Herdek baba, která postavila všechny do latě aneb Průšvihy a tragédie Madam Katastrofy. Tajnosti slavných
27.11.2023
Foto: Se svolením Bontonfilm
Popisek: Dáma ve vdovském Jana Andresíková v situační mysteriózní komedii režiséra Václava Vorlíčka z roku 1985 Já nejsem já
FOTO Křehká duše byla přebornicí ve výrobě životních komplikací. Kvůli majetku ji příbuzní nechali zbavit svéprávnosti, svého ale stejně nedosáhli. Nakonec definitivně rozhodl někdo úplně jiný. (Pokračování z pátku 24. listopadu)
Mladší diváci mají Janu Andresíkovou zapsánu v paměti především jako potrhlou lady v sérii komedií Zdeňka Trošky Kameňák. „Ve dvojce nehrála, protože v té době ležela v nemocnici po druhém úrazu. A abychom to nějak takzvaně okecali, jako lady vypadla z okna, na což jsme navázali v trojce, kde hrála jakože ofačovaná a v sádře. Byla s ní neskutečná legrace. Přitom to byla profesionálka každým coulem. Měl jsem ji moc rád,“ dodal režisér.
Matka Kučerová v kriminálce režiséra Zdeňka Brynycha Mravenci nesou smrt; foto Filmové studio Barrandov - Miloslav Mirvald
Nezapomenutelná hrůza
Po rozvodu prožila téměř dvacet let sama, podruhé se provdala až v roce 1990 za Jiřího Jiráka. Štěstí jí ale nepřinesl ani tento vztah. Manžel byl totiž extrémně žárlivý a trpěl psychickými problémy. Jana prý chtěla utéct, po několika letech neustálých neshod a scén k tomu ale neměla dostatek sil. Nakonec vše ale stejně vyústilo v tragédii. Po jednom dlouhém období, kdy doma panovala tichá domácnost, se jí manžel zeptal, zda chce uvařit kávu. Pak odešel do vedlejšího pokoje a zastřelil se. „Po těch letech o tom už dokážu sice něco říct, ale že bych to chtěla ještě někdy vidět, to ne,“ povzdychla si v dokumentu České televize 13. komnata. „Stalo se to přede mnou. To koukáte jako blázen. To v tý hlavě nedáte dohromady. Až po čase se to nějak v hlavě rozfázuje. A pořád si říkáte – proč, proč? Ty otazníky mě prostě hrozně zlobí.“
Troškova Jana Husová
Její smysl pro humor byl téměř nezničitelný, jenom když začalo jít do tuhého, kořenila ho notnou dávkou ironie a sarkasmu. I díky tomu se stala jednou z oblíbených hereček režiséra Zdeňka Trošky, který ji znovu obsadil v roce 2011 v pohádce Čertova nevěsta, tentokrát jako ježibabu. A byl z toho zase malér, který mohl skončit ošklivými následky. Při pokusu začarovat Štěpána ji měly nakonec pohltit plameny, jenže rekvizitáři pustili do hadičky v dekoraci víc plynu, takže jí plamen lehce ošlehl obličej a popálil obočí. „Chtěli jste mě upálit, co?“ prohlásila prý ironicky, sedla si na kámen a dodala: „No co, namažu si hubu obličejem a nechám se přejmenovat. Říkejte mi Jana Husová.“
Sudička v televizní pohádce z roku 1985 O Rozárce a zakletém králi, natočené na námět pohádky Františka Hrubína; foto Česká televize
Křehká duše, která uměla řvát
Působila jako docentka na pražské DAMU, kde se stali jejími žáky mimo jiné Valerie Zawadská, Miroslav Vladyka či David Prachař. „Když chce někdo veřejně vystupovat, musí to umět a musí se na to připravit. Někomu je shůry dáno a někdo to musí vydřít. Ale když někdo chce, může se to naučit,“ říkávala. Později ještě vyučovala jevištní mluvu na Soukromé herecké škole v Praze a herectví učila i soukromě. „Jana byla svéráz, uměla zařvat, ale i naučit své žáky,“ prozradila její nejbližší kamarádka Jana Vrbová serveru plzenskyrozhled.cz. „Ve skutečnosti to však byla křehká duše, srdečná a moc hodná ženská. Život měla opravdu hodně těžký, trochu si ho zkomplikovala sama, ale kdo z nás neudělá v životě nějakou hloupost.“
Zákeřný Alzheimer
V roce 2010 jí byla udělena Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v oblasti dabingu, před filmovou kamerou stanula naposledy v roce 2013 jako režisérka v tragikomedii Jitky Rudolfové Rozkoš, a pak si ještě zahrála v seriálech Svatby v Benátkách a Stopy života. „Nemám velké sny a přání, ale nějakou hezkou, výraznou roli, i když třeba úplně ujetou, bych si ještě ráda zahrála. Vyšperkovala, prostě si ji udělala podle svého. Ale to už se mi asi nesplní,“ povzdychla si rok před smrtí. V poslední době se u ní ale rozvinula zákeřná Alzheimerova choroba, jenže trochu jinak, než bývá běžné, takže zpočátku nikdo nic nepoznal. Na jaře roku 2020 ji její nejbližší nechali zbavit svéprávnosti, kvůli sporům v rodině se ale stalo jejím poručníkem město Mělník. Jádrem sporu se stal totiž její dům na Mělnicku a majetek v hodnotě několika milionů. Nakonec byla proti své vůli umístěna do sanatoria, kde počátkem léta upadla a zlomila si nohu v krčku. Následovala operace, poté převoz do centra následné péče.
Ježibaba v pohádce režiséra Zdeňka Trošky Čertova nevěsta; foto Čertova nevěsta, s.r.o.
Rozhodla epidemie
Poctivě rehabilitovala a těšila se, že bude líp. Jenže i tam dorazila epidemie koronaviru a těžký zánět plic už hereččin oslabený organismus nezvládl. Jana Andresíková zemřela 19. října 2020, půl roku před oslavou osmdesátin. Její nejbližší a pár přátel se s ní rozloučili kvůli nouzovému stavu v omezeném počtu v mělnické obřadní síni Chloumek u kostela Nejsvětější Trojice. O smuteční řeč ještě stihla požádat René Kekelyho. „Měla ráda humor i nadsázku, hlavně černý humor, který nikdy neztrácela, a mám pocit, že s ním i odešla,“ řekl. „Byla to taková herdekbaba, která dokázala postavit všechny do latě. Uměla zařvat, ale uměla naučit. A to bylo důležité…“
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Divadelní noviny, Miloš Fikejz: Český film – Herci a herečky, Encyklopedie Kroměříže, Aha!, novinky.cz, plzenskyrozhled.cz)
Vložil: Adina Janovská