Jednou třetí, vždycky třetí. Není to ostuda, ale někdy to je k pláči. Odposlechnuté životy Ely Novákové

Foto: Pixabay

Popisek: Ta třetí; ilustrační foto

„Představ si, zjistila jsem, že má kromě manželky už pár let i milenku. Mě si pořídil jako třetí,“ stěžovala si v tramvaji jedna žena druhé. Byla na první pohled hodně rozrušená, takže svým trápením hlasitě nakrmila celý vagon. Podívaly jsme se s kamarádkou na sebe a jedním hlasem špitly: „Danuška!“

Dotyčná cestující sice nebyla naše známá, připomněla nám ji ale tak silně, že jsme na ni u kafíčka začaly vzpomínat. Jojo, ženské drby a vzpomínky. Příběh magického čísla tři, které provázelo Danu životem, to je jeden z těch osudů, ze kterých by autor Červené knihovny vykřesal nejmíň tři sešitové romány. Dlouho jí trvalo, než zjistila, že být třetí neznamená být poslední, jen je třeba přestat to pořád přepočítávat. 

V početné rodině je vždycky někdo otloukánek

Kamarádka, se kterou jsme strávily utěšené deštivé odpoledne nad kávou, štrůdlem a drby, poznala Danu až jako dospělou. Já měla před ní velký náskok, protože jsme s Danou chodily do školy od první do páté třídy a tenkrát jsme bydlely v sousedství. A protože už se s Danou vídáme spíš jen náhodně, rozhodla jsem se, že vyprávění o životě někoho, kdo vám jen okrajově prošel životem, nejsou žádné škodlivé pomluvy, takže když povyprávím kamarádce o tom, jak to s tou Daninou trojkou vlastně začalo, ničemu neublížím. A proto si také troufnu celý ten životní příběh vyprávět i tady.

Dana měla tolik sourozenců, že jsem se v tom v dětství moc nevyznala. V každém případě byla jediná holka, narodila se jako třetí po dvou bratrech. Rodiče si moc přáli holčičku, a když se to podařilo, maminka si volánky a růžové botičky moc užívala. Asi i proto, že se jí ulevilo, že už to nebude muset zkoušet s dětmi dál, protože má splněno. Danuška byla mazánek. Její o pár let starší bratři si žili svůj klukovský život v teplákách, s balónem a autíčky, zatímco ona zdobila kočárek a házela očkem a šťastným úsměvem po maminčiných známých, babičkách a tetičkách, hýčkaná a obdivovaná na potkání. Do tří let.

Protože pak maminka znovu otěhotněla. Kde je v rodině hodně lásky, rodí se holt hodně dětí. Narodila se dvojčata, dva kluci. Byl konec hýčkání a rozmazlování, protože veškerá pozornost a starostlivost se přenesla na ty dva prcky. Starší bráchové to brali s nadhledem, a dokonce byli zapojeni do péče o nové sourozence, protože už byli ve věku, kdy jim mohl být svěřen kočárek na drncání po parčíku pod okny. Dana musela do školky, protože máma toho měla doma nad hlavu, obdiv tetiček a péče babiček se přenesly na malá dvojčátka. Byla prostě najednou „ta třetí“, a kromě toho, že starší bráchové si z ní občas utahovali, nikdo jí moc pozornosti nevěnoval. Ostatně Dana byla hodné dítě, ve školce a později ve škole nezlobila, učila se dobře a sama. S klidem později přijala i to, že musí mámě pomáhat s malými kluky, je přece malá žena a péče o děti je ženský úděl. Potíž byla v tom, že sice sama všechno zvládala, ale také si sama uprostřed té velké rodiny připadala. V její dětské dušičce začala pučet touha v něčem vyniknout, aby si jí konečně někdo všiml. 

Zpívání a gymnastika

Maminka, i když uhoněná, dbala o to, aby děti byly po škole zaměstnány kroužky a sportem. Bráchové brnkali na kytaru, na Danušku zbylo zpívání v dětském sboru a ze všech sportů se mamince pro holčičku zdála vhodná jen gymnastika. Se zpíváním to šlo dobře až do chvíle, kdy sbormistr vybíral sólistky. Vybral dvě jiskrné a temperamentní dívenky, tichá a nenápadná Danuška byla třetí – náhradnice. Dostalo se jí sice mimořádné pochvaly, že ona je ta, která dokáže odzpívat oba party, když jedna ze sólistek odpadne, jenže taková těšínská jablíčka byla jen další rána do její bolavé dušičky. Zpívala dál a dřela na trénincích gymnastiky, až se z ní kouřilo. Ve třinácti letech skončila na městských přeborech třetí. Maminka ani trenér nikdy nepochopili, proč to Dana oplakala a s gymnastikou jednou provždy sekla. A tak to šlo dál. U přijímaček na gymnázium třetí, ve třídě třetí nejen podle abecedy, ale i v prospěchu. Co by jiný oslavoval jako super úspěch, Dana prožívala jako další a další katastrofy. 

Když se vdám, tak to snad skončí

Po maturitě nastoupila na nástavbu pro zdravotní sestřičky. Všechny holky ve třídě měly kluka, některé už několikátého, Danuška měla spoustu kamarádů. Vůbec netušila, že se za ní kluci otáčejí, ale žádný se jí neodváží přiblížit, protože je příliš hodná a působí odtažitě. Občas na ni ale přišla vzpoura a ta vrcholná byla, když se rozhodla, že si prostě musí někoho najít a co nejrychleji se vdát. Jednak chtěla vypadnout z domu a začít vlastní život, jednak si vzala do hlavy, že jedině změnou příjmení se stane někým jiným a přestane být spolehlivou náhradnicí.

Vzala na pomoc kamarádky, ty jí udělaly nový účes, oblékly ji, aby nevypadala usedle a vytáhly ji do společnosti. Protančila pár plesů, s jedním nápadníkem vyrazila do kina a udělalo se jí špatně, když jí začal zpocenou dlaní žmoulat ruku ve tmě sálu. S druhým šla bruslit, a když ji pozval k sobě domů, zdálo se všechno na nejlepší cestě. Jenže slibně se rozvíjející večer narušil nečekaný příchod nápadníkovy maminky, Dana se strašně styděla a vypadla z bytu jako cukrář. Víckrát se jí neozval. 

Pak ji v metru oslovil nápadně hezký muž, šli spolu na víno, pak na večeři a pak už to šlo ráz na ráz. Daně vůbec nevadilo, že je o deset let starší a má za sebou už dvě manželství, když ji po půlroční známosti požádal o ruku, ani si neuvědomila, že bude jeho třetí ženou. Jenže tak to bylo a magická trojka nejenže neskončila, ale vybírala si každou příležitost, jak se Daně připomenout. Když po třech letech manželství zjistila, že její krásný chlap sbírá milenky na potkání, následoval rozvod. Mezitím Dana nastoupila do práce, vystřídala dvě pracoviště v nemocnici a zakotvila jako sálová sestra na třetím. Po rozvodu se rozhodla, že už ty trojky přestane sledovat. Prostě dost, po dvojce následuje čtyřka, týden má sice sedm dnů, ale středa se přeskakuje stejně jako březen. A já budu buď první nebo poslední, řekla si, a asi po sté se pokusila začít nový život. Jenže v jejím případě poslední zase znamenalo třetí. A tady začíná část Danina života, kterou nám připomněl výrok ženy z tramvaje. A to si nechám na příští týden...

Vložil: Ela Nováková