Zálety, průšvihy a životní tragédie vyhlášené divošky a láskyplné čarodějnice Luby Skořepové. Tajnosti slavných
10.01.2024
Foto: Se svolením Filmové studio Barrandov
Popisek: Luba Skořepová s tehdy populární dětskou hvězdou Zuzanou Ondrouchovou v dramatu režiséra Oldřicha Daňka z roku 1961 Pohled do očí
VIDEO Splnění největšího životního snu se nikdy nedočkala, a tak si alespoň naplno užívala. Vyhlášená hříšnice žila naplno a milence střídala jako ponožky, aby alespoň na chvíli zahnala žal, s kterým se nikdy nedokázala vyrovnat.
Jako by neustále na něco čekala, zázrak se ale nedostavil. Mimořádná herečka a spisovatelka s jedinečným temperamentem i osudem prožila celou uměleckou kariéru na jevišti Národního divadla. V posledních letech Luba Skořepová říkávala, že si toho ze svého života zase až tak moc nepamatuje. Nejvíc tu první, a pak poslední část. „Moc jsem si to neužila. Pořád jsem čekala, že něco přijde, a ono nakonec přišlo to stáří,“ prohlásila, když jsme si před pár lety povídali v šatně během natáčení seriálu České televize Náměstíčko. „Když začínala hrát v Národním divadle, byla to ještě novostavba,“ prohlásil o ní s nadsázkou kolega David Prachař.
Chalupáři:
Místo medicíny divadlo
Narodila se 21. září 1923 v Náchodě, kde byl její otec uznávaným majitelem pily, a dostala jméno Libuše. Od dětství jí ale říkali Lubo, a už jí to zůstalo. Dětství prožila u babičky v Podkrkonoší, kde se v přírodě rodila její první představení, která hrála jen sama pro sebe. V náchodské taneční škole pak získala osvědčení, že tanec může sama učit. Rodiče z ní chtěli mít lékařku, ji ale lákalo divadlo a nenechala si to rozmluvit. Nakonec uzavřela s tatínkem dohodu, že pokud odmaturuje s vyznamenáním, bude moci do Prahy na konzervatoř. Po osvobození působila v legendárním Souboru mladých Jindřicha Honzla a ve Studiu ND a po jeho zániku v roce 1948 se stala členkou činoherního souboru Národního divadla.
Celý život v Národním
Na naší nejvýznamnější divadelní scéně hrála neuvěřitelných šedesát let a za tu dobu ztvárnila zhruba 140 rolí. Své poslední představení odehrála 18. června 2014 při derniéře Gogolovy hry Revizor. Téměř nepostradatelnou se stala také pro film a televizi. První malou roli jí nabídl v roce 1946 režisér Vladimír Slavínský v komedii s Jaroslavem Marvanem Právě začínáme, a pak už dostávala jednu nabídku za druhou. Zahrála si v mnoha seriálech, filmech i televizních inscenacích, od legendárních Sňatků z rozumu přes řadu pohádek až po Hospodu či Stopy života. „Mám od života spoustu darů a za ty jsem musela něco obětovat,“ říkávala.
Lovu zdar:
Velká první láska
Díky divadlu potkala i svou první velkou lásku, nezapomenutelného herce a loutkáře Josefa Pehra. Poprvé se setkali za okupace a vzali se po osvobození, když bylo Lubě třiadvacet. Přestože byla mnohem temperamentnější, měli mnoho společného. Především ale lásku k dětem. Na ty se Luba těšila vlastně odjakživa. Snila, že bude mít spoustu dětí, dokonce si vybrala v kalendáři několik jmen. Splnění svého snu se ale nikdy nedočkala a vlastně za to zprostředkovaně mohlo zase divadlo.
Osudový zlom
Jednoho dne jela na vystoupení s kolegy z Národního divadla, tenkrát si s bezpečností v dopravě nikdo příliš hlavu nelámal, takže herci cestovali na korbě náklaďáku. Jenže cestou došlo k vážné dopravní nehodě a většina cestujících skončila velmi špatně. Také Luba byla zraněna, a právě kvůli tomu později nemohla otěhotnět. Vyzkoušela všechno možné, co bylo v té době dostupné, podstoupila řadu operací, všechno ale bylo marné. Byla to pro ni obrovská rána, která navíc zničila i manželství s Pehrem, který si život bez dětí prostě nedokázal představit. Stesk a smutek pak zaháněla prací, naštěstí jí Národní divadlo nabízelo mnoho krásných rolí.
Milostná tajemství:
Náhradní máma i hříšnice
Do druhého manželství se spisovatelem a scenáristou Pavlem Hanušem oba vstupovali s vědomím, že potomky mít spolu nikdy nebudou. Navíc se krátce po jejich svatbě rozvedla Lubina sestra, která měla dva malé syny, a tak je všechny vzali k sobě. Láskyplná tetička kluky milovala jako vlastní a oni ji vnímali jako druhou mámu. „Vždycky jsem si přála hodně capartů. Nesmírně jsem se k tomu upínala, podstoupila spoustu lékařských vyšetření. Marně. Člověk asi nemá chtít nic křečovitě,“ posteskla si při oslavě devadesátin serveru iDnes.cz.
Milence by nespočítala
Nucená neplodnost, s níž původně vůbec nepočítala, poznamenala její vztahy k mužům. Netajila se tím, že jí věrnost ani dlouhodobý vztah vůbec nic neříkaly, podle vlastních slov měla víc milenců, než dokázala spočítat. S jedním z nich dokonce žila nějaký čas v jednom bytě společně s manželem Pavlem Hanušem. „Každou chvíli jsem mu byla nevěrná, ale ctila jsem jeho spisovatelskou vášeň. Proto dostal pokoj sám pro sebe, aby měl klid na tvorbu. Ale asi to moc nešlo, protože jsem si do našeho bytu nastěhovala svého milence a on byl nucen jeho přítomnost snášet,“ přiznala. Až na jedinou výjimku se s ní prý nikdy nikdo nerozešel, vždycky „kopačky“ rozdávala ona.
Sama:
První bitvy se zdravím
Až do devadesátin se mohla pochlubit mimořádnou fyzickou kondicí. V roce 2012 sice podstoupila náročnou operaci tlustého střeva, odmítala si ale připustit, že by neměla být v pořádku. Počátkem léta roku 2014 se cítila být v plné síle, přesto ji náhle postihla lehká mozková příhoda. Léčbu a pobyt v nemocnici ale odmítla, a tak se alespoň vydala do lázní v Třeboni. Kromě herectví byla také uznávanou spisovatelkou. Například v knize nazvané Nebe, peklo, ráj vzpomínala na slavnou gardu Národního divadla a přiblížila v ní odvrácenou stranu herecké slávy. „U žádné jsem se tolik nezasmála a nebrečela, jako při téhle. Nemám ráda vzpomínky, spíš si ty události z let minulých přitahuji a prožívám je znovu. Stávám se opět mrnětem, malou holkou z kašičky, pubertální slečnou na gymnáziu,“ prozradila při jejím křtu v roce 1999.
Vědma a čarodějka
Své poslední představení v Národním divadle odehrála 18. června 2014 při derniéře Gogolovy satirické komedie Revizor. V roce 2015 osobně představila v kavárně Nové scény Národního divadla svoji osmnáctou knížku Maminčina kuchařka, která vznikla podle stařičkého sešitu receptů, opatrovaného v rodině stovku let. Před kamerou stanula naposledy v unikátním dokumentu Otakara Faifra Sama, který měl premiéru až po její smrti. Drama osamělé staré ženy, která zůstala na všechno sama, se odehrává celé v jejím bytě. Luba Skořepová byla ale i vyhlášenou vlídnou čarodějnicí, zabývala se ale také odhalováním tajů přírody, astrologií, numerologií, sbíráním léčivých bylin či polodrahokamů, a říkávala o sobě, že je čarodějnice. A také že se nebojí smrti, jen kdyby prý věděla, kam se potom vlastně jde. Do vysokého věku se dokázala o sebe postarat, až posledních pár měsíců prožila v léčebně dlouhodobě nemocných v pražském Motole. Navždy odešla ve chvíli, kdy se ostatní připravovali na nejkrásnější svátky v roce, 23. prosince 2016.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Národní divadlo, idnes.cz, Encyklopedie Prahy 2, Divadelní noviny)
Vložil: Adina Janovská