Éterická víla a její veřejné tajemství, za které hrozil kriminál. Tajnosti slavných
11.12.2023
Foto: Se svolením Česká televize - Vlasta Gronská
Popisek: Blanka Waleská jako tetička Anna v psychologickém dramatu o ztrátě paměti z roku 1970 Kouzelný dům
FOTO / VIDEO V mládí chodila s muži, protože to přece bylo normální. Časem ale zjistila, že je s ní všechno jinak. Pak už to všichni věděli, její soužití s partnerkou ale zůstalo veřejným tajemstvím. (Pokračování z pátku 8. prosince)
V roce 1934 Blanka Waleská úspěšně ukončila studia, nastoupila na jednu sezónu do Divadla Vlasty Buriana a zazářila jako Pepina v úspěšném filmu režiséra Vladimíra Slavínského Matka Kráčmerka aneb Komedie o chudé rodině, která skrz miliónovou výhru v loterii ke štěstí přišla. Další sezónu strávila na jevištích dvou pražských avantgardních scén – v Novém divadle a Spoutaném – Osvobozeném divadle. A pak přišla nabídka, která se neodmítá. Sbalila kufry, zamířila na severní Moravu a stala se členkou souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Prožila tam pět let a prokázala na jeho jevišti svůj mimořádně široký herecký záběr, od Nezvalovy Manon Lescaut přes Shakespearovu Julii a Kvapilovu Princeznu Pampelišku až po Kristýnu v Našich furiantech či Soňu v Dostojevského Zločinu a trestu.
Třináctý revír:
Radokova křehká víla
V roce 1941 se vrátila do Prahy, kde pokračovala v holešovické Uranii a po osvobození v Divadle 5. května, kde její výrazový rejstřík mimořádně obohatila spolupráce s režisérem Alfrédem Radokem. Své postavy vytvářela vždy jako lyrická herečka, nejbližší jí byly vnitřně křehké, žensky zranitelné bytosti, s bolestným stínem a ironickým odstupem. Mistrně dokázala vyjádřit vnitřní prožitek, jejími devízami byly až éterický půvab, stoprocentně zvládnutý jevištní pohyb, perfektní projev a dikce. V roce 1948 se stala členkou činoherního souboru Národního divadla a až do oficiálního odchodu do penze byla jednou z jeho nejvýraznějších osobností.
Přehlížený talent
I s přibývajícími lety dál zůstávala křehkou tajemnou bytostí, vyzařující vnitřní krásu a nevyslovená tajemství. Divadlo tohoto jejího talentu umělo dokonale využít, s filmem to už bylo mnohem horší. Jedinou opravdu velkou a hlavní roli jí nabídl v roce 1949 Alfréd Radok v psychologickém válečném dramatu Daleká cesta, který dodnes patří k nejvýznamnějším dílům naší kinematografie. A významně k tomu přispěl i Blančin výkon v roli lékařky Hany Kaufmannové, kterou ani manželství s árijcem nezachrání před hrůzami terezínského ghetta. Naplno využít její mistrovství dokázal i Václav Krška, který ji v padesátých letech obsadil do nestárnoucích adaptací divadelních her Fráni Šrámka Měsíc nad řekou a Stříbrný vítr. Její další filmové postavy už pak byly jen vedlejší, zato stále častěji spolupracovala s Československým rozhlasem a dabingem.
Alžběta Jarošová a Ing. František Kalina (Karel Höger) v melodramatu Lístek do památníku; foto Česká televize - Miloš Schmiedberger
O seriály nestála
Počátkem šedesátých let odstartovala bohatou spolupráce s televizí, hrála královny, hraběnky, baronky stejně jako láskyplné maminky a babičky. K jejím nezapomenutelným výkonům na obrazovce patří stárnoucí rezignovaná Alžběta, o jejímž setkání s bývalým přítelem z mládí Františkem v podání Karla Högera vypráví slavná inscenace Lístek do památníku, kterou natočil v roce 1975 František Filip na námět Jiřího Hubače. Velmi ráda hrála v pohádkách, na rozdíl od většiny kolegů se ale tvrdohlavě bránila seriálové tvorbě. Během kariéry udělala jen několik výjimek. Vedle pohádkových sérií si zahrála v roce 1970 švagrovou vévody z Orleansu v historické minisérii režiséra Jaroslava Dudka Alexander Dumas starší a o deset let později se mihla v první epizodě životopisné trilogie o zakladateli KSČ a teoretikovi dělnického hnutí Bohumíru Šmeralovi Čas zakladatelů.
Neobvyklá láska
Její nevšední charisma a osobnost pramenily nejspíš z odlišnosti cítění a myšlení. V mládí sice chodila s muži, protože to bylo považováno za samozřejmé a správné, představu o šťastném životě si ale nespojovala s manželstvím a dětmi. S žádným nezůstala dlouho, možná právě protože byla tak krásná a výjimečná. A pak konečně byla schopná sama sobě přiznat, že ji mnohem víc přitahují ženy, a opravdu se zamilovala. V druhé polovině čtyřicátých let se stala její životní partnerkou PhDr. Eva Soukupová, pozdější zakladatelka a dlouholetá ředitelka Divadelního ústavu a významná komunistická funkcionářka. Homosexualita sice byla v té době ještě trestný čin, všichni to ale věděli a ani jedna z dam svoji lásku netajila. O veřejném tajemství se zpravidla nemluvilo, jen tu a tam se některý ze soudruhů do Soukupové kvůli jejímu rodinnému zázemí strefil, ona to ale díky svému postavení vždy ustála.
Zkrocení zlého muže:
Tvrdohlavá zrzka
Poprvé byla oceněna v roce 1958 vyznamenáním Za vynikající práci, o dva roky později dostala titul Zasloužilá členka Národního divadla a v roce 1965 Zasloužilá umělkyně. Vždy měla svou hlavu a nebála se říkat své názory veřejně. Už v roce 1945 se stala členkou KSČ, po okupaci v roce 1968 ale ze strany odešla, protože s vývojem událostí nesouhlasila. Stejně tvrdohlavě ale odmítala bojkot ruských klasických děl, která považovala za kvalitní, přestože v tom zůstala sama. V sedmdesátých letech omezila působení v divadle, protože ji začaly sužovat zdravotní problémy, a v roce 1976 odešla oficiálně do penze. Dál ale spolupracovala s televizí, občas se mihla i na filmovém plátně a její filmografie obsahuje zhruba devadesát titulů. Před filmovou kamerou stanula naposledy v roce 1986 jako Blanka v komedii Marie Poledňákové Zkrocení zlého muže, poté ještě stihla natočit televizní detektivku Vladimíra Karlíka Případ nevinné řeky. Blanka Waleská zemřela 6. července 1986 v Praze. Její životní dráhu mapuje monografie Břetislava Ditrycha a prasynovce Josepha F. Vedlicha Dívka s červenými vlasy, kterou vydal Úřad městyse Cerhenice v roce 2010. Její milovaná Eva ji přežila o jednadvacet let.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Národní divadlo, Česká televize, Český rozhlas, Národní divadlo Moravskoslezské, Břetislav Ditrych, Joseph F. Vedlich: Dívka s červenými vlasy aneb Z neznámých deníků a života Blanky Waleské)
Vložil: Adina Janovská