Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

S politickým škraloupem konečně zazářil až díky Růžičkové. Pak místo do penze vykročil za svým snem. Tajnosti slavných

08.01.2024
S politickým škraloupem konečně zazářil až díky Růžičkové. Pak místo do penze vykročil za svým snem. Tajnosti slavných

Foto: BioKissFilm

Popisek: Stanislav Zindulka naposledy před filmovou kamerou, v komedii Pavla Dražana Policejní historky aneb Dekameron podle Haška Jaroslava

VIDEO Divadelní šminky mu osudově zavoněly už v dětství, splnění životního snu se ale dočkal až na prahu důchodu. Odvážně za ním vykročil s přesvědčením, že vždy je lépe pozdě, než nikdy.

Skvělý společník, zábavný, vtipný a za všech okolností dvorný. Charismatický gentleman Stanislav Zindulka, který nás opustil před pěti lety, byl jak vystřižený z filmů pro pamětníky. Sečtělý a vzdělaný, plný humoru i poznání. I když se velkých příležitostí dočkal jen výjimečně, diváci i režiséři milovali jeho nepodbízivou, dojemnou, leckdy až sentimentální komiku a do paměti se zapsal především díky seriálu Vlak dětství a naděje.

 

Vlak dětství a naděje:

Omamná vůně

Narodil se 5. května 1932 v Jilemnici, a přestože oba rodiče byli vášnivými ochotníky, nejspíš je nenapadlo, že syn vykročí na profesionální dráhu. Na jevišti stanul poprvé už v pěti letech v Prodané nevěstě, která tehdy kvůli Hitlerovu stále hlasitějšímu řvaní nabývala pro Čechy mimořádného významu. A už tenkrát ho prý okouzlil zvláštní odér, linoucí se z kostýmů a líčitel, a divadlo se stalo součástí jeho života. Za války byla v jeho rodném městě silná německá posádka a lazaret SS, přesto rodina přestála dramatické události ve zdraví a v roce 1951 úspěšně odmaturoval na tamním gymnáziu.

Zázračný Pešek

Jedním z rozhodujících zážitků se pro něj stal večer v Tylově divadle, kdy viděl Ladislava Peška v Molièrových Scapinových šibalstvích. „Byl to strhující herecký koncert velikých osobností českého divadla. Měl jsem pocit, že jsem přítomen zázraku. Bylo mi necelých osmnáct let,“ prozradil až po letech v rozhovoru pro web Činoherního klubu. Od té doby měl jasno, a přestože by ho nejspíš rodiče viděli raději v nějaké poklidnější profesi, zamířil k přijímačkám na DAMU. Uspěl hned napoprvé, stal se studentem ve třídě Vlasty Fabianové a jeho spolužákem byl i pozdější režisér zábavných pořadů Ján Roháč.

 

Bylo nás pět:


Ochotnický rejža

Do prvního angažmá zamířil do Hradce Králové, kde hrál dvanáct sezón a ztvárnil zhruba sedmdesát převážně velkých postav. Nezapomínal ale ani na milované ochotníky, vedl semináře a pomáhal s režií představení v okolí. V roce 1956 stanul poprvé před kamerou v komedii Ivo Tomana Váhavý střelec. O tři roky později se oženil a s manželkou Milenou měl dva syny. Jakub je herec, dramatik, režisér a šéf SPOlečnosti DIvadelních NAdšenců (SPODINA) a ředitel plzeňského divadla Dialog, matematik Ondřej působí na Stavební fakultě ČVUT Praha.

Kantor hvězd

V roce 1968 přijal nabídku Divadla bratří Mrštíků v Brně a až do září 1975 souběžně vyučoval na tamní konzervatoři. Jeho žáky byla řada budoucích hvězd, od Libuše Šafránkové přes Dagmar Veškrnovou a Oldřicha Kaisera až po Vladimíra Hausera. Na kariéru pedagoga musel ale rezignovat z politických důvodů, protože po srpnové invazi v roce 1968 vystoupil z KSČ. V sedmdesátých letech začal spolupracovat s loutkovým divadlem Radost a v roce 1977 se stal jedním ze signatářů Charty ’77. Teprve v září 1989 se přesunul do Prahy a rozhodnutí vydat se v 57 letech z bezpečí stálého angažmá do nejistoty považoval za svůj nejvýznamnější počin. Stal se členem souboru Městských divadel pražských na třetinový úvazek. Nejprve hrál v Divadle ABC, už na podzim 1991 ale začal působit i v Divadle Ká, současném Divadle Komedie.

 

Moje strašidlo:

Malý muž a velká žena

Film na něj zpočátku moc nepamatoval, vynahradila mu to ale televize, s níž začal intenzivně spolupracovat v roce 1969. Celkem ztvárnil více než dvě stovky postav, na tu životní ale čekal až do roku 1985, kdy ho Karel Kachyňa obsadil v seriálu Vlak dětství a naděje. Jako Josefa Pumplmě původně režisér viděl Petra Nárožného, Helena Růžičková ho ale přesvědčila, že Zindulka bude určitě lepší. A právě jeho bývalý legionář a masarykovec se stal trnem v očích cenzorů. Sestříhat seriál ale Kachyňa rázně odmítl, takže jeden z nejúspěšnějších seriálů čekal na premiéru čtyři roky v trezoru. Na obrazovky ho pustili až v březnu 1989, odpoledne a bez propagace. A od té doby patří k nejlepším a nejsledovanějším seriálům.

Splněný sen

Po odchodu z Městských divadel pražských zůstal Zindulka krátce bez stálého angažmá. V té době nastudoval v Divadelním sdružení Théseus Praha představení Hledání světla, v Liberci si zahrál v Maryše, v Mladé Boleslavi ve hře Sbohem, lidi. A po pěti letech od odchodu z Brna se dočkal splnění životního snu. V roce 1994 se stal členem souboru Činoherního klubu Praha. „Do angažmá jsem nastoupil ve věku, kdy jiní už dávno mají podepsanou přihlášku do Spolku přátel žehu… v pevném přesvědčení, že nikdy není pozdě a vždycky lépe pozdě než nikdy. Ale hlavně abych v praxi činorodě demonstroval své životní krédo, že je lepší se utahat než zrezivět,“ prohlásil.

 

Policejní historky:

Konečně ocenění

V roce 2001 získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon za ztvárnění postavy Edy v tragikomedii Jiřího Hubače a Vladimíra Michálka Babí léto. O deset let později vydal ve spolupráci se scenáristkou, spisovatelkou a režisérkou Jitkou Škápíkovou knihu pamětí Moje cesta vlakem dětství a naděje a o dva roky později mu Mostecký festival mladých divadel pro mladé diváky udělil cenu Forever young. V roce 2016 převzal na jevišti Národního divadla Cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství a o dva roky později získal cenu za celoživotní přínos českému humoru na festivalu Komedy Fest Plzeň.

Silvestrovské loučení

Na Silvestra 2008 se oficiálně rozloučil se svou divadelní kariérou v pražském Divadle Bez zábradlí, v britské komedii Jistě, pane premiére!. Vzápětí dostal chřipku a koncem ledna nedorazil kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu na premiéru svého posledního filmu, dramatu Davida Baldy o životě armádních letců v době socialistického Československa Narušitel, v němž ztvárnil jednu z vedlejších rolí. Jeho zdravotní stav se horšil, podle dostupných informací dostal následně zápal plic, který se mu stal osudným. Charismatický gentleman Stanislav Zindulka zemřel 14. března 2019.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Paměť národa, Národní divadlo, Česká televize, Český rozhlas, Činoherní klub, Stanislav Zindulka, Jitka Škápíková: Moje cesta vlakem dětství a naděje)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská