Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Teď by měli politici mlčet. Komentář Štěpána Chába

komentář 22.12.2023
Teď by měli politici mlčet. Komentář Štěpána Chába

Foto: Se svolením Česká televize

Popisek: Improvizované pietní místo před Filozofické fakulty UK

Volal mi Tomáš Koloc. Říkal – dřív se takoví studenti sami zabili někde v ústraní, dnes s sebou chtějí vzít co nejvíc obětí. Zabíjet, zapsat se do dějin jako bestie. Aby se o nich mluvilo, ukazovalo se na ně, aby se na ně plivalo. Stane se to. Jednou za čas si za volant sedne nějaká Olga Hepnarová a projede se po chodníku. A zničí na ten moment všechno. Teď tu máme dalšího podobného. Vraha. Mediální hvězdu, která na chvíli zazáří.

A tak voláme po zajištění bezpečnosti. Bezpečnostní rámy do každé rodiny. A do izolace. Všechny. Dokud nezjistíme, že někomu hrabe. A že mu hrabe dost na to, aby někam šel a zabíjel.

A přitom rozechvějeme společnosti chřípí. Jde cítit krev. Dokonce i z Bílého domu si všimli toho našeho šílence na univerzitě. A všude už se přetřásá jeho jméno a jeho fotografie. Hele, další Breivik, další celebrita, která by mohla mít svého následovníka. Ten náš se prý inspiroval u vražednice z Ruska, která podobně rozstřílela pár svých spolužáků. Obdivoval ji, ale zároveň po ní plival, protože s sebou vzala málo obětí. A chtěl ji předehnat.

Zasypat, nejmenovat, neukazovat fotku. S takovým odpadem lidského rodu zacházet jen čistě anonymně. Do anonymního hrobu, bez fotografií, bez údajů. Anonymní vrah, jeho jméno policie zná, nepatří na veřejnost, protože by se stala návnadou pro dalšího, zatím nerozhodnutého šílence.

Místo toho vypálíme na veřejnost veškeré údaje o něm. Radši bych slyšel jména obětí a kolem nich stavěl pietu. Tichou, jmenovitou, s úctou a pokorou k jejich zmařenému životu. Tak strašně zbytečně zmařenému. Ale my dáme přednost vrahovi. On se stal předmětem googlování a drbů a hledání podrobností. O čem psal tu bakalářku? A co studoval dál? Zeptáme se profesorů, jaký byl student? Jestli neviděli jeho problémy? Jak to, že neodhalili to jeho šílenství? Zeptáme se jeho spolužáků? Sousedů? Vypreparujeme jeho život jako život skutečné celebrity? Kolik lidí teď čte jeho bakalářku a hledá v ní náznak věcí budoucích? A už se o něm chystá dokumentární film? Nebo hraný film, jako u Olgy Hepnarové?

A hned začal kolotoč politické práce na záchraně naší budoucnosti, našich životů. Rychle, dokud rozechvělé chřípí cítí pach krve. Ministr Rakušan pravil, že to bude mít důsledky. Jaké? Proboha jaké? Vždyť střílel šílenec, vrah s pokřivenou myslí, který nenáviděl svět. Takový člověk nepracuje organizovaně. Psal si měsíc jakýsi deníček vraha na sociální síti Telegram. Omezí se přístup na tuto síť? Nebo se budou monitorovat sociální sítě o to víc? Zakázali kvůli Olze Hepnarové vjezd náklaďáků do měst?

„Bude muset být na vysokých školách bezpečnost, jako mají Spojené státy. Bude muset být ochranka, která bude hlídat osoby přicházející do škol,“ poznamenal k tragédii předseda bezpečnostního výboru Sněmovny Pavel Žáček (ODS). Kvůli jednomu šílenci? Nandat celé společnosti pouta? Kvůli jednomu z Kainova rodu? Teď, troufám, by měli politici mlčet. Už jen proto, že nemají co říct.

Pieta, tichá, kolem obětí, tam má směrovat naše pozornost. Čin je to odporný, nepochopitelný, ale jakmile jsme vrahovi dali jméno, dali jsme jeho činu smysl. To nejspíš chtěl. Zaujmout. Však o kterém lidském odpadu zrovna z České republiky budou mluvit politici napříč Zeměkoulí, o kterém zmetkovi budou psát přední světová média? No o tom, který spáchá skutečně hrůzný čin vymykající se jakéhokoliv rozumu. Tak by aspoň nemusel mít tvář a jméno. Ve středověku takového zakopali za zdí hřbitova do bezejmenného hrobu. A tam patří i ten náš. Beze jména, bez minulosti, bez existence. Ta nechť je předmětem odborných studií, nikoliv předmětem výdělků různých médií, nebo politickým kapitálem různých potentátů. Děkuju, pane Rakušane, od vás žádná záchrana není očekávaná. A ani žádaná. Prostě teď jen mlčte.

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb