Spisovatel přiznal sklon k ukřivděnosti i dobrý skutek, který se proměnil v „Itálii“. Horká židle Michala Viewegha
02.12.2023
Foto: Se svolením FTV Prima (stejně jako snímky v článku)
Popisek: Autor bestsellerů Michal Viewegh v Show Jana Krause
Nejpopulárnější český spisovatel současnosti překročil šedesátku, přežil svou smrt a našel novou lásku, z jejíhož ukrajinského příběhu vytěžil novou knihu.
Když před více než deseti lety prodělal Michal Viewegh disekci aorty, s jejímiž následky bojuje dodnes, jeho bouřlivácký život se změnil k nepoznání. K psaní se ale k potěšení svých věrných fanoušků vrátil. V nových knihách je sice víc hořkosti, nemají už onu lehkost a svižnost jeho raných děl, čtenáři je ale konzumují stále stejně ochotně, jako je kritika zatracuje a řadí někam na hranice pokleslé literatury. Letos vydal v minulých letech nejčtenější a nejpřekládanější současný český autor nový román, v němž jako obvykle čerpá ze svých životních zážitků i úvah o životě v krušné době.
Přežít svou smrt
Jana Krause zajímalo, proč má Michal Viewegh tendenci stále polemizovat s osudem, zda si svůj úděl zaslouží. „Trošku mám sklon k ukřivděnosti,“ přiznal autor bestselerů. „Myslím, že pokud budeme věřit na spravedlivý osud, tak každému by měl měřit trošku spravedlivěji,“ dodal s tím, že „svině by měly být potrestány“. Nakonec ale připustil, že se v podstatě podruhé narodil. „Ano,“ pokýval hlavou, „přežije to jeden člověk z deseti, takže asi ano.“ Navíc se nyní jeho život díky nové lásce opět obrací k lepšímu, takže si vlastně nemá na co stěžovat.
Michal Viewegh se sklonem k depresivnímu vidění světa netají, dokáže se z něj ale s humorným nadhledem vypsat.
Novou partnerku mu přivedla válka
S jeho současnou partnerkou svedly Michala Viewegha dohromady dějinné události, když nabídl možnost ubytování ukrajinským uprchlíkům. „Ozvala se mi hned druhý den paní ze Sázavy, že má doma Ukrajinku se synem, který je protivný, ať si pro ně přijedu,“ vyprávěl s úsměvem. „A musím říct, že v té chvíli jsem se zalekl své ušlechtilosti, ale nakonec to dobře dopadlo.“ Přestože začátky byly nezvyklé a rozpačité.
Dobročinnost není žádná idyla
„Najednou řešíte společné vaření, nakupujete nádobí do pokoje pro hosty a na obrazovce vám naskočí ukrajinská televize a vy se toho nemůžete zbavit. Až pak zjistíte, že si s tím malej hrál…“ popsal, jak vypadalo zpočátku společné soužití. „Kde je psáno, že dobročinnost má být idyla, že jo? To bychom měli poskytnout nějakou oběť,“ dodal a pokračoval v líčení příběhu. „Ten Saša neposlouchal ani matku, natož mě. Ale já jsem zjistil, a to už mi říkala ta paní, která je předtím ubytovala, že mluví dobře česky, protože matka tady dřív pracovala v Čechách, takže to byla jaksi velmi podstatná okolnost.“
Žárlivá matka
Život to byl ovšem dost divoký, protože paní Olenka střídala pohodu se žárlivými scénami. Pomalu ale jistě se její vztah s populárním spisovatelem uklidnil a přerostl v lásku. A Michal Viewegh se z toho jako obvykle vypsal a vše zpracoval do novelky Malý Gatsby a Carmen z Chodoriva. „Olenka trošku žárlí. O tom je vlastně celá ta kniha. Ale zase jsem měl o čem psát,“ přiznal s tím, že příběh knihy je pouze inspirován skutečností. „Přísahám, že jsem chtěl být hodný a milý pan domácí, jiné motivy jsem neměl. Pak se nám to zvrtlo.“ Stárnoucí spisovatel ale příběh v knize fabuluje přece jen trochu jinak a vkládá do něj i úvahy o válce na Ukrajině a o tom, jak ovlivňuje celý svět.
Populární spisovatel se prý chtěl původně stát jen hodným panem domácím, nakonec ale díky temperamentu podnájemnice vzalo jeho předsevzetí zasvé.
Pílí proti depresím
Doba, v níž žijeme, není nijak klidná, a spisovatel se sklonem k depresivnímu vidění světa ji prožívá bolestivě, i když ve svých knihách vše pojednává s humorným nadhledem. Pilné psaní dává jeho životu smysl. „Psaní je pro mě terapie, smysluplně naplněný čas. Mnohé deprese plynou z toho, že člověk neví, co sám se sebou. Já osm až deset hodin denně naplňuju psaním, což mi dělá ten den mnohem lepším, než kdybych ho proflákal.“
Stroj a emoce?
V poslední době se hodně mluví o tom, že umělá inteligence dosáhla již takové úrovně, že je schopná na základě zadání napsat knihu jako živý autor. To se ale Michalu Vieweghovi nezdá a nevěří v kvalitu takového psaní. „Představa, že umělá inteligence, tedy nějaký stroj, který nic neprožil, bude předstírat emoce nebo zkušenost, kterou má jen v podobě jedniček a nul, je strašná. Já naštěstí umřu včas, a tak mě to, doufejme, nepotká. I kdybych tu měl být ještě třeba dvacet třicet let, už to snad nějak doklepu,“ věří autor, jehož čtenáři na jeho knížkách oceňují právě schopnost vyjádření emocí a niterných lidských zážitků.
Zdroj: FTV Prima

Vložil: Ela Nováková