchově jsem si rychle zvykla, tam byl fajn život. Z tetiných dětí se stali moji sourozenci, jezdili jsme s kárkou na dříví a topili jím v kamnech... Rodiče občas přijeli v neděli na svíčkovou nebo si mě brali na víkendy… V posledních letech zjišťuju, že tu dobu s maminkou vidíme každá úplně jinak a obě své verzi věříme. Ať je to, jak chce, když si mě v sedmi letech rodiče vzali nastálo... Což o to. Jenže nějaká chytrá hlava přišla na to, že bych se teď naopak neměla vídat s tetou a jejími dětmi, snad abych si od nich dokonale odvykla. Trvalo to rok a bylo to kruté. Mám v životě pár takových temných míst, kdy se všichni zúčastnění chovali naprosto nelogicky. Včetně mě,“ zavzpomínala Tereza v knize Moje máma Jana Brejchová.
Osudný Karlštejn
Slavní manželé se spolu zahráli v řadě projektů, až v roce 1973 přišla osudná Noc na Karlštejně. Zatímco před kamerou se odehrávala láskyplná romance legendárního panovnického páru, v zákulisí se do představitelky královny Elišky Pomořanské zamiloval někdo jiný, Jaromír Hanzlík alias císařský šenk Pešek Hlavně. Začal ji dost tvrdě uhánět, přestože byli s Brodským přátelé, dokonce sdíleli divadelní šatnu. Hanzlík manžele často navštěvoval i doma, oči měl jen pro Janu a Brodský předstíral, že to nevidí. Možná ve skrytu duše doufal, že tak předejde zbytečné konfrontaci a rozbouřené emoce se časem zklidní. Jenže pak se k nim Hanzlík nastěhoval a Jana byla bezhlavě zamilovaná, takže krátce nato milostný trojúhelník opustil a v roce 1975 se oficiálně rozvedli. „Rozešli jsme se po vzájemné dohodě. Oba jsme pochopili, že ona mě nemůže vystát,“ prozradil Vlastimil Brodský později v knize Herecká manželství.
Noc na Karlštejně:
Snaha s city neladí
Jana začala žít s Hanzlíkem, a přestože ani tento vztah nebyl idylický, vydrželi spolu třináct let. S autoritativním Jaromírem ale měla od počátku problémy Tereza, a později i její matka „Snažila jsem se, ale snažení nepatří do citové oblasti. Tam je snaha marná. Přišla jsem s nápadem, že pojedeme na tři měsíce do Ameriky. Jaromír měl kamaráda Andyho v Montrealu, tak jsme nejdřív jeli do Montrealu, pak jsme to měli domluvené u mého bratra v Bostonu, pak u Miloše v New Yorku a tak dál. Prostě všeobecné nadšení. Po týdnu v Montrealu jsem se s Jaromírem rozešla,“ přiznala v rozhovoru pro idnes.cz. „Ráno jsem se probudila, dala jsem nohy na zem, sedím na posteli a dívám se z okna. Začínal hezký den. A najednou se za mými zády ozve: Prosím tě, jak se to tváříš? V tu chvíli jsem si řekla: Jano – konec! Pryč! On na tebe nevidí a nelíbí se mu, jak se tváříš. Bylo to, jako když se říznete a víte, že zůstane jizva. Druhý den jsem byla u bratra v Bostonu. Konec.“ Sice se prý trochu klepala, dostavil se ale pocit úlevy.
Jano, nepij tolik
Posledního partnera, herce Jiřího Zahajského, přebrala své kamarádce, hlasatelce Kamile Moučkové. Vzali se v roce 1993 a Moučková jí to nikdy neodpustila. „Jsme stejná generace, viděli jsme stejné filmy, četli stejné knížky, oba jsme Kozorozi, prostě jsme spolu hráli kuličky, i když každý na jiném dvorku,“ vysvětlila. „Přeskočila jiskra a neřeknu vám, proč a jak je to možné. Třicet let jsme spolu chodili na kafe, mohli jsme spolu trávit noc v jedné posteli – a nic! No a teď mi vysvětlete, co se to stalo! Přišel Silvestr, slavíme venku, rachejtle, připíjím si se všemi okolo, s každým, pak přijde Jirka a říká: Tebe si nechám nakonec, pak mě políbil a... mně se zatočila hlava. Říkám si: Jano, nepij tolik, vždyť se ti točí hlava. No, už ve mně ten pocit zůstal.“
Zánik samoty Berhof:
Tvrdohlavá pacientka
Když Jiří Zahajský o čtrnáct let později zemřel, stáhla se do ústraní. Začaly ji opouštět síly, kvůli odumírání bílé kůry mozkové byla v dlouhodobé péči rehabilitační nemocnice v Berouně. Když si v roce 2015 zlomila nohu v krčku, zařídila Tereza přesun do léčebny dlouhodobě nemocných v pražském Motole. Návštěvy přátele začala odmítat, košem dostal i Jiří Bartoška, který ji zval na filmový festival do Karlových Varů s tím, že bude mít zajištěn veškerý komfort v luxusním Grandhotelu Pupp. „Má poměrně značný neurologický nález, takže je připoutána na lůžko. Je ležící pacient,“ přiznala v rozhlasu Tereza s tím, že ale rozhodně na tom není tak špatně, jak občas informují média. „Máma sice leží, ale pořád se zajímá o aktuální dění, ráda si čte, dívá se na televizi. Není dobře, když se dokola mluví o jejím špatném zdravotním stavu, protože tak to není.“ Na rozdíl od dřívější záplavy „zaručených“ informací ale letos všichni pozapomněli, že někdejší úchvatná kráska českého filmu oslavila v sobotu 84. narozeniny. Napravme to tedy a alespoň touto cestou posíláme Janě Brejchové upřímnou gratulaci.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Český rozhlas, Česká televize, DVTV, iDnes.cz, Tereza Brodská: Moje máma Jana Brejchová, Michaela Remešová, Roman Schuster: Herecká manželství)
Vložil: Adina Janovská