Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Být třetí je vlastně fajn, nikdy v tom nelítáte sama. Jen vás ti dva před vámi nesmí mít v žaludku. Odposlechnuté životy Ely Novákové

14.12.2023
Být třetí je vlastně fajn, nikdy v tom nelítáte sama. Jen vás ti dva před vámi nesmí mít v žaludku. Odposlechnuté životy Ely Novákové

Foto: Ilustrační foto Pixabay

Popisek: Příběh Dany pokračuje...

POKRAČOVÁNÍ Na stupních vítězů ve sportu je to snadné. První a druhá si s třetí podají ruce a dál je jim ukradená až do dalších závodů. V životě se ale ta nenápadná třetí může stát pro konkurentky osinou v zádi. Čert totiž nikdy nespí a co kdyby najednou začala být úspěšnější, oblíbenější? Co kdyby byla na cestě nahoru?

Dana byla na své místo v pozadí zvyklá a vůbec ji nenapadlo, že okolí ji jako neúspěšnou nevidí. Však také ve skutečnosti nebyla. Pár let žila bez partnera, ale rozhodně se nenudila. Přišla doba, kdy si zdravotní sestry musely doplnit vzdělání o tři roky vysoké školy, aby mohly dělat kvalifikovanou práci. Dana to zvládla, ale s prací sálové sestry se studium kombinovat nedalo. Našla si jiné místo na ambulanci, aby nemusela sloužit noční služby. Na interně se jí líbilo a ke studiu přidala ještě odborné kurzy, aby mohla asistovat lékařům u nových přístrojových vyšetření. Občas jsme se potkaly na srazu spolužáků a ona se nám všem smála, že jednou u ní skončíme při našem hektickém životním stylu všichni. Jojo, léta nám nestála a žlučníky, žaludky a jiné radosti se začaly hlásit ke slovu. Dana mi zařídila nejen vyšetření, ale také pravidelnou kontrolu, po čase se takhle seznámila i s mojí kamarádkou. Měla a má zlaté srdce zdravotnice, která se okamžitě stará, když má někdo potíže. A se stejnou spolehlivostí dbá i na to, aby se lékaři kolem ní mohli věnovat pacientům a nemuseli se zabývat nemocničními malichernostmi.

 

Oblíbená i nenáviděná

Doktoři si zvykli na ni spoléhat a nejednou dali její dobrou práci před ostatními sestrami najevo. Dana se nehnala za postavením, Brala to, že nad ní vždycky budou nějaké hlavní a vrchní sestry a ona bude součástí houfu ostatních sestřiček. Jenže nebyla. Stala se totiž pravou rukou nového pana primáře, který si cenil její ochoty učit se stále něco nového a bral si ji k vyšetřováním pacientů nejen v nemocnici, ale i na klinikách, kde si jejich unikátní přístrojové vybavení objednávali externě. To neslo nejen prestiž, ale i nějaké peníze navíc. Dana se zkrátka zase stala třetí v hierarchii na pracovišti, tentokrát to ale bylo postavení vážené mezi pacienty i lékaři. Ne tak mezi sestrami, ty jí tiše i hlasitě záviděly a drby o ní nabývaly na obrátkách. Když z ní řeči na chodbách udělaly milenku pana primáře, opět udělala jedno ze svých životních rozhodnutí. Povahou nebyla mrcha, která by se kolegyním mstila podobnými pomluvami, takže to jako obvykle vzala jako výzvu pro změnu u sebe. Napřed si to šla vyříkat s nadřízenými. Když hlavní i vrchní sestru ujistila, že její pracovní vztah s primářem rozhodně nevede k tomu, aby zatoužila po jednom z jejich míst, přidala k tomu i strohou žádost, aby s těmi drby zatočily. Je jí jedno, že ji kolegyně nemilují, má kamarády jinde než v práci. Ale není jí jedno, že by se drby o milostném poměru na pracovišti mohly donést k jejímu příteli. 

Třetí milenka je blbé postavení

Zpráva o tom, že Dana má přítele, o kterém nikdo nic neví, se nemocnicí rozšířila rychlostí nadzvukového letadla. Kdo to je? Kde k němu přišla? Jak se jí ho podařilo utajit? Dana se tvářila tajemně a neřekla nic. Vlastně to bylo snadné, protože neměla co říct. Žádného přítele totiž neměla. I to se ale rozhodla rychle napravit. Přijmout nápadné nadbíhání šarmantního pána z vedení nemocnice se sice už delší čas bránila, nakonec si ale řekla, proč ne. Alespoň bude nějaká zábava. To tedy byla. Nějaký čas nebyly marné příjemné večeře zakončené neméně příjemným sexem, pak se ale všechno začalo měnit v podivný stereotyp. Že je ten pán ženatý a má spořádanou rodinu, to Dana dobře věděla. Netušila ovšem, že kromě manželky má ještě milenku, se kterou udržuje mimomanželský oboustranně prospěšný vztah už léta. Dáma totiž pracovala na ministerstvu a oba si všelijak vycházeli vstříc. Možná šlo sem tam o nějaký úplatek, někdy o protekci pro vysoce postaveného pacienta, v každém případě to byl vztah už dávno víc prospěchářský než milostný. Milý pán se nudil s manželkou i s milenkou, a tak si nabrnkl fešnou sestřičku ve středním věku, od které nehrozilo, že by chtěla děti a rodinu. Dana si užívala a nic neřešila, užíval si i on, a to čím dál víc. Jednoho dne se stalo, co se stát muselo. Pravidelné schůzky s Danou odhalila jeho milenka a ztropila skandál. Mít pohodlnou třetí pozici se Daně opět krutě nevyplatilo. Pan Dokonalý zmizel z jejího života mávnutím milenčina proutku. Kolegyně vytušily, že Dana je zase sama a daly jí to sežrat i s chlupama. 

Děvenko, neplačte

Celá aféra utichla stejně rychle, jako se zrodila, Dana už ale netoužila ani po milenci, chtěla mít jen pokoj a věnovat se své milované práci a koníčkům. Ten největší bylo cestování, na které si vždycky šetřila. Její dovolené začaly cestami po Evropě a postupně se rozšiřovaly až do vzdálených krajů. Jezdívala s kamarádkou, někdy sama. Jediné, co jí chybělo, byla možnost sdílet s někým zážitky z cest, povídat si o nich, plánovat další. Na jedné dovolené si takhle posteskla pánovi v letech, který byl také sám, a tak se sešli u jednoho stolu. Byl o patnáct let starší než Dana, posmutnělý vdovec s dospělými dětmi. Najednou se ti dva zasmušilí lidé smáli, vyprávěli si historky z cest a po pár dnech i ze života. Děvenko, neplačte, máte život před sebou, řekl jí jednou a ona se začervenala, protože v padesáti si jako děvenka rozhodně nepřipadala. Ta slova jí ale nešla z hlavy. Vždyť je to pravda – do penze daleko, starosti žádné a zdraví jí slouží, neměla by ten kus života ještě žít naplno a nejen v práci? Doma stála před zrcadlem, přepočítala pár šedých vlasů a prohlédla nudný šatník. Pak zavolala kamarádku nejvěrnější a vyrazila na nákupy. A ke kadeřnici. A aby toho nebylo dost, navštívila i psycholožku. Její řeči o tom, že důležité je mít ráda sama sebe, jí ale brzy začaly otravovat. To ona přece ví, co na sobě ale má mít ráda, když si není vědoma ničeho, co by měla mít nerada? Je přece hodná holka. Že by byl zakopaný pes právě v tom? Co si takhle zazlobit, zariskovat… 

Jdi štěstí naproti, nebude tu věčně

Vypravila se do cestovní kanceláře a vymámila z agentky spojení na onoho spolucestujícího, se kterým se tak dobře bavila. Agentka se trochu divila, proč ho hledá, když on tu nedávno byl a ptal se, jestli ta a ta dáma, se kterou se potkal na poslední dovolené, nechystá zase někam cestovat. Když zjistil, že má rezervovaný zájezd do Mexika, hned si ho zarezervoval také. Jsou tedy asi domluvení, ne? Dana nevěřila svým uším. A rozhodla se vydržet až do termínu zájezdu. Když se potkali na letišti, už se k němu hrnula bez zábran. A řekla mu, že o jeho tajném plánu dávno ví. A že se na něj moc těšila. V novém cestovním kostýmku a s novým účesem se na něj vesele smála a on jen pokýval hlavou a řekl: To jsem rád, že už nepláčete, děvenko. Byla to úžasná dovolená a po ní následovaly dny všední, i když pro Danu rozhodně jiné, než na jaké byla zvyklá. Vzala to z gruntu, v nemocnici dala výpověď a zaměstnala se v ordinaci praktické lékařky, kde měla pravidelnou pracovní dobu jen do časného odpoledne a mohla se věnovat svému novému příteli a sama sobě. Brzy se seznámila s jeho dcerami, které ji spokojeně přijaly, protože byly rády, že otec není sám. Když se stal dědečkem, automaticky na sebe vzala roli babičky. Bylo prima starat se o děti, rádi s nimi jezdili na výlety, ale dovolené byly jen pro ně dva. Vyprávěli o nich dětem i přátelům, ale nejraději si je připomínali spolu, protože u toho se nejvíc nasmáli. Dana se svou pozdní láskou prožila krásných třináct let. Štěstí zkrátka netrvá věčně. Když její partner zemřel, věděla, že jí ho dal tolik, že už si svou porci vybrala a teď z ní bude spokojeně žít dál. S nevlastními dcerami, s vnoučaty a s pocitem, že je pro ně ta první a jediná, tak jako byla pro muže, který jí pořád říkal děvenko, i když překročila šedesátku. 

 

Vložil: Ela Nováková