Mladá naivka a tvrdá srážka s realitou aneb Pohádková agitka ve stínu řádění šíleného vraha. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní filmový archiv-Československý státní film

Popisek: Alena Vránová a Vladimír Ráž v nesmrtelné pohádce Bořivoje Zemana Pyšná princezna

VIDEO O své pohádce nejen snila, osud jí dokonce dopřál ji prožít. Naplno, jenže velmi krátce. A k studené sprše mravokárného odsouzení, pod níž ji pak strčili, navíc ještě kdekdo ochotně a zlomyslně přihodil svůj kousíček ledovce.

Říkává se, že vybudovat si nové štěstí na neštěstí druhých zpravidla přinese nakonec pravý opak, protože pánbůh peče oplatky. A toto rčení nakonec potvrdil i příběh krásné princezny Krasomily a moudrého krále Miroslava z nesmrtelné pohádky Bořivoje Zemana Pyšná princezna, která nesmí chybět na obrazovkách o žádných svátcích. Vášnivá láska totiž tehdy vzplanula nejen před kamerami, ale i v zákulisí. V té době už ale měli oba na rukou snubní prstýnky, takže jim na počátku mravokárných padesátých let soudruzi dvojnásobnou nevěru pořádně osladili.

Kráska a soudruh

Filmová hvězda a známý funkcionář byli dáváni za příklad. „Chtěli jsme spolu založit socialistickou rodinu, mít socialistické děti a budovat socialismus. To si dovolím tvrdit i za tu Alenu, protože mám zachovánu naši korespondenci, která byla z obou stran stejná,“ trval na svém Kohout v čtyřdílném dokumentu To byl můj život?, který natočil před pěti lety pro Českou televizi Viktor Polesný. Dramatik, spisovatel, básník, režisér, scenárista, esejista, ale také svazák, šéfredaktor, funkcionář, a později disident, chartista a exulant. Nadšeného organizátora kulturních akcí a kamaráda vysoce postavených soudruhů si čerstvě plnoletá studentka pražské DAMU vzala v roce 1950. Byla bláznivě zamilovaná, velká první láska ale vzala zasvé během pouhých několika týdnů, protože se z Kohouta vyklubal despota.

Vzorové manželství

Alena podvědomě hledala životní oporu. O otce totiž přišla už v pěti letech, krátce nato vypukla druhá světová válka. V osmi letech se stala členkou Dismanova rozhlasového souboru a díky němu se rozhodla pro herectví. „Jsem strašně neveřejný člověk, potřebovala jsem se za někoho a něco schovat. Byly to role,“ přiznala v dokumentu Role mého života. Když se poprvé vdávala, vybral Kohout záměrně jako termín den, kdy se narodil Stalin. Staroměstskou radnici lemovaly zástupy svazáků v modrých košilích, vyhrávali jim Fučíkovci. Nad jejich manželstvím si vzala patronát komunistická strana. Znamenalo to, že oba půjdou ostatním příkladem. O víkendech recitovat dělníkům na stavbách mládeže, v létě besedovat s mladými družstevníky, jezdit na zkušenou do Sovětského svazu... Však Kohout mladičké manželce vyčítal, že používá rtěnku a nosí vysoké podpatky. Na takové věci přece pracující žena nemá čas! A pak to přišlo.

Kus opravdické lásky

Nesmrtelná pohádka byla natáčena v létě 1951 v jižních Čechách, právě v době, kdy Pavel Kohout odjel se souborem Fučíkovci na festival do Berlína. A pohádkový král Miroslav vstoupil Aleně do života právě v době největších hádek. O devět let starší zbožňovaný krasavec Vladimír Ráž nosil v té době už roky stejný snubní prstýnek jako herečka Alexandra Myšková. Měli spolu syna Martina a mladšího Davida, který ale v necelém půlroce zemřel na syndrom náhlého úmrtí kojence. Obrovské neštěstí vrazilo mezi partnery klín, nebyli prý schopni spolu téměř komunikovat. A v této situaci dostal Vladimír nabídku, která dala jeho manželství ránu z milosti. A už po prvním dnu natáčení prý věděl, že je zle, a svést Alenu nebylo těžké. „Vladimír byl pohledný muž s obrovským charismatem. Zpočátku jsme příběh Krasomily a Miroslava hráli, ale pak jsme do té pohádky vložili kus opravdické lásky,“ přiznala herečka.

Veřejná pomsta

Když se dvojnásobná nevěra provalila, vypuklo peklo. Kohout psal Aleně záplavy dopisů, přesvědčoval ji, ať se vrátí, nadával, prosil... Dopisy dostával i Ráž. O tom, že kdo zradí lásku, je schopen zradit i vlast, a že rozvraceči socialistického zřízení se obvykle poznají podle toho, že mají neuspořádaný rodinný život. Pomstu měl zhrzený manžel propracovánu do detailů. Napsal divadelní hru Dobrá píseň, o padouchovi, který komunistovi odloudil manželku. Poselství bylo jasné: Kdo selže ve vztahu, nemá ve společnosti své místo, protože může selhat i při budování socialismu. Hra se stala hitem, příběh známých osobností probírali svazáci na schůzích, Alena musela před komisí vysvětlovat své selhání. I Ráž se ale do své princezny bláznivě zamiloval, takže navzdory skandálu byli oba brzy rozvedeni a vzali se.

Vymodlená princezna

Chtěli mít dítě, ale dlouho se to nedařilo. „Povedlo se jim to až po jejich církevním sňatku, který jim uspořádal přítel Zdeněk Štěpánek. Bylo to během dovolené na bývalé faře na Šumavě v Horní Vltavici,“ prozradila před pár lety serveru Blesk.cz jejich dcera Markéta, která přišla na svět 4. května 1958. Zpočátku manželství fungovalo a oba své vymodlené dítě zbožňovali. Už jako malou ji začali brát do světa, například do Benátek či do Paříže, jezdili společně na hory či chalupu v jižních Čechách. Časem ale byli pracovně stále vytíženější, oba šli z role do role a nezbývalo než najít paní na hlídání. A zrodil se další problém.

Neodolatelný neodolal

Ráž měl kolem sebe houfy fanynek, které ho zbožňovaly. Byl pravý gentleman, rád nosil květiny, laškoval a dvořil se jim. Měl obrovské charisma, okouzlující hlas, vybrané způsoby i zvláštní smysl pro humor. A hlavně – byl král Miroslav! „Tátu chtěla každá a on kolikrát neodolal. Měl různé avantýry, milenky a snad i nějaký vážnější vztah s nějakou baletkou. Mámu to pochopitelně štvalo,“ svěřila se Markéta. Jeho avantýry samozřejmě Aleně vadily, tak mu nakonec oplatila stejnou mincí a našla si milence. Dopomohla k tomu náhoda, když jim onemocněla kočka, padl herečce do oka veterinář, který ji léčil.

Co je dovoleno…

Nový vztah Alena ani před manželem vůbec netajila. „Naopak. Třeba upekla doma kachny, krásně je naaranžovala do proutěného košíku, řekla ahoj a odešla za zvěrolékařem,“ vyprávěla Markéta. Ráže tím pořádně vykolejila. On jako chlap přece zahnout může, ale ona? Nepřípustné! Soužití, v němž stále v pozadí zacláněl ještě někdo další, se zhoršovalo, manželé se neustále hádali, k odstartování dalšího sporu stačila úplná malichernost. Přesto dokázali udržet kvůli dceři divoké manželství až do jejích osmnáctin. „O rozvod požádala máma. Myslím, že táta se rozvádět nikdy nechtěl. Jakmile se ale rozvedli, mámin vztah s veterinářem skončil a už se nikdy nevdala,“ dodala Markéta. Pohádkový skandál ale navždy ovlivnil Aleninu kariéru. „Dostala jsem takovou nakládačku, že jsem se z toho vlastně nikdy nevzpamatovala. Pak už jsem kolem sebe jen budovala hradby a zamykala zámky, a to stojí hodně, někdy i herecké příležitosti,“ přiznala po letech.

Zoufalství a bezmoc

Příležitostí ubývalo, režiséři nové vlny začali dávat kvůli autentičnosti přednost nehercům, zády se k ní ale od počátku šedesátých let začali obracet i ti starší. V televizi byla obsazována hlavně do menších rolí v komediích, v nichž mohla uplatnit především atraktivní vzhled. Dařilo se jí alespoň v divadle, v souboru Městských divadlech pražských působila až do roku 1993. Tvrdým ranám ale ještě zdaleka nebyl konec. Po čtyřicítce předtím velmi úspěšná Markéta propadla alkoholu, přišla o všechno a zoufalá matka se marně snažila ji zachránit. Aleně po ní zbyla alespoň vnučka Tereza.

Zaskočen osudem

Svůj pohár hořkosti si vypil do dna i Ráž. Syn Martin se mu ztratil z obzoru, poté co s ním matka emigrovala v roce 1969 do Norska. Oženil se ještě potřetí, vzal si o téměř dvacet osm let mladší Olgu, která pracovala jako vychovatelka a byla členkou komparsu v Národním divadle. Jenže jejich dceři Veronice osud nadělil do vínku nejen krásu, ale také handicap. Narodila se bez ruky a otec, kterému bylo už padesát sedm let, se ocitl v situaci, na kterou nebyl připraven. Rodiče se ji snažili vychovat tak, aby ji v životě nic nezaskočilo, a vyplatilo se. Mimo jiné se stala několikanásobnou mistryní republiky v super obřím slalomu, hrála tenis a dívčí kopanou. Vdala se a její manžel přijal z úcty k slavnému tchánovi příjmení Ráž. Manželství sice nevydrželo, pak ale našla partnera, se kterým je šťastná. Vladimír zemřel náhle 4. července 2000, jeho pohádková princezna Alena oslavila letos v létě už 91. narozeniny.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Blesk)

---

P.S. Dnešní mimořádně pestrý životní příběh, plný nečekaných úskalí, přece jen svým hrdinům nadělil kousek radosti a štěstí. V temném stínu tragických událostí se mi ale psal mimořádně obtížně. Moje „rodná“ filozofická fakulta na mě vždy dýchala majestátem, historií a moudrostí, byla chrámem vzdělanosti a poznání, i radosti ze života. Díky ní jsem prožila jako studentka a kantor deset let života, které patří k nejkrásnějším, vzpomínky na ně vždy pohladily po duši. O takové ve čtvrtek navždy připravil stovky studentů během pár minut šílenec, který je znesvětil brutálním násilím. Zákeřně, nepochopitelně, definitivně. Bral životy, krásné myšlenky navždy přikryl závojem hrůzy, smutku a beznaděje. Navíc vpředvečer svátků, které mají být chvílemi klidu a lásky. A sounáležitosti, kterou jako kdybychom stále více ztráceli. Zbytečná tragédie varuje a burcuje. Zahoďme nesmyslné spory, přestaňme kazit to, co lidi dělá lidmi, lásku, vstřícnost a snahu o porozumění. Následky ztrát sebelogičtější vysvětlení příčin nenapraví, těm, kterým se život navždy obrátil vzhůru nohama, zničené jistoty a rovnováhu stěží vrátí.

Vložil: Adina Janovská