Jak Vlasta Burian našel nejlepší komičku a proč se Věra Ferbasová stala černou ovcí rodiny. Tajnosti slavných
17.01.2024
Foto: Se svolením Národní filmový archiv
Popisek: Věra Ferbasová jako nemanželská dcera profesora Karase v bláznivé komedii Mravnost nade vše. Martin Frič ji natočil během jediného týdne jako „film na rybu“, na přilepšenou pro zaměstnance Barrandova o vánočních svátcích.
VIDEO Jako jedna z mála zbožňovaných hvězd odmítla hrát za druhé světové války v německých filmech, nikdy o ní nekolovaly pomluvy ani lechtivé historky. Její jediní příbuzní se na ni sice rádi dívali, v reálném životě se ale tvářili, jako by neexistovala.
Bezprostřední, neustále usměvavá, s mimořádným smyslem pro humor a situační komiku. Jedinečná Věra Ferbasová, drobná plavovlasá naivka s očima i postavou panenky na hraní, se stala největším ženským komikem první republiky. Přesto zůstala ke konci života úplně sama a zpravidla se uvádí, že už příbuzné neměla. Až léta po její smrti jsem se dozvěděla, že to nebyla pravda. Moje babička byla jednou z jejích dvou sestřenic, které ji přežily dokonce o pár desetiletí. Její filmy je sice bavily, nad „komediantkou“ ale ohrnovaly nos a dávno tomu, co s ní navždy přerušily veškeré kontakty. Nejspíš úřadovala závist, takže paní Morálka kráčela městem.
Uličnice:
Třídní komediantka
Najdete ho snad v každé třídě, divocha, který má na všechno odpověď, třídního komedianta, nad jehož kousky se spolužáci válejí smíchy a učitelé si leckdy zoufají. Při vyslovení jejího jména se právem kdekomu okamžitě vybaví film Uličnice. Narodila se 21. září 1913 v Sukoradech u Jičína a v druhé třídě se s rodiči přestěhovala Plzně, kde otec učil na střední škole. K jeho žákům patřil mimo jiné i nezapomenutelný Miroslav Horníček. Na gymnáziu okamžitě přebrala roli nejbujnějšího děvčete ze třídy, starajícího se o zábavu ostatních. Spolužačky ji zbožňovaly, profesorky její kousky tolerovaly. Jednou ale ztratila na tanečním večírku pojem o čase, přetáhla večerku a hrozilo jí vyloučení, takže raději hned přestoupila na obchodní akademii. Naučila se psát na stroji a stenografovat, což se jí později velmi hodilo, užívala si ale i jiných radostí. Například vyhrála soutěž o královnu krásy a jako Miss Plzeň ji vozili po městě v ozdobeném kočáře.
Kouzlo nechtěného
Po maturitě se ucházela o místo sekretářky v Divadle Vlasty Buriana, a když Burian osobně prověřoval její znalosti a dovednosti, nakonec zkoušku zakončil slovy: „A co kdybys to, holka, zkusila na jevišti?“ Poprvé zaskočila ve hře Pronajme se balkon za populární Anny Ondrákovou, která náhle onemocněla. Diváci se bavili tím, jak zmateně hledala skuliny mezi texty kolegů, kam by svou replikou napasovala. Nakonec scénu ukončila tím, že mrskla kabelkou o zem a utekla z jeviště. Hlediště jásalo, zafungovalo kouzlo nechtěného. Zrodila se potrhlá komička, kterou filmaři hbitě využili, možná až zneužili. Věra byla prostě taková. Na potřeštěného žabce se publikum přímo hrnulo a ona ho hrála stále dokola, až do omrzení.
Panenka:
Svatební komedie
Před kamerou dostala první štěk ve dvaceti letech v romantickém hudebním filmu V tom domečku pod Emauzy, k němuž napsal scénář symbol českého národa Karel Hašler, a stala se jednou z nejoblíbenějších komiček třicátých let. Přestože ji kritika často „stírala“ za různé nedostatky, nenechala se odradit, a výsledkem byly kasovní úspěchy, od Mravnosti nade vše přes Uličnici až po film Panna. Scenáristé jí „šili“ role na tělo, jejími filmovými partnery byly takové hvězdy, jako Karel Lamač, Hugo Haas, Oldřich Nový, Raoul Schránil, Ladislav Boháč či Jiří Dohnal, s nímž hrávala nejčastěji. Za války se provdala za architekta Josefa Pálku a ani její svatba se neobešla bez komicko-dramatické předehry. Vpředvečer totiž hrála v jednom moravském městečku, kde s ní byl i snoubenec, a po představení je jeho známý měl odvézt na nádraží. Jenže nedorazil, takže Věra vytáhla z postele majitele místní autodílny. A vlak měl naštěstí, jak už to tak za války (a nejen tehdy) bývalo, zpoždění.
Úkryt před nacisty
V Praze se pak konala velkolepá svatba, vždyť se přece vdávala zbožňovaná filmová hvězda. Až do roku 1942 si temperamentní blondýnka zahrála ve více než čtyřiceti filmech, naposledy v komedii Zlaté dno, v níž už pouze sekundovala Vlastu Burianovi. A pak jako když utne. „Němci si přáli, abych hrála v německých filmech, což jsem pochopitelně nechtěla. Tak to nakonec vyřešil můj manžel, který řekl: Ne, když jsi vdaná, nemusíš hrát vůbec. A tak jsem už od roku 1942 nehrála v ničem,“ vysvětlila své válečné odmlčení v rozhovoru pro Pozitivní-noviny. Ani po osvobození se jí ale neulevilo. Začas za ní kolegové přišli s tím, že by měla být také politicky organizovaná. „Já politice nikdy nerozuměla, a tak, protože jsem bydlela na Václavském náměstí, šla jsem se přihlásit tam, kam jsem to měla nejblíž – do strany národně sociální…“ přiznala v rozhovoru Ondřeji Suchému.
Jáchyme, hoď ho do stroje:
Osudová chyba
Ať už to bylo pravda, či nikoli, výsledek byl jednoznačný. Spáchala tím neodpustitelný přešlap, jehož následky nebyly ani trošku vtipné. „Brzy nato nám zkonfiskovali majetek, sebrali byt, zaplatili jsme půl milionu pokuty, manžel byl na čtyři roky zavřenej, a když jsem se odstěhovala k mamince, u které tenkrát bydel také můj bratr s rodinou, vystěhovali nás nakonec i z bytu maminčina, ačkoliv ta neměla s politikou nikdy nic společného,“ vzpomínala na nejkrušnější životní období. „Nabídli nám bydlení na slezských hranicích, jednu místnost, bez sklepa a bez půdy. Do čtrnácti dnů se vystěhovat. Matka se z toho roznemohla, takže nám to nakonec prodloužili ještě o týden. Pak jsme se odstěhovali do Nového Jičína, a tam teprve sháněli nějaký byt.“
Krkolomný návrat
Od poloviny padesátých let žila s manželem v Ládví u Prahy v domku, který kdysi užívala jako letní byt Růžena Nasková. Bydleli tam s kocourem Rumcajsem a psem Hafíkem, psí slečnou, kterou kdosi vyhodil a Věra se jí ujala. Poválečná kinematografie ji zanedbávala, takže znovu stanula před kamerou až po šestnácti letech. Naštěstí k ní byla milosrdnější alespoň televize. Teprve v šedesátých letech se vrátila se na jeviště v Činoherním klubu i k filmu. Jenže ty kvalitnější, Případ pro začínajícího kata a Skřivánci na niti, skončily v trezoru. Naposledy si zahrála tetičku v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje. Bohužel byla příliš důvěřivá, takže po manželově smrti přišla nejen o mnoho pokladů, ale také o dům v Ládví a musela se přestěhovat do garsonky na sídlišti. V poslední hodině byla úplně sama, teprve po pár dnech si sousedé uvědomili, že ji už delší dobu neviděli. Legendární Uličnice zemřela 4. srpna 1976 v necelých 63 letech a odpočívá na hřbitově v Jičíně.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Pozitivní noviny, Šemanovice.cz, Město Jičín, Rudolf Mihola: Věra Ferbasové – Nejen o smutném konci veselé herečky)
Vložil: Adina Janovská