Nejvlídnější Fantomas Bořivoj Navrátil a žena, po níž se mu nikdy nepřestalo stýskat. Tajnosti slavných
29.11.2023
Foto: Se svolením Česká televize - Radek Falbejsek
Popisek: Bořivoj Navrátil v dokumentu Třináctá komnata
VIDEO Kvůli roli si nechal oholit hlavu, a pak mu už vlasy nenarostly, vzhled děsivého Fantomase ale hravě vyvažoval pohledem pomněnkových očí. Největší emoce v něm vždy probouzelo slovo maminka. Nikdy tak totiž neměl komu říkat.
Mistr romanticky nezkrotné upřímnosti citů, s výraznými gesty i hlasem, jímž dokázal vystupňovat dramatické napětí. A pak k tomu přispěl i nový prvek, když si na přání režiséra Miroslava Macháčka počátkem roku 1965 nechal pro postavu Vynálezce v dramatu bratří Čapků Ze života hmyzu oholit hlavu. Na své cestě k herectví musel Bořivoj Navrátil, jehož výročí narození si právě připomínáme, nejprve zvítězit sám nad sebou a vypořádat se s výraznou vadou řeči. V civilu byl vlídný, láskyplný, téměř mateřský.“ „On nás neučil. On nás adoptoval. Byl úžasný v tom, že k nám přilnul… Myslím, že potřeboval někam investovat svůj cit,“ vzpomínala na něj jedna z jeho žaček, herečka Ljuba Krbová.
Návštěvníci:
Opuštěný sirotek
Narodil se 26. září 1933 v Kroměříži, v komplexu První kroměřížské strojírny a slévárny Ignáce Lorenze, v níž jeho otec František pracoval jako prokurista. Jeho šťastné dětství ale vzalo už po třech letech definitivně zasvé, když matka Marie zemřela v pouhých dvaatřiceti letech po šestitýdenním boji o život na tuberkulózu. Po roce se otec podruhé oženil, nejspíš protože hledal novou matku pro Bořivoje a o tři roky staršího Jiřího. Zřejmě ale neměl při výběru partnerky šťastnou ruku, protože se měsíc po svatbě zastřelil. Osiřelým bratrům hrozil sirotčinec, a tak se jich ujala otcova mladší sestra Marie, která už měla dceru a byla znovu těhotná. Kvůli klukům ale šla raději na potrat. Oba byli umělecky nadaní, Jiří vystudoval architekturu, Bořivoj snil o herectví. Přivedlo ho k němu první představení, které viděl. Zdálo se mu totiž, že představitelka hlavní role v pohádce Zlatovláska je podobná jeho mamince.
Trest za zpronevěru
Na jevišti stanul poprvé už v roce 1944, když si na chlapeckém táboře zahrál titulní postavu v barokní Hře o svaté Dorotě. Po ukončení čtvrté třídy začal studovat na kroměřížském gymnáziu s od roku 1947 pokračoval v Jihlavě, kam se rodina přestěhovala a kde strýc postavil vilku v sousedství dnešního vjedu na autobusoví nádraží. Krátce nato Bořivoj přešel na obchodní akademii. Vyhrál několik krajských soutěží v těsnopisu a psaní na stroji, v roce 1950 byl ale strýc odsouzen za to, že při stavbě použil i peníze, které bratři zdědili po rodičích. Putoval na dva roky do jáchymovských dolů, jeho žena přišla o úřednické místo a musela k soustruhu, rodina se stěhovala do jedné místnosti ve vlhkém domě z 16. století. A Bořivoj vylepšoval rodinný rozpočet stenografickými záznamy politických projevů, psaním na stroji a brigádami v účtárně Řemeslnických služeb.
Knoflíkáři:
Sen si nenechal vzít
Jeho touha po herectví sílila a v sedmnácti začal hostovat v Studiu mladých při Horáckém divadle. Po překonání překážky v podobě silného ráčkování šel z role do role a už po první hlavní v Mladé gardě Alexandra Fadějeva byl zařazen jako host do profesionálního souboru Horáckého divadla. V roce 1952 byl po maturitě přijat na brněnskou JAMU a za absolventskou roli v Ibsenových Strašidlech, která tehdy vysílala živě televize, dostal v roce 1956 cenu v celostátní soutěži divadelních škol. Po absolutoriu JAMU odešel společně s kolegy z ročníku do prvního angažmá v Českém Těšíně. V létě 1957 absolvoval dvouměsíční vojenské cvičení na Šumavě a po prázdninách přijal angažmá v Státním divadle Zdeňka Nejedlého v Opavě, kde zaujal režiséra Miloše Hynšta, jenž mu nabídl angažmá v Státním divadle v Ostravě. Současně vystupoval v Divadle hudby a začal spolupracovat s rozhlasem a televizí.
Od lékaře po padoucha
Moravskoslezská metropole ovlivnila i jeho soukromý život. Díky ní se seznámil s tanečnicí Marií Steinovou, s níž se už jako člen pražského Národního divadla před Vánoci 1962 oženil a o tři roky později se jim narodil syn Kryštof. Jenže v Praze rodina nemohla sehnat byt a Marie ani angažmá, takže manželství na dálku skončilo na podzim 1968 rozvodem. V Národním divadle Bořivoj začínal jako elév, už v dubnu 1962 se ale stal členem činoherního souboru a na jeho jevišti pak působil třicet let. I v Praze pokračoval ve spolupráci s rozhlasem, hrál ve filmech i v televizi. První filmovou roli dostal v roce 1965 ve válečném dramatu Dům v Kaprové ulici, v němž si zahrál studenta-odbojáře Procházku za protektorátu. Naplno ale film a televize začaly využívat jeho mnohostrannost až od počátku 70. let, dostával ale zpravidla menší a epizodní role a hrál seriózní lékaře i padouchy (Vlak do stanice nebe, režie Karel Kachyňa, 1972; Třicet případů majora Zemana, režie Jiří Sequens, 1974).
Dušičky:
Odchod z Národního
Kvůli novému stylu práce a změnám v repertoáru po listopadu 1989, s nimiž nesouhlasil, ale v roce 1992 z Národního divadla odešel, a dokonce začal uvažovat o ukončení kariéry. Vše ale změnil režisér Petr Lébl, který mu nabídl v Divadle Labyrint hlavní roli. V roce 1993 přijal nabídku angažmá v Divadle Na Zábradlí, v němž hrál další tři sezóny. Současně ale hostoval v Divadle v Řeznické, v Činoherním klubu, ve Viole, v Divadle pod Palmovkou a v Divadle v Dlouhé. Av roce 1995 se vrátil i na svoji první domovskou scénu v Jihlavě, hostoval v Mladé Boleslavi, Šumperku a velmi rád si zahrál v roce 2003 i na Letních shakespearovských slavnostech v Praze. Od roku 1996 vystupoval s divadelním spolkem Kašpar v Divadle v Celetné a s divadelní kariérou se rozloučil v Divadle Archa rolí tajemníka Hanuše v hře Václava Havla Odcházení.
Populární Návštěvník
Hlavní postavu kupce Gera ztvárnil ve filmech Jana Schmidta Osada havranů a Na veliké řece, do povědomí filmových diváků se ale konečně zapsal až v roce 1997 jako podivínský knoflíkář Jiří v povídkovém filmu Petra Zelenky Knoflíkáři. Naposledy stanul před filmovou kamerou v roce 2012 jako věštec zkázy ve fantasy Tomáše Krejčího Poslední z Aporveru. Bořivoj Navrátil si zahrál i v dlouhé řadě seriálů, například šéfredaktora Talicha v Redakci či správce bazénu plukovníka Bařinku v nekonečném projektu televize Nova Ulice. Největší popularitu mu ale vynesl předseda Rady Země v Návštěvnících. Rád a ochotně také hrál ve studentských filmech, například v Dramatu Jiřího Svobody z roku 1970 Popeleční středa či v krátkometrážním snímku Jana Hřebejka z roku 1988 Co všechno chcete vědět o sexu a bojíte se to prožít.
Vánoční vzpomínka:
Český Brynner
Často dostával nabídky i v koprodukčních filmech a projektech zahraničních produkcí, mimo jiné v životopisném dramatu z roku 1984, v akční sci-fi Poslední přežije či v romantickém dramatu Setkání v Praze. A holá hlava mu vynesla přezdívku český Yul Brynner (Chris Larabee Adams v slavném americkém westernu Sedm statečných – pozn. autorky). Už od roku 1974 vyučoval dvacet let herectví a přednes melodramatu na Pražské konzervatoři s výjimkou ročníku 1986-1987, kdy působil na DAMU. Ke konci života dlouho bojoval s rakovinou tlustého střeva, zemřel doma 31. října 2011. A jeho přátelé říkají, že odešel nevlídnější člověk, jakého kdy poznali.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Národní divadlo, Národní divadlo moravskoslezské, Encyklopedie dějin Brna, Encyklopedie Prahy 2, Český rozhlas, iDnes.cz)
Vložil: Adina Janovská