Matika jí nešla, z rodinné školy utekla. Sexy kráska, která rozbouřila emoce z výlohy na Národní třídě. Tajnosti slavných
08.12.2023
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Blanka Waleská v první poválečné detektivce 13. revír, kterou natočil Martin Frič v roce 1946 podle románové předlohy Eduarda Fikera Zinková cesta
FOTO / VIDEO Nebyla prý takový studený čumák jako Lída Baarová, a navíc prý byla ještě mnohem lepší herečka. Do vínku ale dostala velký handicap, nad nímž se jí nedařilo vyhrát.
O každých svátcích ji vídáme na obrazovce, jen si ale nejspíš neuvědomujeme, jak excelentní herečce svěřila kdysi režisérka Marie Poledňáková v komedii Jak vytrhnout velrybě stoličku roli trpělivé Karličky, která hlídá baletce Anně neposedného Vaška. Křehká dívka, která vynikala lyrickým půvabem, měla navíc ještě další plus. Na rozdíl od své spolužačky a nejslavnější prvorepublikové kolegyně, nepřístupné a protivné Lídy Baarové, působila Blanka Waleská vždy srdečně, přístupně a pečlivě. A profesoři ji dokonce považovali za mnohem větší talent než Lídu.
Matka Kráčmerka:
Rozená umělkyně
Narodila se 19. května 1910 ve středočeských Cerhenicích jako Blanka Wedlichová a po umělecké dráze začala toužit už v raném dětství. K vhodnému startu jí ale chyběly ty správné předpoklady. Tatínek sice byl malíř a básník, tím by ale rodinu stejně neuživil, takže později vedl obchod a hospodu. Rodiče nebyli bohatí a ani se nehonosili významným jménem, které by dceři pomohlo otevřít dveře vlivných mecenášů. A tak se zdálo, že zůstane při zemi a pokusí se uplatnit v nějaké úplně obyčejné profesi. Na otcovo přání začala Blanka po obecné škole studovat na pražském dívčím gymnáziu Na Zatlance, i když nebyla právě studijní typ. Mimořádně ale vynikala v kreslení, navrhování šatů či uměleckém psaní. Byla zkrátka rozenou umělkyní s obrovskou duší i potenciálem.
Škola za trest
Její studia skončila neslavně už v tercii (třetí ročník klasického osmiletého gymnázia – pozn. autorky), když propadla z matematiky. Zoufalý tatínek lomil rukama, a pak ji poslal za trest na rodinnou školu do Kolína. Vzdělávat se v takzvaných ženských povoláních ji ale bavilo ještě méně, takže nakonec i z téhle školy utekla. Zůstat na krku rodičům nechtěla, a tak se rozhodla živit sama, což byl v dvacátých letech minulého století pro dívku bez jakéhokoli odborného vzdělání kousek hodně odvážný. Začínala jako služka, později pracovala jako slečna k dětem, což zpravidla obnášelo kompletní péči o malé svěřence od rána do noci včetně praní, žehlení, úklidu… Bylo jí pouhých šestnáct let, když si začala psát deník, a právě jako vychovatelka se seznámila s Františkem Xavierem Naske, významným pražským malířem, dekoratérem a ilustrátorem, hlavně ale také manželem hvězdy Národního divadla Růženy Naskové.
Redaktorka Klimešová a kritik Leo Bonásek (Ladislav Pešek) v komedii Vladimíra Slavínského z roku 1935 Jedna z milionu; foto Národní filmový archiv - Elektafilm
Mistrova múza
Naskeho uchvátila její křehká krása, takže se stala jeho múzou a přinejmenším jeden její portrét zdobil jeden z obchodů na Národní třídě. Jeho dráždivé akty sice tehdejší kritika rázně odsoudila jako díla, kde „chlípnost nastupuje na místo uměleckého nadšení“. Přesto, nebo spíš možná právě proto měla obrovský úspěch. Setkání s Naskovými ale mělo pro Blanku ještě jeden mnohem větší význam. Pod vlivem úspěšných manželů se rozhodla zkusit štěstí nikoli jako malířka, ale jako herečka. Začala statovat ve filmu, stala se členkou tanečního souboru smíchovské Arény a jako statistka se poprvé objevila i u filmu. A ve dvaceti letech byla přijata na Pražskou konzervatoř. Konečně se ocitla ve škole, na níž ji studium opravdu naplňovalo. V deníku se v zápiscích z této doby velmi často zmiňovala o své spolužačce, o čtyři roky mladší Lídě Baarové, o níž se vyjadřovala jako o velkém talentu, i když profesoři považovali za lepší ji.
Lepší než Baarová
Nejspíš proto, že extrémně sebevědomá Lída byla už na konzervatoři leckomu nesympatická, kdežto Blanka byla její pravý opak, působila vždy srdečně, přístupně a pečlivě. Už v roce 1932 dostala ve filmu první dva bezejmenné štěky, roli jedné z návštěvnic v melodramatu Zlaté ptáče a prodavačky v komedii Svatopluka Innemanna Sňatková kancelář, v níž zářil jako svérázný majitel sňatkové kanceláře "Vrkůů" populární komik Jindřich Plachta. Skutečný debut před kamerou si ale odbyla až o rok později coby Katy v melodramatu Ze světa lesních samot, k němuž napsal scénář Otakar Vávra na motivy stejnojmenného románu Karla Klostermanna. A pak už začaly přicházet nabídky jedna za druhou.
Pokračování v pondělí 11. prosince
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Národní divadlo, Česká televize, Český rozhlas, Břetislav Ditrych, Joseph F. Vedlich: Dívka s červenými vlasy aneb Z neznámých deníků a života Blanky Waleské)
Vložil: Adina Janovská