Vůně a zápach duchů. Záhady života
17.12.2023
Foto: Pixabay
Popisek: Tajemná vůně, ilustrační foto
Z dopisů, které chodí k nám do redakce, vyplývá, že vás mimo jiné zaujaly i případy, které se nacházejí v archivu Klubu psychotroniky a UFO. Poprosili jsme tedy naše přátele o zajímavé dopisy a přinášíme výpovědi svědků, které byly v ČR nasbírány do šuplíčku s nápisem Voňavé paranormální jevy.
Anomální (nezařaditelné) jevy jsou specifickým projevem, který působí na rozličná centra mozku. Nejčastěji se aktivují zraková centra a lidé vidí přízraky a rozličné obrazy. Každý je však jiný, a tak se často aktivují i jiná smyslová centra. Lidé „slyší“ hlasy, nebo mohou mít pocit, že se jich kdosi dotýká...
Jedním z vzácných projevů anomálních jevů jsou čichové a chuťové vjemy. Takové, jež připomínají dávno zemřelou osobu nebo nějakou významnou událost z doby, kdy tato osoba ještě žila. Archiv Klubu psychotroniky a UFO, z.s., také tyto případy zaznamenává, a tak do něj teď pojďme společně nahlédnout. Typickým příběhem tohoto typu je i popis Kateřiny M. Té se její dávno zemřelá matka ohlásila prostřednictvím vůně svého oblíbeného parfému.
„Před třemi roky, na počátku sychravého podzimu, jsem se pořádně nachladila a zůstala doma na nemocenské. Moje kolegyně, která mne pak navštívila, mi přinesla několik časopisů, abych se trochu rozptýlila. V jednom z nich byl článek o esoterických naukách Východu. Dočetla jsem se, že pokud se chce někdo zkontaktovat se zemřelou osobu, měl by lehce masírovat tzv. třetí oko, bod mezi obočím, a přitom se v myšlenkách na ni soustředit. Do té doby jsem se o tuto oblast nezajímala a všechny takové a podobné informace jsem považovala za hlouposti, určené pouze k zábavě. Přesto mě po přečtení článku popadla touha návod vyzkoušet.
Možná k tomu přispěly i mé výčitky svědomí, které jsem od smrti své mámy cítila. Zemřela náhle. Já byla tehdy na dovolené (cestovala jsem po různých místech) a o její smrti jsem se dověděla až po návratu domů, a to už bylo i po pohřbu. S myšlenkou na mámu jsem večer ulehla ke spánku a přitom si lehce masírovala místo mezi obočím. V noci jsem se probudila a první moje myšlenka patřila opět zemřelé mámě. Znovu jsem si říkala, že jsou to hlouposti, ale přesto byl ve mně jakýsi hlas, který mne přemlouval, abych to přece jen zkusila. Dala jsem si tedy prst mezi obočí a pomyslela na ni.
Vlastně jsem v myšlenkách pronesla výzvu: Pokud je to všechno pravda, ať mi dá nějakým znamením o sobě vědět! Hned nato se v ložnici samovolně rozsvítilo světlo a opět zhaslo. Přitom jsem jasně zaslechla i dvojí cvaknutí vypínače. Pak jsem ucítila vůni parfému, který maminka používala, a téměř fyzicky vnímala její přítomnost. Cítila jsem její spokojenost, radost a také vysvětlení, že se nemám ničím trápit, zvlášť ne tím, že jsem nebyla přítomna její smrti a pohřbu, protože je všechno v nejlepším pořádku.
Nevím, jak dlouho náš mentální rozhovor trval, ale ráno po probuzení mne opět přepadaly pochybnosti, že noční zážitek byl jen sen. Jenže v tu chvíli jsem zas ucítila vůni matčina parfému a určitý velmi příjemný pocit, který mne celou jakoby zahalil. Od té doby vím, že nešlo o nějaký můj přelud, a i když se podobná událost už neopakovala, věřím, že zemřelí tam někde na druhé straně dál žijí, a jsou s námi dokonce i v kontaktu, i když si to většinou neuvědomujeme. Také můj pocit viny zcela vymizel.“
Bílá paní, vonící po vývaru, a prolnutí časové roviny?
Vjemy, při nichž svědci cítí podivné vůně a pachy, nejsou osamoceny. Provází je i jiné záhadné projevy. O tom vypráví i další příběh, kdy rodina viděla ve svém domě zjevení jakési bílé paní. A nešlo o projevy ojedinělé, jak píše paní Božena M.: „Viděl ji jít a rozplynout se i můj manžel, který na duchy nevěří.“ Co je ale nejzajímavější? „Občas, když jdeme spát, je v domě najednou cítit hovězí vývar. Pak je slyšet hlasy, jako když si povídá muž se ženou a snad i dítětem. Není jim ale rozumět,“ popisuje dál záhadný úkaz paní Božena. Že by šlo o pach vývaru od sousedů, není možné. Na chodbu totiž nevedou žádná okna...
Jindy se lidé přestěhují do nového domu a netuší, jaká historie místo provází. „Měli jsme doma jeden problém,“ píše pan Michal. „Když jsem se přestěhoval do jiného pokoje v přízemí, stávalo se, že jsme cítili v určitých místech zápach, který se však objevoval pokaždé jinde... Jednou před pokojem na chodbě, potom v pokoji, a tak různě se to střídalo... Zápach by se dal přirovnat k močůvce nebo něčemu podobnému, ale v blízkosti tohoto místa nevede žádná kanalizace ani nic takového. Ani nemáme zvířata a neměli jsme, aby ten zápach byl třeba od nich. Dříve jsme nic takového nevnímali. Není cítit pořád, jen někdy.
Začali jsme se tak společně s rodiči bavit o neobvyklých jevech a zážitcích, které jsme za život posbírali. Máma mi poprvé (za 24 let) sdělila velmi pozoruhodný zážitek, který měla v sedmnácti letech. V té době jednoho dne bezprostředně po probuzení u sebe v pokoji zahlédla muže, který vzápětí zmizel. Přitom se k ní nikdo nemohl nijak dostat. Byla z toho dost vyděšená, ale protože tehdy měla nějaké ženské problémy, přičítalo se to nervům a tak... Jenže po osmi letech toho muže skutečně (znovu) potkala (byl to instruktor autoškoly z úplně jiného, vzdáleného města). Dost mě tím vyděsila, protože na zážitky tohoto typu moc nevěřím, ale zároveň jsem nervózní, když o nich někde slyším...“
Zápach spáleniny a podivná koule
I další případ postrádal přirozené vysvětlení a souvisel s trochu jinými úkazy – UFO, nebo snad kulovým bleskem? „Stalo se to asi před jedenácti nebo dvanácti roky, v létě okolo 22. hodiny, možná ještě později. Pamatuji si, že ten rok byla rekordní horka,“ píše paní Anna. „Byly letní prázdniny. Měli jsme otevřená okna, aby bytem proudil vzduch. Moje matka s přítelem sledovali televizi a sestra byla v ložnici. Šla jsem se na sestru podívat, co dělá, a pak jsem vykoukla z okna. Náhle jsem ucítila silný zápach, jako by někde hořelo. Říkala jsem si, že to musí být blízko, protože to tak příšerně páchlo. Ale nikde jsem neviděla kouř. Zavolala jsem matku s přítelem, aby se taky podívali ze všech oken. Očekávali jsme každou chvíli požárníky. Pár minut jsme pokukovali a nic. Kromě silného zápachu se nic nedělo. Ostatní z rodiny to vzdali. Matka s přítelem se vrátili k televizi a sestra si sedla zpět na postel a bavila se po svém.
Náhle jsem zahlédla v odrazu oken protějších domů červenou kouli o průměru 40 až 50 centimetrů. Pohybovala se zhruba od západu k východu. Vykřikla jsem, ať se jdou všichni podívat. Ti to učinili a na ulici se nic nedělo. Koule zmizela. Opět se všichni šli věnovat svým věcem a koule se objevila znovu! Musela létat nad střechami domů a já ji mohla vidět v odrazech oken.
Rodiče se rozhodli ignorovat mé volání a sestra taktéž. Nepamatuji se, jak dlouho jsem ji pozorovala, ale když jsem opustila okno, protože ve mně stoupal strach, objevil se v místě, kde jsem stála, červený paprsek. Nevěřícně jsme jej se sestrou chvíli pozorovaly, a pak jsme začaly křičet hrůzou. Matka s přítelem přiběhli a paprsek zmizel. Pár minut jsme všichni stáli v oknech a snažili se přijít na to, co všechno úkaz mohlo způsobit. Náhle byl pryč i ten podivný zápach. Nevím a nepamatuji se, kdy vlastně zmizel. Možná po zmizení koule? Ale co to mohlo být?
Další dny jsem se ptala sousedů z ulice i z protějších domů. Nikdo nic neviděl, a dokonce ani necítil. Mnohokrát jsem se sama sebe ptala, jak je to možné, že jsem tu červenou kouli viděla jen já sama? Jak to, že ji neviděli lidé v protějších oknech? Jak to, že ten zápach cítila jen naše rodina a nikdo jiný? A co ten paprsek? Vůbec mi to hlava nebere…“
Chuť z dětství a hlasy mrtvých
Co vyvolává takové zážitky? Jde o náhle se připomenuvší minulé události, nebo útočí aktuálně „cosi“ přímo na mozkové centrum, kde sídlí čich? Dnes už víme, že působením elektrod na mozek je možné cíleně vyvolat rozličné zážitky a vjemy. Jde tedy snad o jakési elektromagnetické vlnění, procházející naší hlavou?
Britská tajná služba zveřejnila v roce 2006 450stránkový dokument, zaměřený na analýzu zachycených případů UFO. Všímala si i zpráv, v nichž bylo uvedeno, že při pozorování těchto objektů měli svědci zvláštní pachuť v ústech. Tutéž, jako když se jazyk dotkne kontaktů baterie. Vojenští experti našli vysvětlení: Pokud člověkem prochází slabý (nikoli nebezpečný) střídavý elektrický proud, nastává chemická reakce, při níž se rozkládají sliny v ústech na jednotlivé složky, jež připomínají chuťově olíznutí kontaktů baterie. A právě při pozorování UFO jsou svědci mnohdy vystaveni účinkům elektromagnetického pole. Zjevně se tak ale děje i při pozorování dalších anomálních jevů. Anebo elektromagnetické pole právě tyto zvláštní zážitky vytvářejí?
Podobný příběh nakonec zažila (a detailně členu Klubu psychotroniky a UFO popsala) i paní Amálie: „Probudila jsem se v noci. Nemohla jsem se pohybovat. Matka spala v protějším rohu místnosti. Chtěla jsem vykřiknout, ale nešlo to. Jakmile jsem projevila snahu o pohyb, projelo mým tělem jakoby tisíc elektrických impulzů. Kolem mě bylo vše v pořádku, jen tento fakt mě rušil. Musela jsem pak usnout... Cítila jsem se velmi lehce. Jako bych se vznášela, prolétla tím vším pode mnou a náhle uviděla nad sebou nějaká červená světla. Bylo to obrovské, možná okolo byly malé mraky. Vzepřela jsem se a nechtěně jsem byla stáhnuta dolů. Otevřela jsem oči a snažila se zápasit s bezmocností. Nic nefungovalo, jak mělo.
Pak jsem z dáli zaslechla, jako když někdo ladí staré rádio a hledá stanice, a pak to přišlo... Cosi jako pískání a já se vyrovnala jako pravítko. Pak to přestalo a ozvalo se znovu „ladění“ a hlasy. Něco říkaly a já jim nerozuměla... A opět pískání. Tak to pokračovalo stále dokola, jak dlouho, nevím. Pak to skončilo. Ležela jsem vyčerpaně v posteli a z různých stran ke mně doléhaly a promlouvaly hlasy. Byly to hlasy mých zesnulých příbuzných a známých. Vynořovaly se v různých situacích, které se před mnoha léty odehrály, a já na ně už dávno zapomněla.
Ale co bylo nejintenzivnější, zvláštní nasládlá pachuť v ústech. Mohu ji přirovnat k chuti mrkvové polévky, kterou jsem jedla jako malá, když jsem byla v nemocnici na trhání mandlí. I když polévka nebyla špatná, uchovala se v mé paměti asi z důvodu zážitků, spojených s operací a pobytem v nemocnici. Proč se ale vynořila tato chuť právě v té chvíli, jsem nepochopila. Tu polévku jsem už nikdy poté nejedla a ani nevím, jak se dělá. A teď tu byla znovu, jako kdybych měla onu polévku na jazyku. Pak vše odeznělo. Hlasy utichly a ta podivná chuť v ústech odezněla. Usnula jsem. Druhý den jsem se cítila vyčerpaná, a pak ještě pár dní. Co to všechno vyvolalo a způsobilo? Nevím…“
Uvedené příběhy vypovídají, jak pestré a nepochopitelné souvislosti mohou provázet náš život. A také to, že podobné příběhy se nedějí jen a pouze kdesi v dalekém světě, ale i tady, u nás. Alespoň Archiv Klubu psychotroniky a UFO, z.s., jich má zaznamenaných stohy...
Převzato z časopisu Záhady života.
_20231216.jpg "Záhady života")
Vložil: Redaktor KL