Podstrčená výpověď aneb Jak normalizace zatočila s legendární Šejbalkou. Tajnosti slavných
06.12.2023
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Jiřina Šejbalová jako Magdalena Dobromila Rettigová v televizním zpracování hry Aloise Jiráska o české národní buditelce, spisovatelce a autorce slavné kuchařky
VIDEO Její honoráře zpravidla třikrát převyšovaly odměny kolegů, což jí mnozí záviděli. Souboj se slavnou „Lorenkou“ sice prohrála o jediný bod, i zlou maloměšťačku ale dokázala zahrát tak, že ji diváci nakonec politovali. (Pokračování z pondělí 4. prosince)
Její první vystoupení na filmovém plátně spadá ještě do němé éry, v roce 1929 se objevila jako Hanka v melodramatu Hanka a Jindra, v němž byla hlavní dramatickou zápletkou krádež kombiné počestné mladé paní. Hned v počátcích zvukového filmu dostala Jiřina Šejbalová zajímavou příležitost v milostném příběhu Ze soboty na neděli, v němž dvě mladé písařky hledají v sobotní návštěvě nočního podniku vzrušující vybočení z únavné všední každodennosti. Typ mondénních paniček, záletných dívek a žen, které ztvárňovala na jevišti, ji provázel i na stříbrném plátně a během první republiky a protektorátu hrála podobné role v řadě leckdy průměrných filmů, od komedie Svatopluka Innemanna Sňatková kancelář přes milostné drama Rozvod paní Evy po historickou komedii Otakara Vávry Cech panen kutnohorských.
Vlčí jáma:
Schovávaná před nacisty
V roce 1940 si ještě stihla zahrát hraběnku Evženii Angely ve romantickém dramatu Maskovaná milenka, které Vávra natočil podle románu Honoré de Balzaca, atmosféra v barrandovských ateliérech už ale začala v té době houstnout, takže se raději stáhla do ústraní a zaměřila se výhradně na působení v divadle. Před kameru se vrátila až v roce 1948 jako hostinská Božena v komedii Hostinec „U kamenného stolu“. Přímo strhující výkon pak podala v roce 1957 v psychologicky složité úloze stárnoucí Kláry Rýdlové ve filmu Vlčí jáma. Na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách v roce 1958 sice za něj hlavní cenu nezískala, protože ji o jediný bod předběhla Sophia Loren jako vdova po gangsterovi v kriminálním dramatu Černá orchidej. Prezident Biennale, senátor Giovanni Ponti, byl ale výsledkem tak rozčarován, že Jiřině udělil alespoň zvláštní medaili za vynikající herecký výkon.
Nezapomenutelná tetička
V šedesátých letech začala víc pracovat pro televizi a účinkovala v řadě kvalitních a úspěšných inscenací. K jejím nejkrásnějším postavám patří seriál Sňatky z rozumu, v němž stanula před kamerou jako paní radová Váchová po boku Miloše Nedbala, nebo tetička v legendárním seriálu Taková normální rodinka. Dvakrát vytvořila manželský pár se svým divadelním kolegou Bohušem Záhorským, ve filmech Zlatá svatba a Náš dědek Josef. Její poslední filmová role byla shodou okolností zároveň i hlavní, v psychologickém snímku Sólo pro starou dámu hrála Marii Hahnovou, která se po letech vrací do Prahy. Ambice slibného filmu sice zůstaly nenaplněny, přesto Jiřina získala za svůj výkon několik cen včetně Zvláštního uznání za herecký výkon na mezinárodním filmovém festivalu ve španělském Valladolidu. Před kamerou stanula naposledy v roce 1980 v televizní inscenaci Nezralé maliny.
Ze života hmyzu:
Tolerantní manžel
Přestože byla provdána za známého pražského advokáta Jaroslava Pipka, velmi často a ráda prý podléhala svodům kolegů. Jejími milenci údajně byli Zdeněk Štěpánek, Rudolf Deyl, Eman Fiala, a dokonce i legendární písničkář Karel Hašler. Obdivovali ji úspěšní podnikatelé, majitelé továren i ministři, z natáčení jezdívala limuzínami a ctitelé ji zahrnovali luxusními dárky. Manžel prý ale na ni nežárlil. Velmi ji miloval a na její umění byl velmi hrdý. Navíc patřil ke generaci, která bouřlivější životní styl považovala za samozřejmou součást uměleckého světa, takže její milostná dobrodružství velkoryse toleroval. Bydleli spolu na rohu Pařížské a Široké ulice na pražském Starém Městě a okna arkýře jejich bytu v druhém patře luxusního secesního činžáku měla barevná skla.
Ředitelský podvod
V roce 1958 byla jmenována Zasloužilou umělkyní a při příležitosti šedesátých narozenin dostala titul Národní umělkyně. Od roku 1968 působila jako profesorka na pražské DAMU, kde vyučovala jevištní řeč, a ve stejné době napsala dvě kuchařské knihy, proložené hereckými vzpomínkami. Velmi často také spolupracovala s rozhlasem, kde vytvořila nový typ pořadu, jaký bychom dnes označili jako one women show. Koncem ledna 1977 se ale uskutečnilo v Národním divadle shromáždění významných kulturních osobností, které byly přinuceny podepsat takzvanou Antichartu. A normalizační ředitel Přemysl Kočí současně přichystal zákeřný podraz, některým členům souboru Národního divadla včetně Jiřiny Šejbalové byla současně podstrčena i výpověď, kterou podepsali, aniž si toho všimli. Jiřina Šejbalová podlehla rakovině krátce po natáčení slavného televizního dramatu Nezralé maliny, zemřela v Praze 23. srpna 1981.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Národní divadlo, Kniha o Národním divadle, Josef Träger: Jiřina Šejbalová, Jiřina Šejbalová: Vaříme na chatě, Otakar Vávra: Paměti aneb Moje filmové 100letí)
Vložil: Adina Janovská