Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Posel z hvězd. Sobota Jaromíra Janáka

komentář 13.01.2024
Posel z hvězd. Sobota Jaromíra Janáka

Foto: Pixabay

Popisek: Hvězdy, ilustrační foto

Zvonek zazvonil uprostřed snové noci, jakoby někde hluboko ve mně. Měl jsem v sobě prášek na spaní, a tak mi chvilku trvalo, než jsem si uvědomil, co se děje.

„Vy jste ňákej Jaromír Janák, zpěvák, co zpíval v divadle a na koncertech?“ zaslechlo mé rozespalé ucho jakoby výhrůžně vyslovenou otázku.

„Jste ten Janák z pěveckého oddělení, co v roce 1964 chodil na konzervatoř s Milenou S. z tanečního oddělení, a ona potom přerušila studium?“

„A jste ten Janák, kterému se o prázdninách stýskalo po Mileně, co bydlela s rodiči v Chebu a za kterou jste z Poděbrad, kde jste tehdy trvale bydlel, dojel na podivné motorce Jawa 50-Pionýr dva dny trvající cestou na návštěvu do Chebu, a její rodiče vás pozvali dál, dali vám čaj a buchtu a řekli vám, že Milenu raději nepustí ven, i když jste se chtěli projít? Tak jste si sám postavil stan na písečném ostrůvku, kterých Ohře měla plno a z kterého vás náhlá velká noční voda vyhnala, ale Milena utekla z domova za vámi, a celá promočená se potom vrátila domů a vy jste se, také v promočených šatech, na své kouřící jawě pustil na nekonečnou dvoudenní cestu zpět domů do Poděbrad?“

Návštěvník mluvil dál, jako by vyšetřoval:

„Jste ten Janák, který se po prázdninách vrátil na konzervatoř, a tam zjistil, že Milena se rozhodla změnit studium, přešla z baletu na peďák v Staré Boleslavi a stala se učitelkou v Kolíně, a když jste se to dověděl, jel jste do Kolína, ale potkal jste ji jen za plotem školní zahrady, kde seděla se svými žáky mezi květy, dívala se vám do očí a tiše začala dětem přednášet Šrámkův splav? Vy jste málem brečel a styděl jste se a zbaběle utekl! Jste Jaromír Janák, který, když mu pak Milena psala, že by se měla vdávat, ale když odepíšete, že chcete, abyste byli spolu jako dřív, nikdy se nevdá a počká na vás, ale vy jste jí neodepsal!“

Vydechl jsem a v tom výdechu bylo všechno provinění i smutek, jaké jde pocítit.

Ale On přesto nesnesitelně pokračoval dál:

„Potom psala, že ovdověla a že byste mohl přijet a že byste snad mohli žít spolu a odstěhovat se do Chebu, protože tam je také divadlo, kde byste mohl zpívat a hrát, ale ani tenkrát jste neodepsal. Ani když potom onemocněla a chtěla se s vámi sejít...“

Poprvé jsem se odhodlal promluvit: „Ale proč mi to všechno říkáte?“

„Víte, paní Milena jela za vámi z Kolína vlakem do Prahy. Cestou ve vlaku umřela, ale ještě Vám stačila napsat lísteček.“

Rozložil jsem kousek pomačkaného papírku. Bylo tam napsáno:

„Járo, já se na Tebe nezlobím a pořád Tě mám ráda...“

 

QRcode

Vložil: Jaromír Janák