Koukat, ale nesahat! Třikrát ženatý bouřlivák a superstar, s kterou velmi ochotně zestárl. Tajnosti slavných
01.12.2023
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Ladislav Županič v televizní inscenaci krimikomedie Karla Wittlingera Tři dámy s pistolí
VIDEO Původně chtěl vzlétnout až do oblak, nakonec se celý život vznášel alespoň na vlnách fantazie. Svým osobním heslem se vyhlášený bouřlivák a milovník krásných žen snažil řídit celý život, přesto se mu podařilo natrefit na tu pravou teprve na třetí pokus.
Stěží lze uvěřit, že stále usměvavý okouzlující a energií sršící Ladislav Županič oslavil v létě už osmdesáté narozeniny. Král operety a skvělý herec je také mimořádně schopný manažer, jehož přičiněním získalo pražské Hudební divadlo Karlín během pouhých deset let osm Cen Thálie. Vedle divadla, filmového plátna a televize zanechal i výraznou stopu v dabingu, jeho sametovým hlasem k nám promlouvá řada hvězd, největším oblíbencem se ale stal Clint Eastwood. „Je to krásné, jak jsme spolu zestárli. A je hezké stárnout s takovou superstar,“ říkává rád. A co by dělal, kdyby u dveří dabingového studia Eastwood jednoho dne zazvonil? „Představil bych se mu – Já jsem vaše české já – a pozval ho: Pojďte na panáka skotské, tu máte rád stejně jako já.“
Na slovíčko, pane Suk:
Jak si ohlídat chlapa
Narodil se 9. srpna 1943 v Prostějově a příjmení, napovídající jihoevropský původ, zdědil po dědečkovi, který přišel do Čech z ostrova Hvar. Ladislav ho ale neměl šanci poznat, protože zemřel už v roce 1915. „Jeho starší bratr Ota bojoval v československých legiích. On sám se stal vojenským pilotem, učil pak v Prostějově ve škole pilotů, mezi jeho žáky patřil například Josef František, za druhé světové války letecké eso v bitvě o Británii,“ prozradil před časem v rozhovoru pro deník Právo. Otec byl oddaný sokol, stejně vášnivě ale také hrál ochotnické divadlo, v němž působila Ladislavova matka jako nápověda. Nejspíš prý aby si tak krásného chlapa ohlídala.
Nejkrásnější ženská
Na ochotnickém jevišti nemohl chybět ani Ladislav, který rád vzpomíná na okamžik v roce 1954, kdy se stal svědkem důležitého setkání. „Hrála tam mimo jiné nejkrásnější ženská, kterou jsem kdy potkal, Milena Dvorská… Na závěr jsem jako nejmladší člen souboru s ní jako nejkrásnější holkou z Prostějova šel předat kytici pánům Werichovi a Horníčkovi, kteří do města přijeli. Pan Werich se na ni podíval a povídá: „Holčičko, tebe rok hledám.“ Jeho otec byl pilot, takže není divu, že i Ladislavovi učarovala letadla a po maturitě se rozhodoval mezi životem v oblacích a ve fantazii. Nakonec úspěšně složil přijímačky na brněnskou JAMU a po maturitě dostal nabídky z Brna a Českých Budějovic. Jenže jeho první velká láska studovala pražskou UMPRUM, takže také chtěl do hlavního města.
Tulák John:
Felixův nápad
Shodou náhod jednou sledoval z donucení televizní pořad z divadla Paravan, které bylo v první polovině šedesátých let jakýmsi literárním kabaretem, kombinovaným s divadelní revuí, postaveným na satiře, recesi a absurdním humoru, velmi často komentujícím aktuální dění. Fascinovaně sedl a napsal jeho vedení dopis. Dostal pozvánku na konkurz a vzápětí angažmá. V roce 1967 nastoupil vojenskou službu v Armádním souboru Víta Nejedlého a po dvou letech odešel do civilu. Nejprve se šel představit do Realistického divadla na Smíchově (dnešní Švandovo), cestou ale potkal spolužáka z JAMU Felixe Slováčka, který mu řekl, že Hudební divadlo Karlín právě shání náhradu. A tak v roce 1970 stanul poprvé na jeho jevišti jako herec a zpěvák.
Bleskurychlé střídání
V roce 1992 vystřídal ze dne na den dalšího spolužáka Zdeňka Pospíšila, který nečekaně rezignoval na post ředitele. Odstartoval nejslavnější novodobou éru divadla, z původních čtyřiceti zvedl návštěvnost na zhruba 85 procent a během jeho šéfování získali členové souboru osm Thálií, což se do té doby nikomu jinému nepovedlo. Přesto byl nakonec v roce 2002 z funkce odvolán kvůli nevyrovnanému rozpočtu, poté co soubor vyhnaly z karlínské budovy povodně. Před kamerou stanul poprvé ještě během studia v dramatu Jiřího Hanibala ze života mládeže Život bez kytary, na pravidelnou spolupráci si ale pak musel ještě počkat. Pak ale stála za to.
Tak neváhej a toč!:
S muzikálem před kameru
Na filmovém plátně se sice objevoval jen občas, možná si ho ale vybavíte jako náměstka Dřevoplechu v nestárnoucí komedii Jiřího Menzela a Zdeňka Svěráka Vesničko má, středisková. Zato na obrazovce byl brzy jako doma. Začalo to v roce 1971 úspěšným hudebním filmem Sto dukátů za Juana, jehož autorem byl legendární Vladimír Dvořák a do nějž ho obsadil režisér Jaromír Pleskot, poté co viděl v Karlíně muzikál Leonarda Bernsteina West Side Story. A kromě dlouhé řady inscenací bychom obtížně hledali seriál, v kterém by chyběl, od pilota v kouzelnické sérii Pan Tau přes recepčního Hermanna v Arabele a Edu Janoucha v příbězích party vojáků Chlapci a chlapi po Pojišťovnu štěstí či po Okresní přebor.
Léta s hrdinou
Mnohem víc příležitostí mu ale nabídl dabing, v němž výčet hrdinů, kterým propůjčil svůj hlas, překročil dvě stovky. Občas ale namlouval i kolegy, například Michala Dočolomanského v komedii Oldřicha Lipského Tajemství hradu v Karpatech. Jeho největší láskou je ale legendární Clint Eastwood, zpočátku představitel neodolatelných westernových drsňáků, který se vypracoval ve skvělého režiséra. „Je pro mě posledním z generace velkých chlapáků. Ti ostatní, třeba Charlton Heston a Gregory Peck, už jsou na pravdě boží. On jediný se drží. Svítí tady jak maják,“ rozpovídal se pro televizi Prima. „Měl jsem kliku, že jsem skoro všechny jeho filmy daboval, v nadsázce tedy rád říkám, že s Eastwoodem už nějakou dobu společně stárneme.“
Chicago:
Manželský kvapík
Pohledný, charismatický a společenský chlap byl odjakživa milovníkem krásných žen a vždy se choval jako gentleman. Než ale našel tu pravou, dvě manželství mu nevyšla. „S první ženou Helenkou mám syna Ladislava. Byla to nádherná ženská a měla krásné nohy,“ zavzpomínal na své velké lásky v pražském Radiocafé. A pak potkal o tři roky starší kolegyni Janu Drbohlavovou, s níž má syna Jana, historika specializujícího se na dějiny šlechtických rodů. „Strašně jsem se zamiloval. Ale jak to rychle přišlo… Nechci říct, že to rychle odešlo, ale byl to takový kvapík… Já jsem vlastně dopřál každému synovi ten přepych, že má jinou maminku.“ V roce 1975 se oženil potřetí a po boku své Hanky konečně našel to pravé zázemí. „Je to hezký život. Nezpohodlněl jsem, přísahám, ale oceňuji klid a krytá záda. Nechtěl bych to měnit. Bouřlivákem jsem ale zůstal,“ dodal s úsměvem.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Národní divadlo Brno, FTV Prima, Právo, idnes.cz)
Vložil: Adina Janovská