Pět slavných milenců a samota. Co všechno ztratila filmová babička Tomáše Holého po srpnu 1968. Tajnosti slavných
27.12.2023
Foto: Se svolením Filmové studio Barrandov
Popisek: Jana Dítětová s Josefem Somrem v tragikomedii Žert, kterou natočil v roce 1968 Jaromil Jireš podle stejnojmenné románové prvotiny Milana Kundery
FOTO / VIDEO Byla krásná, nadaná i oblíbená, na to, aby se stala opravdovou hvězdou, ale neměla dostatečně ostré lokty. Po srpnu 1968 se navíc kvůli lásce ocitla na seznamu nežádoucích. Osudových mužů potkala v životě pět, přesto zůstala nakonec sama.
Malý Vašek v podání Tomáše Holého v nesmrtelných rodinných komediích Marie Poledňákové to vůbec nemá snadné. Nejenže maminka primabalerína je po večerech místo doma v divadle, kdyby si kvůli němu vzala volno aspoň babička, nejspíš by spadla nemocnice. Postavu zdravotní sestry na chirurgii ztvárnila jedinečná Jana Dítětová, o níž kolegové říkali, že naprosto nesnáší ledabylost a hraní takzvaně na půl plynu. I na sebemenší roličce si vždy dávala záležet. Souhra náhod a láska k vlasti ji nakonec připravily o všechno, na čem jí v životě záleželo. O lásku, dítě, svobodu i práci. Jejími láskami byli úspěšní muži, které obdivoval celý svět, emigrovat ale nedokázala. Společenských změn se sice dočkala, prostor k návratu na umělecké výsluní už jí ale osud nedopřál.
Babička v komedii Jak vytrhnout velrybě stoličku; foto Česká televize
Zázračná holčička
Narodila se jako Jana Kalabzová 7. října 1926 do rodiny populárního plzeňského hospodského a v jeho lokálu si také poprvé vyzkoušela, jaké to je hrát divadlo. Měla tak obrovský úspěch, že noviny proměnily její dětský debut v mimořádnou událost a psaly o ní jako o zázračném dítěti. Jenže otec byl mnohem víc bohém než pragmatický hostinský, takže svůj lokál nakonec prohrál v kartách. V třicátých letech se rodina přestěhovala do Prahy, a díky tomu mohla Jana chodit už v třinácti letech do slavné herecké školy E. F. Buriana. Pak prošla několika divadelními soubory, díky tomu si jí už o tři roky později všiml režisér Miroslav Cikán a svěřil jí roli filmové dcery Jindřicha Plachty v slavné komedii Karel a já.
Dítětová a Dítě
Do srdcí diváků se zapsala jako Baruška v romantické komedii režiséra Martina Friče Prstýnek, v níž byl jejím hereckým partnerem Zdeněk Dítě. Spolu si pak ještě zahráli o tři roky později v komedii Polibek ze stadionu a díky stejnému příjmení je diváci začali považovat za pár i v reálném životě. Ve skutečnosti ale mezi nimi nebyl vůbec žádný vztah. Janiným prvním manželem se stal filmový režisér a scenárista Vladimír Vlček, za nějž se provdala hned po válce. Byl oddaný komunista a pod jeho vlivem uvěřila i ona v zářné zítřky. Tím víc všechny překvapil, když před vysněným rájem dal přednost prokletému kapitalismu a emigroval.
Žert:
Tak dlouho zkoušeli…
V pražském Realistickém divadle pak potkala Josefa Vinkláře, kterého málem tenkrát vyhodili ze souboru pro neschopnost. Měl s ní hrát v Strakonickém dudákovi a ona s ním tak dlouho a trpělivě zkoušela postavu Švandy, až z něj dostala to nejlepší. Zachránila mu tím kariéru, našla novou lásku a dalšího manžela. V roce 1955 porodila syna Jakuba, dnes známého malíře, o tři roky později se ale i její druhé manželství rozpadlo a Vinklář později otevřeně přiznal, že chyba byla na jeho straně, protože byl notorický záletník. Žárlivé scény mu tolerantní a smířlivá Jana nedělala, raději zvolila klidný a přátelský rozvod. „Jana Dítětová byla skvělá herečka a vynikající člověk,” zavzpomínal na ni později Vinklář ve své knize Pokud o kus pravdy.
Milenci, které znal celý svět
Manželské svazky byly jednou kapitolou jejího života, kromě toho ale měla celoživotního oddaného ctitele, který ji nesmírně obdivoval a zbožňoval. Byl jím slavný ruský houslový virtuos David Oistrach. Mnoho let si psali dopisy, a když koncertoval v Praze, tajně se scházeli v hotelu. Oistrach byl totiž ženatý a Státní bezpečnost měla uši a oči všude, takže si museli dávat velký pozor. Po něm ještě vstoupil do Janina života ještě další slavný muž, psychiatr Stanislav Grof, a svatba už tenkrát byla doslova na spadnutí. Jenže získal v roce 1967 stipendium v Spojených státech a před láskou dal přednost zahraničnívědecké kariéře.
Baruška Sochorová a mladý kníže Robert v romanci Martina Friče Prstýnek, zamilovaný pár Dítětová a Dítě, který zamotal fanouškům hlavu; foto Národní filmový archiv - Nationalfilm
Osudná okupace
V roce 1968 se seznámila v Špindlerově Mlýně s dalším úspěšným mužem, nizozemským historikem a nakladatelem Hansem Rotym, a dokonce s ním otěhotněla. Odjela za ním na pozvání i s tehdy třináctiletým synem, nakonec se ale domů vrátila, protože si nedokázala představit život bez divadla a své vlasti. Zamilovaný Hans byl dokonce ochoten přestěhovat se kvůli ní do Československa, jenže přišla srpnová okupace, která pro sny o společné budoucnosti znamenala definitivní konec. A Jana místo k oltáři šla do nemocnice na potrat. Dramatické události ji nesmírně zasáhly, znamenaly pro ni nejen definitivní ztrátu iluzí, ale také zmařenou budoucnost a obrovskou ztrátu a bolest.
Navždy nežádoucí
Na protest vystoupila z komunistické strany, film Jaromila Jireše Žert kvůli tomu skončil v trezoru a jméno Dítětová se ocitlo na seznamu nežádoucích umělců. Krátce nato jí Oistrach poslal dopis na rozloučenou a krátce poté zemřel během koncertního turné. Není divu, že začala samotu, smutek a nedostatek práce zahánět alkoholem. Velké role se už nedočkala. Začaly ji sužovat obrovské bolesti kyčlí a kvůli paradontóze přišla o zuby, což už byla předzvěst vážné nemoci. Mnohem horší bylo ale zklamání z lidí všeobecně. Byla totiž příliš důvěřivá a leckdo toho zneužíval. Všechno zlé brala jako trest za to, že se vzdala svého nenarozeného dítěte. Zemřela 9. listopadu 1991, tak tiše a nenápadně, že se o tom národ téměř nedozvěděl.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas,Národní filmový archiv, Josef Vinklář: Pokus o kus pravdy, Jakub Vinklář: Jana Dítětová - Vzpomínky z lásky)
Vložil: Adina Janovská