Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nejvlídnější Fantomas Bořivoj Navrátil a žena, po níž se mu nikdy nepřestalo stýskat. Tajnosti slavných

29.11.2023
Nejvlídnější Fantomas Bořivoj Navrátil a žena, po níž se mu nikdy nepřestalo stýskat. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Česká televize - Radek Falbejsek

Popisek: Bořivoj Navrátil v dokumentu Třináctá komnata

VIDEO Kvůli roli si nechal oholit hlavu, a pak mu už vlasy nenarostly, vzhled děsivého Fantomase ale hravě vyvažoval pohledem pomněnkových očí. Největší emoce v něm vždy probouzelo slovo maminka. Nikdy tak totiž neměl komu říkat.

Mistr romanticky nezkrotné upřímnosti citů, s výraznými gesty i hlasem, jímž dokázal vystupňovat dramatické napětí. A pak k tomu přispěl i nový prvek, když si na přání režiséra Miroslava Macháčka počátkem roku 1965 nechal pro postavu Vynálezce v dramatu bratří Čapků Ze života hmyzu oholit hlavu. Na své cestě k herectví musel Bořivoj Navrátil, jehož výročí narození si právě připomínáme, nejprve zvítězit sám nad sebou a vypořádat se s výraznou vadou řeči. V civilu byl vlídný, láskyplný, téměř mateřský.“ „On nás neučil. On nás adoptoval. Byl úžasný v tom, že k nám přilnul… Myslím, že potřeboval někam investovat svůj cit,“ vzpomínala na něj jedna z jeho žaček, herečka Ljuba Krbová.

 

Návštěvníci:

Opuštěný sirotek

Narodil se 26. září 1933 v Kroměříži, v komplexu První kroměřížské strojírny a slévárny Ignáce Lorenze, v níž jeho otec František pracoval jako prokurista. Jeho šťastné dětství ale vzalo už po třech letech definitivně zasvé, když matka Marie zemřela v pouhých dvaatřiceti letech po šestitýdenním boji o život na tuberkulózu. Po roce se otec podruhé oženil, nejspíš protože hledal novou matku pro Bořivoje a o tři roky staršího Jiřího. Zřejmě ale neměl při výběru partnerky šťastnou ruku, protože se měsíc po svatbě zastřelil. Osiřelým bratrům hrozil sirotčinec, a tak se jich ujala otcova mladší sestra Marie, která už měla dceru a byla znovu těhotná. Kvůli klukům ale šla raději na potrat. Oba byli umělecky nadaní, Jiří vystudoval architekturu, Bořivoj snil o herectví. Přivedlo ho k němu první představení, které viděl. Zdálo se mu totiž, že představitelka hlavní role v pohádce Zlatovláska je podobná jeho mamince.

Trest za zpronevěru

Na jevišti stanul poprvé už v roce 1944, když si na chlapeckém táboře zahrál titulní postavu v barokní Hře o svaté Dorotě. Po ukončení čtvrté třídy začal studovat na kroměřížském gymnáziu s od roku 1947 pokračoval v Jihlavě, kam se rodina přestěhovala a kde strýc postavil vilku v sousedství dnešního vjedu na autobusoví nádraží. Krátce nato Bořivoj přešel na obchodní akademii. Vyhrál několik krajských soutěží v těsnopisu a psaní na stroji, v roce 1950 byl ale strýc odsouzen za to, že při stavbě použil i peníze, které bratři zdědili po rodičích. Putoval na dva roky do jáchymovských dolů, jeho žena přišla o úřednické místo a musela k soustruhu, rodina se stěhovala do jedné místnosti ve vlhkém domě z 16. století. A Bořivoj vylepšoval rodinný rozpočet stenografickými záznamy politických projevů, psaním na stroji a brigádami v účtárně Řemeslnických služeb.

 

Knoflíkáři:

Sen si nenechal vzít

Jeho touha po herectví sílila a v sedmnácti začal hostovat v Studiu mladých při Horáckém divadle. Po překonání překážky v podobě silného ráčkování šel z role do role a už po první hlavní v Mladé gardě Alexandra Fadějeva byl zařazen jako host do profesionálního souboru Horáckého divadla. V roce 1952 byl po maturitě přijat na brněnskou JAMU a za absolventskou roli v Ibsenových Strašidlech, která tehdy vysílala živě televize, dostal v roce 1956 cenu v celostátní soutěži divadelních škol. Po absolutoriu JAMU odešel společně s kolegy z ročníku do prvního angažmá v Českém Těšíně. V létě 1957 absolvoval dvouměsíční vojenské cvičení na Šumavě a po prázdninách přijal angažmá v Státním divadle Zdeňka Nejedlého v Opavě, kde zaujal režiséra Miloše Hynšta, jenž mu nabídl angažmá v Státním divadle v Ostravě. Současně vystupoval v Divadle hudby a začal spolupracovat s rozhlasem a televizí.

Od lékaře po padoucha

Moravskoslezská metropole ovlivnila i jeho soukromý život. Díky ní se seznámil s tanečnicí Marií Steinovou, s níž se už jako člen pražského Národního divadla před Vánoci 1962 oženil a o tři roky později se jim narodil syn Kryštof. Jenže v Praze rodina nemohla sehnat byt a Marie ani angažmá, takže manželství na dálku skončilo na podzim 1968 rozvodem. V Národním divadle Bořivoj začínal jako elév, už v dubnu 1962 se ale stal členem činoherního souboru a na jeho jevišti pak působil třicet let. I v Praze pokračoval ve spolupráci s rozhlasem, hrál ve filmech i v televizi. První filmovou roli dostal v roce 1965 ve válečném dramatu Dům v Kaprové ulici, v němž si zahrál studenta-odbojáře Procházku za protektorátu. Naplno ale film a televize začaly využívat jeho mnohostrannost až od počátku 70. let, dostával ale zpravidla menší a epizodní role a hrál seriózní lékaře i padouchy (Vlak do stanice nebe, režie Karel Kachyňa, 1972; Třicet případů majora Zemana, režie Jiří Sequens, 1974).

 

Dušičky:

Odchod z Národního

Kvůli novému stylu práce a změnám v repertoáru po listopadu 1989, s nimiž nesouhlasil, ale v roce 1992 z Národního divadla odešel, a dokonce začal uvažovat o ukončení kariéry. Vše ale změnil režisér Petr Lébl, který mu nabídl v Divadle Labyrint hlavní roli. V roce 1993 přijal nabídku angažmá v Divadle Na Zábradlí, v němž hrál další tři sezóny. Současně ale hostoval v Divadle v Řeznické, v Činoherním klubu, ve Viole, v Divadle pod Palmovkou a v Divadle v Dlouhé. Av roce 1995 se vrátil i na svoji první domovskou scénu v Jihlavě, hostoval v Mladé Boleslavi, Šumperku a velmi rád si zahrál v roce 2003 i na Letních shakespearovských slavnostech v Praze. Od roku 1996 vystupoval s divadelním spolkem Kašpar v Divadle v Celetné a s divadelní kariérou se rozloučil v Divadle Archa rolí tajemníka Hanuše v hře Václava Havla Odcházení.

Populární Návštěvník

Hlavní postavu kupce Gera ztvárnil ve filmech Jana Schmidta Osada havranů a Na veliké řece, do povědomí filmových diváků se ale konečně zapsal až v roce 1997 jako podivínský knoflíkář Jiří v povídkovém filmu Petra Zelenky Knoflíkáři. Naposledy stanul před filmovou kamerou v roce 2012 jako věštec zkázy ve fantasy Tomáše Krejčího Poslední z Aporveru. Bořivoj Navrátil si zahrál i v dlouhé řadě seriálů, například šéfredaktora Talicha v Redakci či správce bazénu plukovníka Bařinku v nekonečném projektu televize Nova Ulice. Největší popularitu mu ale vynesl předseda Rady Země v Návštěvnících. Rád a ochotně také hrál ve studentských filmech, například v Dramatu Jiřího Svobody z roku 1970 Popeleční středa či v krátkometrážním snímku Jana Hřebejka z roku 1988 Co všechno chcete vědět o sexu a bojíte se to prožít.

Vánoční vzpomínka:

Český Brynner

Často dostával nabídky i v koprodukčních filmech a projektech zahraničních produkcí, mimo jiné v životopisném dramatu z roku 1984, v akční sci-fi Poslední přežije či v romantickém dramatu Setkání v Praze. A holá hlava mu vynesla přezdívku český Yul Brynner (Chris Larabee Adams v slavném americkém westernu Sedm statečných – pozn. autorky). Už od roku 1974 vyučoval dvacet let herectví a přednes melodramatu na Pražské konzervatoři s výjimkou ročníku 1986-1987, kdy působil na DAMU. Ke konci života dlouho bojoval s rakovinou tlustého střeva, zemřel doma 31. října 2011. A jeho přátelé říkají, že odešel nevlídnější člověk, jakého kdy poznali.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Národní divadlo, Národní divadlo moravskoslezské, Encyklopedie dějin Brna, Encyklopedie Prahy 2, Český rozhlas, iDnes.cz)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská