A na pozadí se rozezněla hudba. Komentář Štěpána Chába
komentář
23.11.2023
Foto: Se svolením Petra Pavla
Popisek: Petr Pavel
Generál prezident podepsal. Konsolidační balíček tak čeká už jen obligátní okružní cesta po Ústavním soudu, kde dojde k zamítnutí stížnosti a naklonění si několika málo voličů k hnutí ANO, které si ústavní stížností chce vystřihnout mediální piruetku. Generálův podpis bude následovat pondělní stávka odborů, kde jinak velmi neakční Středula, šéf ČMKOS, slibuje až milionový stávkový zápřah zaměstnanců. A na pozadí prezidentova sdělení, které publikoval na síti X, zněla jímavá klavírní hudba.
Přesně taková ta jímavá hudba, kterou by chtěl člověk zaslechnout z éteru, když zjistí, že jeho milovaná kočka sežrala jeho milovaného křečka a pak pošla pod čelistí jeho milovaného psa, kterého přejelo auto jeho milované manželky, na níž spadl hned na to meteorit. Hudba, která chytí přesně za ten výčnělek na duši, který z nás dělá ublížené ufňukance a ateisty z vášně (proč já, bože, proč zrovna na mě jsi tak krutý, macechu jeden). Hudba, která má za úkol podojit emocemi nemocnou společnost, mluvit za řečníka a obhájit ty jeho jinak emočně prázdné a často neobhajitelné věty.
Kde já už jen slyšel takovou zhůvěřilost, jako je scénickou hudbou podkreslený projev politika. Á, pan premiér měl také symfonický orchestr v pozoru, když vyrazil nakupovat z Kramářovy vily nutellu do Německa. I jemu ten politický majstrštyk nákupu nutelly podrážela jemná hudba, která měla našeho premiéra vykreslit jako opatrovníka nad naším nákupním košem, nad naší peněženkou, nad naším osudem. A tak nějak vyvolat k osobě našeho premiéra lásku, obdiv, identifikovat diváka s těžkým údělem Petra Fialy jako člověka, jako Člověka roku, který se obětuje pro naše dobro. Vždyť když hraje tklivá hudba v pozadí, hlavní postavu musíme milovat. Soucítit s ní, souhlasit s tím, co dělá, co podepisuje, kde nakupuje a co k tomu plácá.
Ve filmech scénická hudba funguje jako umocňovač emocí, nebo nahrazuje emoční vyprahlost postav. I toporní herci, jakými jsou náš prezident a premiér, se za pomoci hudby v pozadí stanou miláčky davů a dobyvateli dívčích deníčků plných lásek, slzí a fixou nakreslených jednorožců. Scénická hudba manipuluje a dotahuje nedokonalá gesta herců, přikrášluje, čančá a odtrhává od reality. Výsledek je ovšem i tak stejný. Připomíná jeden vtip, který začíná nějak takhle: To se sejdou politolog, elektrikář a vojenská guma nad státním rozpočtem a…
Zažíváme novou, revoluční éru. Měli bychom si s patřičnou úctou všimnout a adekvátně reagovat přibližováním jedné dlaně k druhé, čímž dosáhneme kýženého efektu zvukových vln, které budou zmínění potentáti chápat jako potlesk. Nikoliv jako nácvik pleskání dlaně o tváře politiků, kterým by efekt měl ve skutečnosti být. Vládnou nám hollywoodští herci v zácviku. A ona ta amatérština v jejich projevu je, uznejme, vlastně roztomilá.
Jen mě tak napadá, že konkrétně u generálsky prezidentského projevu by stačilo, kdyby se prezident tvářil zodpovědně do kamery, mlčel a všechno za něj řekla ta hudba. Mohl by ji doprovázet jen zvuk startující stíhačky F-35, protože pro ně si utahujeme opasky a škudlíme na dětech. Možná by to vyznělo jasněji a srozumitelněji. U premiéra nevím. Znělka Pata a Mata? Ne, ne, to je moc na první dobrou, moc jednoduché. Snad mistrovské dílo Ivana Mládka Ztratil jsem sako. To se k premiérské hodnotě současnosti hodí daleko lépe.
A jen takový zvídavý dotaz, když jsme u řešení těch zásadních témat. Při pohledu z okna jsem si vzpomněl na mám pocit dvacátý bod předvolebních slibů koalice Spolu. Ten sliboval, že nám nová demokratická a zodpovědná vláda najde národního ptáka. Mohl bych poprosit o vyřešení tohoto stěžejního bodu? Nenechme to vyhnít, aby z toho nebyla mezinárodní ostuda. Taková krásná republika, následováníhodná republika plná politických vizionářů… a nemá ptáka. No já nevím, jestli to je dobře (mé pochyby právě podpořil hřmot tympánů a kvílení trubek, to aby takové sdělení získalo na hodnotě, jinak by to byla ptákovina).
Vložil: Štěpán Cháb