Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Špatný vzor z domova a neřesti, které pohádkový čert Vinklář pochytil u Jana Wericha. Tajnosti slavných

18.12.2023
Špatný vzor z domova a neřesti, které pohádkový čert Vinklář pochytil u Jana Wericha. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Česká televize

Popisek: Josef Vinklář jako mladý čert Lucius s princeznou Dyšperandou (Alena Vránová) v nesmrtelné „ladovské“ pohádce Hrátky s čertem, kterou natočil v roce 1956 podle stejnojmenné divadelní hry Jana Drdy režisér Josef Mach

VIDEO Potrpěl si na pohodlí, své zájmy a zábavu, ostatní vždy zůstávali na vedlejší koleji. Přestože mu život od dětství chystal rány, jako by ho chtěl včas probrat, nakonec to nějak nefungovalo.

Jeho nejslavnější postavou je sice neschopný doktor Cvach z Nemocnice na kraji města, o každých svátcích se ale vrací do našich domovů i v mladších verzích, třeba jako kuchtík Janek v Princezně se zlatou hvězdou. Naprosto neodolatelný je ale Josef Vinklář jako mladší čert Lucius ve filmovém zpracování pohádky Jana Drdy Hrátky s čertem, převlečený pro svádění divoké služky Káči a nesmělé princezny Dyšperandy do fešácké myslivecké uniformy. V očích mu jiskří, své oběti prostě mistrně ukecá. A podobné metody používal i v reálném životě, přestože občas nevyšly. Třeba právě jako u tohoto filmu. O roli Lucia se kromě něj totiž ucházel i Josef Pehr, a tak se domluvili, že ten, kdo uspěje, koupí druhému jako bolestné láhev pravého francouzského koňaku. Vinklář pak sice musel sáhnout hodně hluboko do kapsy, díky úspěchu filmu se mu ale nákladná investice rozhodně vyplatila.

 

Hrátky s čertem:

Špatný vzor pro život

Jak získat nějaké výhody či dobrý honorář, na to prý měl podle kolegů odjakživa dobrý nos. Koneckonců se to učil odmalička. V podstatě byl velký sobec, nikdy si své zábavy a požitky nedokázal kvůli druhým odříct. Snil o mimořádně tolerantní partnerce, s níž bude pohromadě, jenom když bude mít chuť a náladu. Která ho nebude obtěžovat „zbytečnými“ otázkami a zajistí mu stoprocentní „full servis“ čtyřiadvacet hodin denně. A ještě s roztomilým úsměvem. Odkoukal to od svého otce, velkého milovníka piva, který dokázal flámovat do rozednění, zatímco maminka si přivydělávala jako služka, aby pak sloužila i doma celé rodině rána do pozdního večera. Ty, které ho milovaly, Josef opouštěl kvůli těm, co nemohl mít. A tak nakonec zůstal sám.

Osudový požár

Narodil se 10. listopadu 1930 do rodiny zednického mistra v romantickém Českém ráji, v malé vesničce Podůlší, kterou rozděluje napůl silnice mezi Turnovem a Jičínem. Když mu ale v roce 1946 vystavoval tamní farář duplikát rodného listu, popletl data narození u něj a jeho staršího bratra Zdeňka a o čtyři dny ho omladil. Když mu bylo pět, zažil obrovský požár, při němž rodina přišla o všechno. Ve čtvrt na jedenáct večer zoufalí rodiče zachraňovali před plameny domácí zvířata, když si vzpomněli, že v posteli spí dva kluci. Přenesli je k sousedům, jejich domov vyhořel do základů a ráno se už všichni stěhovali do Prahy, kde do té doby nikdo z nich ještě nikdy nebyl.

 

Princezna se zlatou hvězdou:

Vyhlášený grázlík

Oba rodiče byli na kluky velmi přísní. Když bylo Pepovi jedenáct, v bytě se ztratilo padesát haléřů, tehdy slušná částka. Matka ho podezřívala, že peníze vzal, a tak mu sbalila věci a vyšoupla ho za dveře. Stál prý v tmavé chodbě a třásl se hrůzou. Když pak matka našla padesátník pod stolem, dostal jako odškodné korunu na kolotoč. A když tatínek zjistil, že šel místo školy na fotbal, dal mu řemenem na holou. Moc platné to ale nebylo. Všechny Pepovy lumpárny se odehrávaly na Malé Straně a občas byly tak výživné, že po partě pubertálních darebáků šli i policajti. Třeba se bavili tím, že skákali z mostu po hlavě do Vltavy, navíc v dámských šatech, aby způsobená panika byla výživnější, nebo se místo padáku vybavili deštníkem.

Utajená první láska

Během druhé světové války byl jeho otec jako předválečný člen KSČ uvězněn a matka zůstala s kluky sama, takže Pepa po škole nastoupil jen do jednoročního učebního kurzu. Matka ho chtěla nějak zabavit, takže ho přihlásila do Dismanova dětského souboru, který tenkrát hrál i divadlo. A tím odstartovala jeho budoucí kariéru. Už v patnácti letech začal působit jako host v Divadle satiry, pak se dva roky učil hereckému řemeslu v Divadle Voskovce a Wericha. A naučil se tam i spoustu dalších „důležitých“ věcí, třeba kouřit, pít pivo, hrát mariáš, číst knížky a chodit na ryby. O přízeň žen pohledný okatý mladík sice nouzi neměl, přesto se mu prý nejednou stalo, že právě ta, která se mu líbila, jeho zájem neopětovala. Velmi brzy prožil první velkou lásku, byla jí prý herečka, o nějaký ten rok starší než on. Vyprávěl o ní vždy velmi poeticky a říkával, byla prý jednou z nejkrásnějších žen, které bylo možné v naší zemi potkat. O koho šlo, ale nikdy neprozradil.

 

Hříšní lidé města pražského:

První film díky Štěpánkové

S jeho vzhledem bodrého a živelného mladíka kontrastoval zvláštně zastřený hlas, který se s přibývajícími léty změnil v pomalý, klidný a laskavý projev se skvělou výslovností. Před kamerou stanul poprvé už v roce 1946, díky přátelství s Janou Štěpánkovou ho Otakar Vávra obsadil jako mendíka Martínka v historické komedii Nezbedný bakalář, v níž hrál hlavního hrdinu Janin otec Zdeněk Štěpánek, který také společně s Vávrou napsal scénář. Vzápětí ho Vávra obsadil i v dramatu Předtucha, a pak už dostával jednu roli za druhou. V padesátých letech začal spolupracovat s dabingem, v polovině šedesátých let ho objevila televize. O role nouzi neměl, dlouho ale hrál jen vedlejší postavy.

Vše změnil inspektor Bouše

Situaci změnil až v roce 1968 nesmrtelný seriál Jiřího Marka a Jiřího Sequense st. Hříšní lidé města pražského, v němž zazářil jako inspektor Bouše. S charaktery postav neměl problémy, uměl mistrně ztvárnit prakticky cokoli, od pohádkových bytostí přes historické hrdiny či zdvořilé a seriózní pány po podrazáky a zločince. Díky tomu se stal oblíbencem seriálových tvůrců a stěží bychom hledali projekt, v němž se neobjevil. Nejvýrazněji se ale do paměti diváků zapsal až v polovině sedmdesátých let jako neschopný a podrazácký doktor Cvach v mimořádně úspěšném projektu osvědčeného tvůrčího tandemu, scenáristy Jaroslava Dietla a režiséra Jaroslava Dudka Nemocnice na kraji města.

Pokračování ve středu 20. prosince

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Národní divadlo, Česká televize, Český rozhlas, idnes.cz, Aha!, Josef Vinklář: Pokus o kus pravdy)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská